Prvního ledna letošního roku se v části mexického státu Chiapas slavilo. Uběhlo dvacet let od „první revoluce 21. století“, jak slavný spisovatel Carlos Fuentes nazval dvoutýdenní povstání Zapatovy armády národního osvobození (Ejército Zapatista de Liberación Nacional — EZLN). Přestože vlastní povstání mexická armáda rychle a za cenu téměř sto padesáti mrtvých potlačila, Zapatisté, pojmenovaní po vůdci Mexické revoluce z roku 1910, v oblasti zůstali.

Revoluce z roku 1994 vzbudila velký zájem okolního světa. Vypukla totiž přesně v době, kdy se mělo Mexiko po dlouhém vyjednávání stát součástí Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA), jejímž velkým zastáncem byl tehdejší prezident Carlos Salinas de Gortari. Symbolika povstání byla jasná; NAFTA byla považována za pomyslnou poslední kapku, za další krok při ignoraci chudých Mexičanů a především zcela přehlížených indiánů. Nejvýznamnější postavou hnutí se stal tzv. Subcomandante Marcos, zřejmě bývalý profesor z univerzity v hlavním městě. Pozornost vyvolalo to, že vedl převážně indiánské hnutí, přestože sám patřil k většinovému etniku. Marcos ovšem od začátku tvrdil, že usiluje o revoluci světovou, ne jen zaměřenou na mimořádně chudý stát Chiapas. Cílem byla skutečná rovnoprávnost, demokracie bez prostředníků a konec kapitalistického systému.