Ve čtvrtek 30. března došlo k naprosto přelomovému kroku v dějinách vztahů mezi katolickou církví a domorodými obyvateli Kanady. Papež zbavil platnosti takzvanou Doktrínu o objevení, která opravňovala evropské země ke kolonizaci „nových světů“ pod záminkou, že tamní obyvatelé nevyznávají víru v jednoho Boha a nejsou dostatečně „civilizovaní“.

Právě zrušení Doktríny bylo jedním z požadavků Prvních národů, Métisů a Inuitů, během setkání jejich zástupců s papežem při jeho kajícné pouti do Kanady loni v červenci. Jako obvykle u takovýchto gest a slibů, i v tomto případě zůstávají původní obyvatelé Kanady ostražití, což jim jistě nelze mít za zlé. Než si ovšem přiblížíme, jak se na novou situaci dívají oni sami, řekněme si stručně, co ona Doktrína vlastně znamená.

Bezbřehá práva osadníků

Příběh Doktríny o objevení se začíná psát krátce před takzvaným „objevením Ameriky“ Kryštofem Kolumbem. V letech 1452 a 1455 vydal papež Mikuláš V. dvě buly nazvané Dum Diversas a Romanus Pontifex, které opravňovaly Portugalsko ke kolonizaci „Saracénů a pohanů“, jejich obracení na křesťanskou víru, trvalému podrobení a zabírání jejich půdy. Obě buly bývají vykládány jako teologické ospravedlnění trhu s otroky.

Bezprostředně po Kolumbově dobrodružství vydal v roce 1493 jiný papež, Alexandr VI. — což byl mimochodem vzhledem k jeho osobnímu životu jeden z nejkontroverznějších papežů v historii —, krátce po sobě tři buly, jimiž rozdělil Ameriky na portugalskou a španělskou část. Země Amerik byly charakterizovány jako res nullius, tedy „věc nikoho“. A právě platnost první z těchto tří bul, nazvanou podle počátečních slov Inter Caetera, měl nyní papež František „zrušit“.