U příležitosti Mezinárodního dne studenstva a výročí sametové revoluce 17. listopadu 1989 redakce DR položila osobnostem z občanské společnosti i akademického světa otázku: Jaká jsou podle vás nejpalčivější témata současnosti a výzvy, před kterými po čtyřiatřiceti letech naše země stojí?

Barbora Antonová, ředitelka Ženského vzdělávacího ústavu Vesna Brno

Pro mou generaci by letošní 17. listopad mohl být příležitostí konečně si připustit, že „naše revoluce“ nebyla završením veškerého občanského snažení, ale že tady vyrostly další generace, které chtějí řešit svoje témata se stejnou naléhavostí, s jakou jsme my toužili změnit režim. Bylo by hezké, kdybychom nereagovali jako tehdejší mocenské struktury, které se křečovitě snažily udržet status quo, ale abychom dali hlas lidem, kteří budou v této zemi, na tomto kontinentu a této planetě žít o desítky let déle než my.

Tématem 17. listopadu by tedy podle mě měla být i angažovanost veřejnosti, která je — přiznejme si to — velmi usilovně potlačována. Tématem by měla být i diskuse o tom, zda není na čase přestat se aktivismu ve všech jeho podobách, od lokálních spolků po globální hnutí, vysmívat a uznat jej jako důležitý nástroj, bez něhož bude celá společnost stagnovat a upadat.

Lucie Arendacká, Ostravský prajd

Sedmnáctý listopad už myslím nepředstavuje jen období oslav, ale dává nám taky příležitost k reflexi a pohledu do budoucna. Za čtyřiatřicet let od sametové revoluce se společnost ve vztahu k menšinám včetně queer lidí hodně proměnila. Navzdory tomu však zůstává posledním velkým legislativním krokem v dané oblasti uzákonění registrovaného partnerství před dlouhými sedmnácti lety.

Tento den samozřejmě patří taky studentstvu. Právě dnešní mladí lidé si už ale dobu před uzákoněním registrovaného partnerství ani nepamatují, o to silněji tak můžou pociťovat, že stojíme na místě. V případě dalších témat, jako jsou klimatická krize či ekonomické nerovnosti projevující se klasicky třeba krizí bydlení, to nakonec není o moc jiné.

Mezi nejvýraznější témata tak nadále patří ta stále se opakující: manželství pro všechny nebo umožnění úřední tranzice bez nelidské podmínky kastrace. Naše představy o spravedlivějším světě ale přesto nemusí končit u konkrétních otázek, které měly být vyřešeny už dávno. Přes zaseknutou legislativní situaci je proto skvělé vidět vlnu nových různorodých queer kolektivů po celé republice či sílu klimatických a dalších sociálních hnutí, která právě i při příležitosti 17. listopadu tato témata akcentují.

Jan Bierhanzl, filosof z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy

Studentské demonstrace ze 17. listopadu ukazují, že svoboda není něco, co by nám někdo dával, ale je to něco, co si bereme sami. A také že svoboda není jen individuální svoboda, nebo osvobození od nesvobody, ale je to participace na něčem společném, na společném světě.

Co se ale po 34 letech od sametové revoluce vyjevuje čím dál zřetelněji, je, že společný svět evropských národů, do kterého jsme tehdy chtěli patřit, má i svůj rub: západní model společného světa neudržitelně stojí na undercommons — na levné práci těch, kdo do společného světa tak úplně nepatří — včetně levné práce nás obyvatel semiperiferie Evropy — a na vykořisťování planety, bez jejíhož života svět jednoduše není obyvatelný.

Stejně tak si dnešní studující oproti těm z listopadu 1989 více uvědomují, že účast na společném světě nutně nemusí znamenat přitakání ideologii nekonečného růstu, nebo dohánění Západu. Svoboda, kterou dnes slavíme, se tak čím dál víc jeví jako neoddělitelná od problému obyvatelnosti našeho společného světa a nerovností v tom, jak které části světa mají ke společnému světu přístup. Jak zdůrazňují Univerzity za klima, dnešní následovnice a následovníci listopadových studentských protestů, společný svět je možný pouze jako udržitelný a spravedlivý.

Petr Doubravský, Platforma Re-set

Dostáváme se do situace, kdy se ideály roku 1989 rozplynuly. Asociální politika konzervativní vlády i populistická a fašoidní opozice naznačují, že se demokracii v České republice nedaří. Bez roku pětatřicet let od sametové revoluce zásadně selháváme v řešení environmentálních problémů, školství čeká drastické podfinancování, sociální problémy eskalují a v rozhodování o budoucnosti se nedostává hlasu všem, na které politická rozhodnutí dopadají.

17. listopad zůstává jako připomínka odvahy studentů a studentek postavit se za správnou věc — jednou bez úspěchu, jednou úspěšně. Poselství obou výročí je v tomto jasné: stavět se za svobodu, demokracii a spravedlnost, proti autoritářům a bezohlednosti mocných je potřeba i tehdy, když je výsledek nejistý. Zkrátka proto, že v sázce je mnoho.

Ať už okupační stávka organizovaná Univerzitami za klima, jarní demonstrace s titulem Budoucnost neškrtneš, tak vlastně vůbec všichni organizující se mladí lidé ukazují, že ideály z let 1939 a 1989 nelze zapomenout proto, že nebyly naplněny. A nejlepším způsobem, jak nezapomenout co se stalo, je podporovat právě tyto aktivity — a ještě lépe se k nim připojit.

Ani na Mezinárodní den studentstva se totiž studenstvu nebude dařit nejlíp, ať už kvůli vysokým nájmům, kolejným a cenám energií, nedostupnosti zdravotní péče či starostem o planetu a ostatní generace.

Patrik Eichler, ředitel Masarykovy demokratické akademie