Velikonoce ve veřejném prostoru znamenají především dva volné dny navíc. Dlouhodobě tomu tak bylo u Velikonočního pondělí, roku 2016 pak přibyl i Velký pátek. Jeho zařazení mezi dny pracovního klidu prosadili poslanci a senátoři s křesťanským zázemím, podporu ovšem získal spíše právě tím, že jde o další volný den.

Obvykle bývá na Velikonoce jarní počasí. K obřadům Květné neděle, jíž v křesťanském liturgickém kalendáři začíná takřečený Svatý týden, patří kočičky, tedy větvičky jívy s částečně rozvinutými pupeny nebo případně později s jehnědami. To podporuje představu Velikonoc jako svátků probouzející se přírody.

S jarem souvisí i datování Velikonoc. Velikonoční neděle může být nejdřív 22. března, je-li první jarní den (což astronomicky vždy nevychází) formálně v sobotu, a navíc, pokud je týž den úplněk. Nejpozději může být neděle, ve kterou křesťané slaví Ježíšovo vzkříšení, 25. dubna. Je to ale vždy první neděle po prvním jarním úplňku.

V monoteistických náboženstvích našeho regionu se k tradiční oslavě jara přidružila látka vyhlížející historicky. U Židů je den prvního jarního úplňku uprostřed měsíce nisanu. V židovském kalendáři totiž kalendářní měsíce opravdu sledují Měsíc na obloze. Měsíc začíná novem. Takové měsíce jsou ovšem kratší a rok z dvanácti takových měsíců mívá obvykle o jedenáct dní méně než občanský kalendářní rok.