Vysokoškoláci sdružení v iniciativě Univerzity za klima završili týden okupační stávky prosazující odpovědný přístup ke klimatické krizi a vymezující se vůči kauzám rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy. Od čtvrtka až do pondělního večera zůstala část protestujících v budově rektorátu, kde požadovala Zimovo odstoupení.

Kromě odchodu Zimy vysokoškoláci předložili i konkrétní požadavky týkající se klimatické odpovědnosti univerzity jako přechod k dodavatelům obnovitelných zdrojů energie či ukončení sponzorské spolupráce se znečišťovateli životního prostředí.

Stávkující své motivace vysvětlili, legitimitu protestů opřeli o odkaz studentských akcí roku 1989. Navzdory tomu se setkali s morální panikou vyvolanou především konzervativními a pravicovými komentátory i politiky (s vydatnou podporou facebookových mudrlantů), kteří v jejich požadavcích okamžitě odhalili totální komunismus a vzpouru ohrožující základy civilizace. Obvyklé české kolečko završila i menší petice od studentů, již se od stávky distancují a apelují na protestující, aby se k rektorovi „chovali s úctou“.

V české společnosti se zkrátka dosud příliš nevyvinula protestní kultura. Jakýkoli akt mírné neposlušnosti je tu okamžitě chápaný jako cosi radikálního...

„Netěší mě to, ale nepřekvapuje.“

Morální paniku kolem okupační stávky lze nejlépe ilustrovat na nejnižších patrech žurnalistiky, konkrétně agrofertím bulváru Expres.cz. Ten pod mottem „zprávy, které baví“ poskytuje krom vhledu do soukromého života celebrit také prostor pro nikým nevyvažovaná vyjádření Andreje Babiše, to vše doplněné o reklamy na „zázračné“ léky prodávané z ruských domén či všelijaké podvodné investice zaštítěné falešnými recenzemi.

Prvním výrazným textem o stávce je cosi — tvářící se jako zpráva — s titulkem „Neomarxisté obsadili Karlovu univerzitu! ‚Netěší mě to, ale nepřekvapuje,‘ říká proděkan“. Autorem materiálu zahrnující všechny definiční rysy štvavého politického bulváru je Štěpán Karlesz. Jeho portfolio se honosí skvosty typu prapodivného textu neurčitého žánru o tom, že klimatická aktivistka Greta Thunbergová čistě podle jeho mínění „enormně zhubla“.

Celý poprask se od začátku točí kolem skutečnosti, že se první den stávky na Filozofické fakultě pokoušelo prodávat časopisy několik lidí z organizace Marxistická alternativa, kterou zbytek levice dlouhodobě vesměs opovrhuje. Navzdory tomu, že se jedná o podružnou epizodu, bulvární redaktor na ní (ze zjevných úmyslů) staví celý text. V tom si na pomoc přivolává ikonu krajní pravice Václava Klause mladšího v roli komentátora. Celkem je rozložení sil ve „zprávě“ následující:

- proděkan FF UK Daniel Soukup převážně kritizující jednání studentů: 218 slov

- pohoršující se Klaus mladší: 86 slov

- podivný facebookový příspěvek Marxistické alternativy: 70 slov - stávkující vysokoškoláci: 0 slov

Druhý text Expresu mapující univerzitní stávku se pyšní označením „reportáž“. S titulkem „Reportáž: Prostoru už měli dost! Studenti nechápou ‚stávkaře‘, politolog Tomský varuje před hloupostí“ jej vyplodil Petr Večeřa. Ve svých předchozích „zprávách“ se autor zaměřuje na obvyklá pobuřující témata, jako jsou vedlejší detaily ze života „Grety“, jak familiárně tituluje Thunbergovou, či násilí ze strany imigrantů ve Švédsku. Reportáž z okupovaného rektorátu tvoří zčásti názory autora, zčásti vyjádření ultrakonzervativního komentátora Alexandera Tomského.

Ponechme stranou, jak neumětelsky je text napsaný. Významnější je obsahová stránka. Autora ani nenapadlo věnovat se tomu, co stávkující říkají, zaměřil se na reprodukci pobouření starých mužů a další hysterizaci několikahodinového pobytu Marxistické alternativy na Filozofické fakultě. Prostor mluvčím přidělil následovně:

- proděkan Soukup říkající skoro to samé jako minule: 91 slov

- Tomský, který se nevysvětleně zjevuje u rektorátu, aby se pohoršil: 62 slov

- blíže nespecifikovaná „studentka Filozofické fakulty Eva“ kritizující stávku: 25 slov

- bývalý poslanec ANO Bohuslav Chalupa, jenž po vzoru Tomského údajně přichází před rektorát, kde se vymezuje proti stávkujícím: 22 slov

- stávkující reagující na reportérovu fascinaci Marxistickou alternativou: 19 slov (jejich vyjádření je uvozeno pochybnost budícími devíti odstavci, v nichž Večeřa vytváří za pomoci zabarvených slov typu „polovičaté“ dojem, že se studenti jeho otázek bojí) - lidé hájící či vysvětlující akci: 0 slov

Bulvár je sice specifické médium, uvedené texty nicméně hezky ilustrují, jakým způsobem lze cíleně vyvolávat morální paniku a konflikt. Podobné konstrukce, jako zvolili „novináři“ Expresu, totiž zaštiťují a umocňují hysterickou atmosféru kolem civilní, umírněné stávky, kdy se i zcela normální věci stávají záminkou k pobouření a imaginárnímu boji proti „neomarxismu“.

Nenuťte se sázet stromy, obsaďte rektorát

Bulvár a pravicoví politici budou volat na poplach, i kdyby stávkující studenti nic neobsadili a řídili se tím, co jim dovolí vedení fakulty či správa rektorátu. Na tom, co se reálně děje, jim při jejich svaté válce proti neomarxismu zpravidla záleží jen málo. Obviněním z ultralevicové agendy a páchání chaosu konec konců čelí i snad ještě „slušnější“ stávkující středoškoláci.

Stalo se tu tak nějak normou, že kdokoli promluví veřejně o nutnosti přijmout reálná opatření, je vzápětí poslán sázet stromky. Inu, mít lesíky a aleje je sice milé a pro ráz krajiny, biodiverzitu a výskyt místního stínu a odparu vody příznivé, hlavní potíž se skleníkovými plyny to ale nijak neřeší: uhlík lze do stromů ukládat, takže nás neobtěžuje v atmosféře, do té se ale po konci života stromu zase vrátí. Aby se díky stromům dočasně vyvážily alespoň emise posledních pětadvaceti let, bylo by jich zapotřebí vysadit více než bilion na ploše odpovídající zhruba území Spojených států amerických.

Je zcela správné, že se lidé z Univerzit za klima rozhodli přistoupit k okupační stávce. Přinesli tak v českém prostředí ojedinělý moment aktivistické odvahy a imaginace. Na Filozofické fakultě uspořádali koncert, vyzdobili stěny budovy transparenty. Opustili zavedenou pozici vážného a moralizujícího aktivismu ve jménu kreativity a spontaneity. Nejen za to si zaslouží podporu. Je v zájmu nás všech posouvat protestní kulturu České republiky, která má vlastní sebevědomí a nemusí se jen spoléhat na souhlas autorit.