Firmě Shell hrozí přelomová žaloba za poškozování klimatu

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Nezačnete-li místo ropy investovat do čisté energie, uvidíme se u soudu. Tak by se dala ve stručnosti přeložit výzva, již holandská odbočka ekologické organizace Přátelé Země tento týden adresovala společnosti Shell. Žalob proti těžebním korporacím po celém světě přibývá, eventuální žaloba proti Shellu je však pozoruhodná tím, že nežádá finanční kompenzace, nýbrž přímo aktivní opatření ke snížení dopadů firmy na klima.

Ekologové po ropném gigantu žádají změnu obchodní strategie, v níž se explicitně počítá s tím, že do udržitelných forem energie zamíří pouhých pět procent jeho investic. Devadesát pět procent bude i nadále zasvěceno rozvoji těžby ropy a zemního plynu. Postup podle takového principu by vedl k prohloubení dopadů lidmi způsobených změn klimatu, jako jsou sucha a povodně, jimiž navíc v disproporční míře trpí nejchudší a ženy.

David vs. Goliáš

„Náš spor s Shellem má význam pro lidi na celé planetě, firma svým jednáním poškozuje úplně všechny. Změny klimatu a špinavé zdroje energie mají devastující dopady po celém světě, především pak na globálním Jihu. Žalobou chceme přivést Shell k zodpovědnosti,“ říká ředitelka Přátel země, uruguayská ekoložka Karin Nansenová.

Shell má nyní osm týdnů na to, aby své plány změnil, jinak bude čelit soudnímu řízení. V tom hodlají ekologové argumentovat mezinárodními smlouvami o klimatu i „nebezpečnou nedbalostí“, kterou ropná firma porušuje práva lidí postižených extrémními projevy počasí.

Zpravodajové poznamenávají, že střet Shellu s Přáteli Země bude vzhledem k nesouměřitelnosti finančních zdrojů obou institucí „bitvou Davida s Goliášem“. Shell patří mezi deset největších znečišťovatelů klimatu, má na svědomí až 2 % kumulativních emisí CO2 od poloviny devatenáctého století a na lobbování politiků utrácí miliony dolarů ročně.

Vzhledem k dřívějším verdiktům nizozemských soudů se však nejedná o předem ztracenou věc. Právní tým ekologů vede advokát Roger Cox, jemuž se před dvěma lety podařilo nečekaně vyhrát zásadní spor s nizozemskou vládou.

Důležitý precedens

Soud tehdy rozhodl, že vládní cíl snížit emise skleníkových plynů oproti roku 1990 o 14 až 17 % je vzhledem k vážnosti změn klimatu nezákonný a nařídil jej navýšit na 25 %. Rozsudek platí, i když se proti němu vláda odvolala a řízení pokračuje. Také žaloba proti Shellu by v případě úspěchu byla průlomová. Právě proto že po společnosti nežádá kompenzace, nýbrž přímo změnu vlastní firemní politiky.

„Pokud vyhrajeme, bude to mít vážné důsledky také pro ostatní ropné firmy a otevře to dveře právnímu postupu proti dalším znečišťovatelům. Velké korporace jako Shell se často chovají, jako by stály nad zákonem. Chceme, aby musely dodržovat závazná pravidla, a to i pokud jde o klimatické cíle,“ vysvětluje Nansenová.

Tak, jako v případě sporu s vládou, bude tíha argumentace ekologů ležet na principu nizozemského zákonodárství, jenž právním subjektům ukládá povinnost snažit se zabránit poškození zájmů ostatních, je-li to jen trochu rozumně možné.

Dle Coxe nebude tak lehké dokázat porušení této povinnosti v případě soukromé firmy, má však v úmyslu argumentovat zvláštní mírou odpovědnosti Shellu vzhledem k historickému rozsahu jeho emisí.

Od Peru po Norsko

Po celém světě přibývá žalob, které se snaží na základě různých zákonných či ústavních garancí práva na bezpečné životní prostředí či mezinárodních úmluv o řešení změn klimatu v praxi vynutit snížení emisí.

V Norsku se rozhoduje o ústavní žalobě Greenpeace a Mladých přátel Země požadující zrušení licencí pro těžbu ropy v arktických vodách. Ústavní žalobu skupiny mládeže proti vládě řeší také soudy ve Spojených státech.

Druhým typem jsou pak právní akce žádající po fosilních firmách kompenzaci za škody způsobené změnami klimatu. Město New York chce takto po pěti největších ropných firmách uhrazení nákladů na přizpůsobení se častějším bouřím a stoupající hladině moře.

Pozornost poutá také soudcem již k projednání připuštěná žaloba peruánského farmáře proti německému uhelnému koncernu RWE. Saúl Luciano Lliuya po firmě žádá, aby uhradila náklady na zabezpečení jeho vesnice před blízkým tajícím ledovcem.

Soudce je těžší korumpovat

Oba typy žaloby mohou mít stejně jako akce Přátel Země proti Shellu významné dopady. První by vytvořily precedent pro další argumentaci neústavností jednotlivých vládních politik, jako jsou dotace na těžbu fosilních paliv či licence pro otevírání nových nalezišť. Možnost vymáhat po konkrétních firmách škody by je zase zbavila možnosti znečišťovat, aniž by musely hradit skutečnou cenu svého podnikání.

Nemá-li dle vědců oteplení planety překročit uznávanou horní hranici nebezpečných změn klimatu ve výši dvou stupňů Celsia, musí až čtyři pětiny všech fosilních paliv zůstat pod zemí. Současná politika světových vlád však navzdory proklamovanému cíli směřuje k oteplení o tři až čtyři stupně.

Za významnou příčinu této nečinnosti považují analytici neúměrný vliv obřích fosilních korporací na politiky a zákonodárce. Podle předního klimatologa Jamese Hansena tak mohou právě žaloby přinést potřebný pokrok — soudce je totiž obtížnější korumpovat.