Františkův odkaz: svatý neklid
Jiří SilnýSkutečným odkazem papeže Františka nebudou jeho převratné encykliky. Jeho skutečným odkazem je důraz na trvalé zpochybňování moci, na sílu slabých a na potřebu neutuchajícího dialogu. Jeho odkazem je neklid.
21. dubna 2025, na Velikonoční pondělí, skončil výrazný pontifikát papeže Františka. Od roku 2013, kdy byl zvolen papežem, dokázal kardinál a arcibiskup z Buenos Aires Jorge Bergoglio v rámci katolické superinstituce provést některé důležité reformy a pokusil se nasměrovat její kurz do souladu s původním určením křesťanství. Tedy k ideji „chudá církev pro chudé“. Zároveň se soustředil na velmi aktuální problémy lidstva.
Je zřejmé, že v některých oblastech, jako je svěcení žen, celibát či reprodukční etika, zastával tradiční pozice a byl za to kritizován. Největší rozruch ale působily jeho encykliky, exhortace, projevy a symbolické činy. A to proto, že se sice z velké části věnují otázkám víry, ze základu víry a biblické tradice však vyvozují radikální postoje ke společenským otázkám.
František coby příčinu nerovností a devastace přírody jasně pojmenoval převládající ekonomický systém (viz jeho „Tato ekonomika zabíjí.“) a nápravu hledal v solidaritě, přátelství, spravedlnosti. Takové postoje u konzervativních kruhů v církvi vyvolaly neskrývanou nenávisti a bezprecedentní útoky.
František byl politický, tedy stranický. Byl na straně chudých, ne na straně bohatých, na straně vykořisťovaných, ne na straně vykořisťovatelů. Byl na straně migrantů prchajících před válkou a bídou, ne na straně těch, kdo je nechávají topit v moři a otročit v nedůstojných podmínkách. Byl na straně válečných obětí, ne na straně těch, kdo na válce vydělávají, a doslova do posledního dne života se solidarizoval s obětmi genocidy páchané Izraelem v Gaze.
Byl na straně života proti těm, kdo kvůli ziskům devastují Zemi a ničí lidi. A věděl, že zlořády mají systémovou povahu a potřebují systémová řešení, že milosrdenství bez spravedlnosti nestačí.