Varování OSN: Čas se krátí, emise musíme začít snižovat hned. Jinak hrozí pohroma

Josef Patočka

Emise skleníkových plynů v loňském roce opět rostly. Chceme-li udržet oteplení pod „bezpečnou“ hranicí dvou stupňů Celsia, musí se trend co nejrychleji obrátit, varuje zpráva OSN. Technická řešení jsou po ruce, chybí politická vůle.

Vlády nedělají dost pro to, aby odvrátily katastrofické zhroucení klimatického systému planety Země, varuje nová hodnotící zpráva Organizace spojených národů. Cíle Pařížské dohody z roku 2015 nebudou splněny, nezačnou-li vlády okamžitě zavádět další důsledná opatření k omezení emisí ze spalování fosilních paliv a dalších zdrojů.

Deník Referendum psal o klimatu ještě, než to bylo cool. Podpořte naši práci a pomozte nám učinit z něj společenskou prioritu.
×

Nezbytné je podle autorů studie zdanit uhlíkové emise, investovat do čistých zdrojů energie a zavést mnohem přísněji regulace směřující k omezení emisí. Vlády rovněž musí co nejdříve přestat s přímými i nepřímými dotacemi pro fosilní průmysl, jež dosud několikanásobně převyšují rozsah investic do obnovitelných zdrojů.

„Jde o obrovskou propast mezi slovy a činy. Mezi tím, na jakých cílech se vlády dohodly, a co pro jejich splnění ve skutečnosti dělají,“ říká jeden z autorů zprávy, Gunnar Luderer z německého Potsdamského institutu pro výzkum změn klimatu. „Pomůže jen rychlý obrat. Emise musíme do 2030 snížit o čtvrtinu, pokud chceme udržet oteplování pod dvěma stupni Celsia. Pro jeden a půl stupně bychom je museli snížit na polovinu.“

Emise dál stoupají

Množství vypouštěných skleníkových plynů — především oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv — v loňském roce po krátké stagnaci znovu vzrostlo. Podle OSN dosáhly emise rekordního objemu 53,5 gigatun oxidu uhličitého a nic nenasvědčuje tomu, že by se bez dalších politických zásahů měly samy od sebe začít snižovat.

Současně však dle OSN platí, že řešení existují a emise je možné dostat pod kontrolu. V posledních letech se objevují i slibné signály, jako je narůstající míra soukromých investic do obnovitelných zdrojů a dalších nízkouhlíkových technologií. Samy o sobě však tyto změny nestačí ke zmírnění následků celkového zvětšování ekonomiky.

„Vědecké poznatky jsou jednoznačné: ať byla dosavadní politická opatření jakkoli ambiciózní, nebudou stačit a vlády musí začít jednat daleko rychleji a důsledněji. Přiléváme olej do ohně, místo abychom jej uhasili. Prostředky k tomu přitom máme na dosah ruky,“ komentoval závěry zprávy místopředseda programu OSN pro životní prostředí Joyce Msuya.

Pařížská klimatická dohoda z roku 2015, první globální úmluva o snižování emisí zahrnující bohaté i chudé státy, zavazuje všechny země světa, aby udělaly všechno v jejich silách pro udržení oteplení pod dvěma stupni oproti předindustriálnímu období — s ambicí zastavit oteplování už pod jedním a půl stupněm.

Rozdíl půl stupně je obrovský. Podle letos na podzim publikované zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu rozhodne také o osudech desítek milionů lidí, jež mohou vinou extrémního počasí přijít o živobytí či živořit v chudobě. Dva stupně oteplení se potom často považují za „bezpečnou hranici“, protože nad nimi dle vědeckých propočtů zásadně stoupá riziko, že se celý klimatický systém zhroutí a oteplování se vinou zpětných vazeb, jako je tání sibiřského permafrostu, vymkne naší kontrole.

Co dělat

Skutečnost, že emise po krátké stagnaci v letech 2014, 2015 a 2016 znovu stoupají, dokazuje, že vlády pro jejich omezení nedělají zdaleka dost. Podle Ťien Lioua, vedoucího vědeckého pracovníka programu OSN pro životní prostředí, jsou přitom některá z nutných opatření prostá a snadno dostupná.

„Pokud vlády zavedou základní fiskální nástroje, jako jsou subvence pro nízkouhlíkové technologie doprovázené zdaněním spalování fosilních paliv, bude to stimulovat investice do obnovitelných zdrojů a emise mohou zásadně klesnout,“ vysvětluje Liu. „Už jen zrušení dotací pro fosilní paliva by do roku 2030 snížilo emise o 10%.“ Daně a další opatření k zpoplatnění uhlíkových emisí však všude po světě narážejí na odpor fosilního průmyslu a dalších lobbistických zájmů.

Dalším problémem je skutečnost, že se dosud nepřestává stavět infrastruktura závislá na fosilních palivech, jako jsou energeticky náročné budovy, dálnice, či uhelné a plynové elektrárny. Protože jejich životnost často dosahuje až padesáti let, pomáhají lidstvo „uvěznit“ v jeho fosilní závislosti do budoucna. Co a jakým způsobem stavíme, by se tak mělo podle vědců co nejrychleji změnit a vlády by měly přestat hodnotit projekty primárně podle ekonomických kritérií.

„Časové okno, kdy ještě máme příležitost něco změnit, se rychle uzavírá,“ komentuje výsledky Jennifer Morganová, výkonná ředitelka Greenpeace International. „Nebudeme-li okamžitě jednat, způsobíme katastrofické oteplení, jež nenávratně poškodí zdraví naší planety a odsoudí miliony lidí k utrpení. Na co vlády ještě čekají?“

Další informace

    Diskuse