Františkův odkaz: svatý neklid
Jiří SilnýSkutečným odkazem papeže Františka nebudou jeho převratné encykliky. Jeho skutečným odkazem je důraz na trvalé zpochybňování moci, na sílu slabých a na potřebu neutuchajícího dialogu. Jeho odkazem je neklid.
21. dubna 2025, na Velikonoční pondělí, skončil výrazný pontifikát papeže Františka. Od roku 2013, kdy byl zvolen papežem, dokázal kardinál a arcibiskup z Buenos Aires Jorge Bergoglio v rámci katolické superinstituce provést některé důležité reformy a pokusil se nasměrovat její kurz do souladu s původním určením křesťanství. Tedy k ideji „chudá církev pro chudé“. Zároveň se soustředil na velmi aktuální problémy lidstva.
Je zřejmé, že v některých oblastech, jako je svěcení žen, celibát či reprodukční etika, zastával tradiční pozice a byl za to kritizován. Největší rozruch ale působily jeho encykliky, exhortace, projevy a symbolické činy. A to proto, že se sice z velké části věnují otázkám víry, ze základu víry a biblické tradice však vyvozují radikální postoje ke společenským otázkám.
František coby příčinu nerovností a devastace přírody jasně pojmenoval převládající ekonomický systém (viz jeho „Tato ekonomika zabíjí.“) a nápravu hledal v solidaritě, přátelství, spravedlnosti. Takové postoje u konzervativních kruhů v církvi vyvolaly neskrývanou nenávisti a bezprecedentní útoky.
František byl politický, tedy stranický. Byl na straně chudých, ne na straně bohatých, na straně vykořisťovaných, ne na straně vykořisťovatelů. Byl na straně migrantů prchajících před válkou a bídou, ne na straně těch, kdo je nechávají topit v moři a otročit v nedůstojných podmínkách. Byl na straně válečných obětí, ne na straně těch, kdo na válce vydělávají, a doslova do posledního dne života se solidarizoval s obětmi genocidy páchané Izraelem v Gaze.
Byl na straně života proti těm, kdo kvůli ziskům devastují Zemi a ničí lidi. A věděl, že zlořády mají systémovou povahu a potřebují systémová řešení, že milosrdenství bez spravedlnosti nestačí.
Nepatřil k protagonistům teologie osvobození, nebyl revolucionář jako Camilo Torres, profesor, který se přidal k partyzánům a padl v boji, ani nebyl radikální jako básník a revolucionář Ernesto Cardenal („Království boží to je komunismus“). Zastával umírněnější teologii lidu, snad i proto, že v době argentinské pravicové diktatury nesl jako provinciál jezuitů odpovědnost.
V jeho papežském působení je ale vliv myšlenek a přístupů teologů osvobození zřejmý, a právě tím se výrazně lišil od svých předchůdců — Jana Pavla II. i Benedikta XVI., kteří teologii osvobození potlačovali, čímž zároveň odcizili latinskoamerickou církev lidovým hnutím.
Na straně změny
František měl k lidovým hnutím a k mladým blíž než ke kurii a církevní hierarchii. Při světovém dni mládeže v Rio de Janeiru v roce 2013 mladé vyzval „hagan lío“ - vyvolávejte neklid (a sám se toho držel). Připomněl to při rozloučení v Buenos Aires jeho dávný spolupracovník ze skupiny kněží pracujících mezi chudými (Gruppe Padres en Villas Emergencias de la Ciudad de Buenos Aires), García Cuerva: „Odejdi do nebe a odtamtud tady dole vyvolávej neklid.“
Náboženství, které hlásal a žil papež František, neuklidňuje, neudržuje status quo. Není to opium pro lid, nýbrž prostředek, který z lidu činí aktéra změny.
Jaký bude Františkův odkaz? Ač jsou encykliky pro katolíky závazné, jejich dopad závisí na akceptaci, na uvádění do praxe. Víme z české zkušenosti, že je docela dobře možné je ignorovat. Je proto možné, že důležitější než sociální nauka je neklid, který František přinesl, že důležitější než oslavné nekrology jsou sociální hnutí a procesy dialogu, která František nastartoval. A takových iniciativ je hned několik.
Hnutí Františkova ekonomika (Economy of Francesco), které působí i v ČR, je instituce vycházející mj. z exhortace Evangelií Gaudium a z Františkovy výzvy mladým ekonomům a podnikatelům z roku 2020. Jeho cílem je přispívat ke spravedlivějšímu a udržitelnějšímu modelu hospodaření, k budování ekonomie života.
Ekologickým otázkám se věnuje hnutí Laudato Si‘ (dříve Globální katolické klimatické hnutí), které se odkazuje na stejnojmennou encykliku z roku 2015 a usiluje o ekologickou konverzi církve i společnosti a o klimatickou spravedlnost. I toto hnutí má českou pobočku.