Pane Profante,
to tak uznávám vskutku bude, že výraz autismus předcházel zkoumání fenoménu autismu. A když byl pro autismus použit, nemohl nikdo odhadnout, jak košatý jev to je a jak zavádějící termín v konkrétních případech to může být. V podstatě jsem se na základě zde vedené diskuse skutečně smířila s tím, že tu budou chtě nechtě různé roviny užití :-) a různě se budou proplétat a ovlivňovat.
Vlastně mi ani nevadí adjektivum "autistický", v něm ten doslovný původní význam slova akceptuju a možná bych ho i sama příležitostně použila. U substantiva "autismus" bych už byla velmi opatrná. Jako skutečný problém mi připadá "autista", to slovo mimo kontext poruch autistického spektra opravdu těžko přetěžko může být míněno pozitivně a ne jako dehonestace nebo v nejlepším případě rezignované konstatování. Pan Bartošek jej užívá o sobě, ale také tak negativně označuje jisté své "vývojové stadium".
Takže děkuji velice za Váš slib, ale nemusíte se jej držet striktně.
Jak naznačil svým osobitým způsobem pan Nushart, alespoň v komunitě lidí na spektru a jejich blízkých (na západ od nás zřejmě i mimo ni) se běžně používají pojmy neurodiverzní x neurotypik. Nakolik je to šťastné, to si netroufám soudit.
Pan Poláček tvrdí, že se pojem "autismus" a odvozené v politickém diskursu nezvratně vžil. A já si uvědomuji, že přestože téměř denně čtu komentáře a spol. nejen na DR, za ten rok a kus, co jsem vnímavější, si nevybavuji, že bych se s ním v textech setkala, že by mě to zarazilo. Takže buď to s tou vžitostí není tak horké. Nebo autoři médií, jež sleduji, přirozeně "korektní" jsou.
A ještě bych ráda upřesnila onu spíš žertovně míněnou poznámku o nadreprezentovanosti. Možná každý z nás někdy diskutuje poněkud "autisticky" v tom lidovém užití, tedy řekněme "zabedněně", jak to hezky přeložil pan Horák.
Ale pokud jde o jedince, kteří by skutečně dostali diagnözu, kdyby o to usilovali: Pokud by tu bylo 50 diskutujících... Když sebe prohlásím za diskutující, což pravda moc nejsem, a za osobu na autistickém spektru, jsme na tom průměru populace, čísla se liší, ale dejme tomu 2%. Abychom se octli nad průměrem, bohatě stačí jeden další :-)
A ještě jeden důvod pro DR pro vyhnutí se něčemu, jako je tento titulek: Troufám si dle svého dosavadního poznání odhadovat, že v okruhu čtenářů DR budou poruchy autistického spektra - zvláště nediagnostikovaný lehký Aspergerův syndrom - proti průměru populace nadreprezentovány. Tak z úcty k nim.
Pane Poláčku,
moje tolerance může být nebetyčná, ale jde mi o to, jakým předsudkům a představám bude reálně čelit moje dítě. Používání slov "autista" a "autistický" v běžné řeči je uznávám snad menší problém, než např. již pravidelně se opakující spekulace, že nějaký další školní či podobný střelec byl autista. Samozřejmě mi nezbyde než se smířit s tím, že pro nezainteresovanou veřejnost nakonec vždycky nad jakoukoliv osvětou zvítězí zjednodušené představy, zvláště u takto složité záležitosti jako jsou poruchy autistického spektra.
Nejsem zajisté žádný odborník jen proto, že mám dítě na autistickém spektru a i sama s nemalou pravděpodobností autistka jsem, přesto si troufám tvrdit, že podstatou autismu opravdu není "uzavřenost do vlastního světa".
Zkrátka porucha vývoje sociální interakce a komunikace, která má miliony extrémně různých konkrétních podob. Nějaké uzavření do vlastního světa tam vůbec nemusí být. Nebo jen v míře, v níž takto "do sebe" unikají i "neautisté"
Co píše pan Poláček samozřejmě beru v potaz. Různých psychologických a psychiatrických pojmů používaných velmi vágně a někdy velmi zavádějícím způsobem je obecná řeč plná, moje taky.
Jenže snad trpaslík je skutečně malého vzrůstu, hluchý neslyší, deprese je v zásadě špatná nálada s proklatě různou intenzitou, slovo psychopat už z odborné řeči zmizelo, u schizofrenie by mělo patřit k základnímu vzdělání, že název vůbec necharakterizuje podstatu problému.
