V sobotu 23. května se hlavní náměstí v San Salvadoru naplní k prasknutí. Statisíce lidí spolu s duchovními se z celé Latinské Ameriky přijedou podívat na velkolepou ceremonii, během které papežský legát beatifikuje — neboli blahořečí — salvadorského arcibiskupa Óscara Romera. Pro šestimilionovou zemi ve Střední Americe se jedná o mimořádně významnou událost, možná jedinou za posledních mnoho let, kdy se jí budou významně věnovat zahraniční média. Událost natolik ovlivňující společnost, že válčící drogové kartely dokonce oznámily, že v sobotu milostivě přeruší únosy, vraždy a krádeže.

Óscar Romero je bezpochyby osobnost, která si zaslouží mimořádnou pozornost nejen obyvatel Salvadoru nebo Latinské Ameriky. Přestože to katolická církev uznala teprve nyní — a nebýt nástupu papeže Františka, pravděpodobně by se to nestalo nikdy —, patří Romero mezi největší mučedníky dvacátého století. V dobách stále brutálnější diktatury na konci 70. let poslouchal jeho nedělní mše vysílané rozhlasem celý národ; to když otevřeně vyzýval k ukončení útlaku, četl jména zavražděných a unesených, když mluvil bez okolků i proti samotnému prezidentovi a členům vlády.

„Ve jménu Božím, ve jménu trpících, jejichž křik stoupá každým dnem výš k nebesům, úpěnlivě vás prosím a nařizuji vám v jeho jménu, zastavte útlak!“ Těmito slovy se obracel k mocným příslušníkům armády a policie jen den předtím, co sám zemřel rukou odstřelovače najatého eskadrami smrti napojenými na vládu přímo v kostele uprostřed bohoslužby.

Ne nadarmo byl Romero nazýván „hlasem bezmocných“. Za svého působení v čele salvadorské církve chránil především ty nejchudší, drobné venkovské zemědělce (campesinos), kteří byli masově vražděni nebo vyháněni z půdy na popud několika nejbohatších velkostatkářů ovládajících stát pod záminkou boje s komunistickou hrozbou. Sám Romero byl brzy obviňován ze sympatií ke komunismu a z vlastizrady. Paradoxně byl přitom původně dosazen na arcibiskupský stolec jako konzervativní kandidát, který se nebude zabývat politikou; když ale byl po krátké době nalezen mrtvý Romerův přítel, jezuitský kněz Rutilio Grande, arcibiskup v sobě našel nevídanou energii a odhodlání. A musel zemřít.

Romerův odkaz dnes

Přestože se při pohledu na zbožné davy i při poslechu kladně hovořících slov papežského nuncia bude zdát, že Romerovo blahořečení dnes není kontroverzní, je to přesně naopak. Arcibiskup, jehož vrazi nebyli nikdy potrestáni, má stále zástupy nepřátel nejen na scéně pravicové politiky v Salvadoru, fakticky navazující na období vojenské diktatury. Konzervativní kruhy v církvi se snažily Romera zničit už v době jeho působení, měly radost z jeho smrti a na dlouhou dobu blahořečení zastavily, což změnil teprve nynější papež. Arcibiskup Romero je totiž nepohodlný světec, připomínající katolické církvi, ale také celému Západu, vlastní hříchy.