Finance bývaly prostředkem k dosažení určitého cíle, nikoliv cílem o sobě. Za všechno v našem každodenním životě — od jídla a bydlení až po rodinnou dovolenou — jsme nuceni tak či onak zaplatit. Pokud nemáme dost v hotovosti, obracíme se na věřitele s žádostí o půjčku.

Stejně postupují i firmy. Zcela běžně financují podnikatelskou činnost prostřednictvím půjček nebo prodejem majetkových cenných papírů a podílů investorům, kteří jim v očekávání budoucích výnosů poskytují své peníze. Propojením těchto subjektů hrají kapitálové trhy v ekonomice klíčovou roli. Až potud je vše v pořádku.

Finance však už zdaleka nejsou jen nástrojem, jehož prostřednictvím putují peníze od střadatelů k žadatelům. Úloha financí se už dlouho neomezuje jen na poskytování peněz těm, kdo se zaváží, že v budoucnu splatí jistinu i s úroky. Finance dnes určují priority institucí a dalších aktérů, včetně vlád.

Hloupé a nebezpečné

To přináší dva zásadní problémy, neboť finance jsou hloupé a nebezpečné. Jsou hloupé, protože pro ně existují pouze čísla — svět financí nedokáže vnímat, natož vyhodnocovat složité sociální problémy nebo komplexní obchodní či inženýrské strategie. Finance jsou i nebezpečné, neboť lidé v čele finančních institucí si namlouvají, že jsou chytřejší, než ve skutečnosti opravdu jsou, na základě čehož získávají pocit, že by měli o všem rozhodovat právě oni.

Pokud se orientujete jen na základě cen, zdá se ovládnutí světa docela jednoduché. Vše je porovnatelné a k dosažení zisku stačí přece jen nakupovat levně a prodávat draze. Pokud zrovna nepatříte k několika málo jedincům, kteří chtějí mít dobrý pocit z toho, kam vkládají své peníze, a při svých investicích dbají na morální stránku věci, na povaze a souvislostech toho, co kupujete nebo prodáváte, vám pak příliš nesejde. Cenový mechanismus zbavuje nutnosti porozumět reálným vlastnostem zboží, jeho negativním aspektům nebo možným vedlejším účinkům.

Ve skutečnosti platí, že čím méně investoři o těchto záležitostech tuší a čím méně se o ně zajímají, tím je trh likvidnější (tj. dochází na něm k velkým obratům a jednotlivé transakce nemají velký vliv na pohyb cen, pozn. DR). Proto jsou aktiva, která jsou na trhu již dlouho — například akcie ropných a plynárenských společností — atraktivnější než aktiva novější. Na ceny aktiv, která nejsou dosud etablovaná, se totiž nedá příliš spoléhat, a to bez ohledu na možný profit.

Ve světě financí není místo pro diskuse. Pokud se každý každý může zorientovat jednoduše podle ceny, není zde proč diskutovat. Pokud se domníváte, že je majetek nadhodnocený, můžete vsadit na takzvaný krátký prodej (předmět spekulace se přeprodá třetí straně, a když jeho cena klesne, se ziskem se koupí zpět, pozn. DR). Trhy se obejdou bez politické diskuse. Zabývají se jen tím, co je teď a tady: přidělují a přerozdělují zdroje tomu, kdo nabídne nejvíc.

Přehlížená spravedlnost

Snaha nahrazovat řešení problémů stanovením ceny se ovšem neomezuje jen na tržní subjekty. Mnoho vlád, ať už z vlastní iniciativy nebo vynuceně, si osvojilo stejný přístup, byť jen proto, aby splnily podmínky věřitelů. Například ve Spojených státech musí Rozpočtový úřad Kongresu stanovit cenu nákladů a výnosů právních předpisů a soudy občas ruší legislativní opatření, která takovou analýzu neobsahují.

Za redukci všeho na čísla ovšem nakonec také platíme. Předstíráme, že jediné, na čem záleží, jsou rozdíly v cenách zboží a služeb, i když v hloubi duše víme, že tomu tak není. Přesto dál házíme do jednoho pytle továrny a spotřební zboží s přírodou, zdravím, štěstím, klimatem a životem vůbec. Jsme tak vedeni k tomu, abychom přehlíželi problémy, jež se nedají vyjádřit v penězích, jako jsou například otázky spravedlnosti.

Tomuto reduktivnímu vnímání světa můžeme poděkovat za taková „řešení“, jako je finanční sekuritizace hypoték v USA, zavedení soukromého penzijního systému za účelem rozvoje a rozšíření finančních trhů či využití takzvaných zelených aktiv k řešení klimatických změn. Označte něco cenovkou a investoři se jen pohrnou, zejména pokud se budou moci spolehnout na implicitní vládní záruky proti možným ztrátám, jak se často děje.