Jan Graubner — dlouho očekávaná změna beze změny

Ivan Štampach

Od nového pražského arcibiskupa nelze čekat, že by v tématech jako stejnopohlavní manželství nebo sexuální násilí posunul českou církev kupředu. Na rozdíl od Duky si ovšem zřejmě nebude pěstovat kontakty v politice.

Graubner s většinou biskupů podporuje KDU-ČSL. Lidový katolicismus, který je s tím spojen, je doplňován proevropskou, resp. prounijní politikou křesťanských demokratů. Foto FB Jan Graubner

Dominik Duka ke dni 26. dubna 2018 podal povinnou resignaci na funkci pražského arcibiskupa. Papež František jeho resignaci přijal a vyzval ho, aby ve službě setrval do dalšího rozhodnutí. V jiných případech resignace nebyla přijata a biskup sloužil ve své diecézi dál. V tomto případě se dala očekávat brzká výměna ve funkci.

Do Prahy tehdy, 21. září téhož roku, nastoupil do funkce papežského nuncia, tedy velvyslance Svatého stolce v České republice Američan Charles Daniel Balvo. Mohl hned rozběhnout zjišťování, které by vedlo k sestavení terna, tedy trojice jmen, ve které hraje roli i pořadí. Terno pak v Římě projednává Kongregace pro biskupy, a když jde o arcibiskupa, metropolitu církevní provincie, připojuje ještě před papežovým podpisem stanovisko Státní sekretariát, tedy vedoucí instituce Římské kurie.

Do uplynutí čtyř let od Dukova dosažení kanonického věku pětasedmdesáti roků se navenek nic nedělo. Nuncius mohl provádět šetření v naprosté tajnosti. Vyzrazení čehokoli v takové kauze je trestáno exkomunikací. V případech, kdy Duka vyvolal nějakými svými projevy a činy pozornost, proběhly spekulace o jeho nahrazení, o jejím čase a o osobách, které připadají v úvahu. Žádná z těchto úvah však neukazovala reálným směrem.

×