Ústavní soud v pondělí podle očekávání rozhodl, že církevní restituce prosazené a schválené koalicí ODS, TOP 09 a LiDem nejsou protiústavní. Většina pléna Ústavního soudu přitom shledala jako protiústavní pouze jediné ustanovení zákona, v němž se mezi skutečnostmi, které se považují za majetkovou křivdu, mimo jiné uvádí znárodnění nebo vyvlastněním majetku bez vyplacení spravedlivé náhrady.

Plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že je nezbytné v tomto ustanovení zrušit slovo „spravedlivé“, neboť v kontextu celé věci není zřejmé, jaká výše náhrady by byla považována za spravedlivou a podle jakých měřítek (zda dobových nebo současných) by se měla hodnotit, a navíc je nepřípustné, aby o tom, zda náhrada byla spravedlivá či nikoliv, rozhodovala povinná osoba. Ústavní soud podotkl, že rovněž v předchozí restituční legislativě se spojení „spravedlivá náhrada“ nevyskytovalo. V ostatních částech byl návrh zamítnut či odmítnut.

Ústavní soud především odmítl, že by byl zákon přijat v legislativní proceduře, která dle navrhovatelů byla neústavní. Ústavní soud odmítl námitky týkající se skutečnosti, že o návrhu zákona nebylo Poslaneckou sněmovnou hlasováno ihned na první schůzi následující po vrácení Senátem. Ústavní soud poznamenal, že lhůta stanovená v jednacím řádu Sněmovny nemá ani věcnou ani časovou spojitost s vlastním rozhodovacím procesem poslanců.

Odlišné stanovisko k rozhodnutí Ústavního soudu uplatnili jeho čtyři členové: Pavel Rychetský, Jaroslav Fenyk, Vojen Güttler a Jan Musil. Všechna čtyři stanoviska redakce Deníku Referendum zveřejnila. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský považuje za zásadní námitku skutečnost, že zákon o restitucích zcela ignoroval dosud platnou právní úpravu podle zákona o zabrání velkého majetku pozemkového z 16. dubna 1919 (zákon o první pozemkové reformě).