Irsko se zbaví všech investic do fosilních paliv. Jako první země na světě

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Irsko by se mělo stát první zemí, která se zbaví všech svých státních investic do těžby a spalování fosilních paliv. Zákon schválili v minulém týdnu poslanci všech stran zastoupených v dolní komoře parlamentu. Rozhodnutí je úspěchem kampaně občanských aktivistů, kteří zákon žádali. Hnutí za takzvané „divestování“ z fosilních paliv je v posledních letech na vzestupu.

Irský národní „strategický investiční fond“, jenž má dohromady hodnotu více než osm miliard euro, se má veškerých investic do uhlí, ropy, plynu či rašeliny zbavit „co nejrychleji to je prakticky uskutečnitelné“, nejpozději však do pěti let. Očekává se, že schvalováním v horní komoře projde již zákon rychle a měl by tak vstoupit v platnost do konce roku. Irský investiční fond drží v tuto chvíli akcie fosilních firem v celkové hodnotě víc než tří set milionů euro. Za fosilní firmu se přitom dle zákona považuje každá, která získává z těžby, hledání, zpracování či jiného zacházení s fosilními palivy přes dvacet procent svých celkových příjmů.

„Divestiční hnutí jasně upozorňuje na to, že je potřeba neprodleně přestat investovat do expanze průmyslu, který musí naopak být postupně zlikvidován, chceme-li se opravdu vyhnout klimatické katastrofě,“ vysvětlil nezávislý poslanec Thomas Pringle, který zákon v irském parlamentu navrhl.

Zákon výrazně podporovaly také občanská hnutí. Širší symbolický význam si pochvalují kromě ekologů také rozvojové organizace, například katolická charita Trócaire. Její ředitel Éamonn Meehan k hlasování parlamentu uvedl: „Zrovna před měsícem skončilo v hodnocení ochrany klimatu na druhém nejhorším místě z celé Evropy [horší byla jen Česká republika, pozn. red.], takže schválení takového zákona je dobrá zpráva. Mělo by se stát zahájením podstatně důslednější politiky.“

Ekologové: divestovat by měli všichni

Divestiční hnutí je na vzestupu od počátku tohoto desetiletí. Obvykle se snaží prostřednictvím decentralizovaných kampaní přesvědčit veřejné instituce jako univerzity či církve, aby stáhly své peníze z těžby fosilních paliv a investovali je naopak do obnovitelných zdrojů energie.

Aktivisté upozorňují na skutečnost, že fosilní korporace mají větší zásoby nebezpečných paliv, než kolik jich je možné spálit, nemá-li se planeta oteplit do míry, která by prakticky nebyla slučitelná s existencí lidské civilizace na Zemi. Investovat do průmyslu, který se chová, jako by na tom nezáleželo, není podle příznivců divestic jen nemorální. Je to také ekonomicky nerozumné, protože hodnota jejich akcií se musí zhroutit v momentě, kdy vlády zasáhnout a tuto takzvanou „uhlíkovou bublinu“ prasknou.

Dohromady se již divestičním kampaním podařilo z fosilní ekonomiky dostat přes pět bilionů dolarů. Divestovalo množství významných penzijních fondů, pojišťoven, církví, univerzit a měst. Z těch je prozatím největším New York, jenž slíbil divestovat počátkem letošního roku. Jiným z velkých úlovků je pak norský státní investiční fond v hodnotě více než bilion dolarů, který se prozatím zbavil všech investic do uhlí a uvažuje o ropě a plynu.

Častá kritika divestiční strategie i uvnitř samotného klimatického hnutí tvrdí, že jejich dopad na fosilní korporace je spíše symbolický, a že neúměrným zdůrazňováním role soukromých aktérů odvádí pozornost od odpovědnosti vlád za to, že udržují průmysl fosilních paliv přímou i nepřímou podporou jejich podnikání — například prostřednictvím dotací, jež v celosvětovém měřítku stále ještě několikanásobně převyšují míru veřejných investic do čistých zdrojů.

Irský příklad je v tomto smyslu dle pozorovatelů krok správným směrem. „Vlády nemohou své závazky vyplývající z pařížské klimatické dohody, splnit, budou-li i nadále finančně podporovat fosilní průmysl. Země celého světa by měly následovat irský příklad a divestovat,“ domnívá se právník Gerry Liston z organizace Global Legal Action Network, který irský zákon pomáhal psát.