O autismu platí nejvíce ovšem právě to, že každý člověk na autistickém spektru je úplně jiný. A zatímco někoho snad charakterizuje rigidní dogmatismus ve stylu "tím hůře pro fakta" a nedostatek empatie, jiného trápí empatie přílišná a příliš komplexní vnímání světa.
Neurazila jsem se, jen se mi "sevřelo srdce" :-) A nárok na jistou "korektnost" mám na DR a podobné platformy, ne na řeč obecnou. Zvláště když to použití zde mi přijde zcela samoúčelné.
Mladým politickým autistou
Radovan Bartošek
to tak uznávám vskutku bude, že výraz autismus předcházel zkoumání fenoménu autismu. A když byl pro autismus použit, nemohl nikdo odhadnout, jak košatý jev to je a jak zavádějící termín v konkrétních případech to může být. V podstatě jsem se na základě zde vedené diskuse skutečně smířila s tím, že tu budou chtě nechtě různé roviny užití :-) a různě se budou proplétat a ovlivňovat.
Vlastně mi ani nevadí adjektivum "autistický", v něm ten doslovný původní význam slova akceptuju a možná bych ho i sama příležitostně použila. U substantiva "autismus" bych už byla velmi opatrná. Jako skutečný problém mi připadá "autista", to slovo mimo kontext poruch autistického spektra opravdu těžko přetěžko může být míněno pozitivně a ne jako dehonestace nebo v nejlepším případě rezignované konstatování. Pan Bartošek jej užívá o sobě, ale také tak negativně označuje jisté své "vývojové stadium".
Takže děkuji velice za Váš slib, ale nemusíte se jej držet striktně.
Jak naznačil svým osobitým způsobem pan Nushart, alespoň v komunitě lidí na spektru a jejich blízkých (na západ od nás zřejmě i mimo ni) se běžně používají pojmy neurodiverzní x neurotypik. Nakolik je to šťastné, to si netroufám soudit.
A ještě bych ráda upřesnila onu spíš žertovně míněnou poznámku o nadreprezentovanosti. Možná každý z nás někdy diskutuje poněkud "autisticky" v tom lidovém užití, tedy řekněme "zabedněně", jak to hezky přeložil pan Horák.
Ale pokud jde o jedince, kteří by skutečně dostali diagnözu, kdyby o to usilovali: Pokud by tu bylo 50 diskutujících... Když sebe prohlásím za diskutující, což pravda moc nejsem, a za osobu na autistickém spektru, jsme na tom průměru populace, čísla se liší, ale dejme tomu 2%. Abychom se octli nad průměrem, bohatě stačí jeden další :-)
moje tolerance může být nebetyčná, ale jde mi o to, jakým předsudkům a představám bude reálně čelit moje dítě. Používání slov "autista" a "autistický" v běžné řeči je uznávám snad menší problém, než např. již pravidelně se opakující spekulace, že nějaký další školní či podobný střelec byl autista. Samozřejmě mi nezbyde než se smířit s tím, že pro nezainteresovanou veřejnost nakonec vždycky nad jakoukoliv osvětou zvítězí zjednodušené představy, zvláště u takto složité záležitosti jako jsou poruchy autistického spektra.
Nejsem zajisté žádný odborník jen proto, že mám dítě na autistickém spektru a i sama s nemalou pravděpodobností autistka jsem, přesto si troufám tvrdit, že podstatou autismu opravdu není "uzavřenost do vlastního světa".
Zkrátka porucha vývoje sociální interakce a komunikace, která má miliony extrémně různých konkrétních podob. Nějaké uzavření do vlastního světa tam vůbec nemusí být. Nebo jen v míře, v níž takto "do sebe" unikají i "neautisté"
Jenže snad trpaslík je skutečně malého vzrůstu, hluchý neslyší, deprese je v zásadě špatná nálada s proklatě různou intenzitou, slovo psychopat už z odborné řeči zmizelo, u schizofrenie by mělo patřit k základnímu vzdělání, že název vůbec necharakterizuje podstatu problému.
O autismu platí nejvíce ovšem právě to, že každý člověk na autistickém spektru je úplně jiný. A zatímco někoho snad charakterizuje rigidní dogmatismus ve stylu "tím hůře pro fakta" a nedostatek empatie, jiného trápí empatie přílišná a příliš komplexní vnímání světa.
Neurazila jsem se, jen se mi "sevřelo srdce" :-) A nárok na jistou "korektnost" mám na DR a podobné platformy, ne na řeč obecnou. Zvláště když to použití zde mi přijde zcela samoúčelné.