22 231. To je opravená statistika počtu osob, které zmizely v Mexiku od roku 2006, kdy tehdejší prezident Calderón vyhlásil válku drogovým kartelům. Od nástupu nového prezidenta Peñi Nieta zmizelo a dosud se nenašlo 9 790 osob. Drogové násilí má na enormních počtech výrazný podíl; únosy se staly byznysem a kartely také často pečlivě odstraňují těla svých obětí.

Za posledních šest let kromě toho jen v Mexiku zemřelo v souvislosti s drogami více než 34 tisíc lidí. Další tisíce mrtvých hlásí „trojúhelník smrti“: Guatemala, Honduras, Salvador. Sem se rozšířilo působení kartelů natolik, že státy trojúhelníku vedou světové žebříčky v počtu vražd na osobu a násilí spustilo novou vlnu uprchlíků.

Zatímco masmédia s radostí hlásí useknuté hlavy nebo přestřelky s údajně dávno mrtvými mafiány, málokdy informují o aktérovi, který má na tragickou situaci významný vliv. Jsou to Spojené státy. Tři dlouholeté a škodlivé politiky Spojených států pomáhaly vytvořit a dnes pomáhají eskalovat středoamerickou tragédii: válka proti drogám, (ne)regulace střelných zbraní a imigrační politika.

Další prohraná válka

Asi není třeba zdůrazňovat, že na počátku i na konci středoamerické tragédie je dlouholetá obsese amerických vlád zastavit šíření drog ve Spojených státech tzv. u zdroje. Nejprve byla cílem Kolumbie, pak se pozornost přesunula na sever do Mexika a do středoamerických států. Nejméně posledních deset let všechny americké vlády bez ohledu na politickou orientaci tlačí na ostatní státy, aby přijaly jejich „tvrdou linii“ ozbrojeného boje proti pěstitelům a překupníkům a své požadavky podporuje kromě výhružek peněžními dotacemi. Jen Mexiko obdrželo mezi lety 2008 a 2012 od Spojených států na „bezpečnostní programy“ 2,4 miliardy dolarů. Ozbrojené složky středoamerických států pak dostaly od roku 2008 do roku 2011 zbraně a trénink v hodnotě téměř jedné miliardy dolarů v rámci Středoamerické regionální bezpečnostní iniciativy (CARSI).

Součástí militarizace jsou ovšem také přímé zásahy amerických speciálních sil a působení amerických jednotek ve spřátelených režimech jako je právě Honduras, kde se oběťmi těchto zásahů stali opakovaně civilisté. A není žádným tajemstvím, že k rozhodnutí prezidenta Calderóna v roce 2006 rozpoutat ve své zemi faktickou občanskou válku došlo za velkého amerického aplausu.

Paradoxní přitom je, že tato válka — a je to válka v pravém smyslu — se sice vede mimo americké území, na spotřebu drog v samotných Spojených státech však neměla žádný účinek. Posledních deset let se spotřeba drog naopak zvyšuje a oproti jiným státům je dle Světové zdravotnické organizace na osobu enormní. Jak ukázal srpnový průzkum veřejného mínění, americká veřejnost si selhání proti-drogové politiky stále palčivěji uvědomuje. Celých 84 procent Američanů se podle něj domnívá, že Spojené státy válku proti drogám prohrávají. Smutně paradoxní je, že zhruba třetina respondentů by si přála ještě tvrdší postup, než byl aplikován dosud, což by snad mohla být jen americká invaze v Mexiku.

Ráj zbraní

Méně diskutovanou politikou, která přitom dodává doslova munici středoamerickému násilí, je americká politika vůči regulaci střelných zbraní. Zatímco veřejnost si všímá otřesných případů střelby ve školách, široká diskuze o využívání amerických zbraní drogovými kartely nikdy neproběhla a zřejmě ani neproběhne, ať už kvůli vlivu NRA nebo kvůli obsesi právem na sebeobranu ve státech přímo sousedících s Mexikem. Zhruba 70 až 80 procent zbraní zadržených mexickou policií při střetech s kartely je přitom amerického původu; jedná se zejména o automatické a polo-automatické vojenské zbraně.

Přímo na hranici mezi Spojenými státy a Mexikem je na sedm tisíc obchodů se zbraněmi, pašeráci tak nemusí chodit daleko. Před několika lety se také ukázalo, že samotný vládní Úřad pro alkohol, zbraně, tabák a výbušniny (ATF) úmyslně dovolil propašovat na mexické území několik set kusů zbraní a munice. V rámci utajené operace měli být vystopováni konkrétní příjemci. Místo toho se ATF ztratily v Mexiku. Je tedy paradoxní, že americký vládní úřad celý proces ještě usnadnil a nese zodpovědnost za vraždy a kriminální činy spáchané jejich návnadou.

Imigrace a deportace