V neděli 24. března uplynulo 39 let od vraždy nedávno svatořečeného arcibiskupa ze San Salvadoru Óscara Romera (1917—1980). Vatikán se úsilí o svatořečení Romera ze strany latinskoamerických katolíků dlouho úspěšně bránil, změna přišla až s pontifikátem papeže Františka. Byla to právě Romerova smrt z rukou eskader smrti, která měla být překážkou jeho svatořečení, protože nebyl zabit z nenávisti ke křesťanské víře.

Podle emeritního profesora pastorální teologie Vídeňské univerzity Paula Michaela Zulehnera je Óscar Romero životním vzorem pro papeže Františka. Zulehner nedávno s Tomášem Halíkem předal papeži dvě knihy, které vznikly díky iniciativě Pro-Pope-Francis, kterou oba akademici iniciovali mezi teology z celého světa na podporu způsobu a obsahu Františkova vedení katolické církve. V České republice získala iniciativa 75 signatářů mezi duchovními, teology a dalšími akademiky.

Šlo o reakci na petici konzervativních filosofů a teologů Correctio filialis de haeresibus propagatis, Synovské napomenutí kvůli šíření herezí z roku 2017 (v České republice jej podepsali dva lidé). Correctio reprezentuje nejzarputilejší proud Františkových odpůrců uvnitř katolické církve, kteří odmítají nejen Františka, jeho pastorační styl a reformy, ale prakticky i všechny jeho předchůdce od Jana XXIII. (1958—1963).

Důvodem je II. vatikánský koncil (1962—1965) a jeho reformy, který Jan XXIII. svolal a který žádný z jeho nástupců nerevidoval. Pontifikát papeže Františka se přitom jeví jako zatím nejdůslednější aplikace nauky tohoto posledního koncilu do praxe, respektive jako jeho revitalizace a nová aplikace jeho nauky v kontextu současného světa, který za posledních padesát let prošel výraznou proměnou. Život a smrt Óscara Romera dává proto porozumět Františkovým východiskům, se kterými vstoupil do úřadu římského biskupa, jak se papežství také tradičně označuje.