Finance bývaly prostředkem k dosažení určitého cíle, nikoliv cílem o sobě. Za všechno v našem každodenním životě — od jídla a bydlení až po rodinnou dovolenou — jsme nuceni tak či onak zaplatit. Pokud nemáme dost v hotovosti, obracíme se na věřitele s žádostí o půjčku.

Stejně postupují i firmy. Zcela běžně financují podnikatelskou činnost prostřednictvím půjček nebo prodejem majetkových cenných papírů a podílů investorům, kteří jim v očekávání budoucích výnosů poskytují své peníze. Propojením těchto subjektů hrají kapitálové trhy v ekonomice klíčovou roli. Až potud je vše v pořádku.

Finance však už zdaleka nejsou jen nástrojem, jehož prostřednictvím putují peníze od střadatelů k žadatelům. Úloha financí se už dlouho neomezuje jen na poskytování peněz těm, kdo se zaváží, že v budoucnu splatí jistinu i s úroky. Finance dnes určují priority institucí a dalších aktérů, včetně vlád.

Hloupé a nebezpečné

To přináší dva zásadní problémy, neboť finance jsou hloupé a nebezpečné. Jsou hloupé, protože pro ně existují pouze čísla — svět financí nedokáže vnímat, natož vyhodnocovat složité sociální problémy nebo komplexní obchodní či inženýrské strategie. Finance jsou i nebezpečné, neboť lidé v čele finančních institucí si namlouvají, že jsou chytřejší, než ve skutečnosti opravdu jsou, na základě čehož získávají pocit, že by měli o všem rozhodovat právě oni.