Udělením nebo propůjčením státních vyznamenání, jako jsou řády a medaile, stát oceňuje vynikající zásluhy laureátů o budování svobodné demokratické společnosti, výsledky jejich práce a jejich úsilí o obranu vlasti, jejich hrdinské a jiné výjimečné činy.

O vyznamenáních nerozhoduje stát jako abstraktní entita, nýbrž konkrétní účastník politických konfliktů v roli státního činitele. Proto je těžké zachovat jistou míru neutrality. Prezident republiky uděluje Řád Bílého lva, Řád Tomáše Garrigua Masaryka, Medaili za hrdinství a Medaili za zásluhy. Poslední dva prezidenti vyznamenali mnohé, kteří si to nepochybně zasluhují — včetně příslušníků protinacistického odboje, v případě některých in memoriam. Kromě toho ale ocenili vysoce problematické postavy, různě propojené s krajními politickými tendencemi, jako Dominik Duka, Petr Piťha, Jaromír Nohavica, Karel Sýs nebo Jan Schneider.

Proto jako jistá kompenzace působí medaile předávané druhým nejvyšším ústavním činitelem, předsedou senátu. Navrhují je senátoři. Letos byly medaile předány v den, kdy byl podle legendy zabit kníže Václav a který dnes nazýváme Dnem české státnosti. Za den vzniku českého státu však bylo datum 28. září označováno také jako výročí vyvraždění Slavníkovců roku 955. Jistě poněkud paradoxní den pro českou demokratickou a liberální státnost.

Letos se mezi oceněnými objevuje hrdý ukrajinský lid, jehož jménem medaili převzal předseda Nejvyšší rady Ukrajiny. Z dalších lze připomenout dlouholetou redaktorku české Svobodné Evropy Lídu Rakušanovou nebo operní pěvkyni Dagmar Peckovou.

Zvláštní pozornost vyvolalo předání ocenění Jakubu Helebrantovi (*1988) a Karlu Müllerovi (*1992), kteří od listopadu 2018 na internetu vystupují pod jménem Pastoral Brothers.

Sledují je podle dostupných informací spíše mladší diváci, nejvíc prý ve věku pětadvaceti až pětapadesáti let, lidé různého vyznání i bez konkrétní náboženské příslušnosti nebo bez víry. Sami podle zprávy na katolickém webu Christnet reagovali na vyznamenání slovy: „Asi se povedlo, že jsme ťali do živého. Ve všech možných oborech, ať už je to politika, nebo sex a náboženství.“

Oba youtubeři natáčejí krátká videa, která přibližují divákům křesťanskou víru. Pokud by medaile oceňovala misijní aktivitu, bylo by to v rozporu se sekulárním charakterem České republiky. Základní dokument českého konfesního práva vyjadřuje neutralitu státu formulací, že stát, kraje a obce nemohou provádět náboženskou nebo protináboženskou činnost. Tamtéž se deklaruje, že každý má právo svobodně projevovat své náboženství, ale může také být bez náboženského vyznání. Propagaci náboženství by stát neměl bránit a neměl by ji oceňovat.

V souvislosti s vyznamenáním Pastorálních bratří bylo řečeno, že křesťanskou víru přibližují „svébytným liberálním pohledem“. Spolu se širším občanským rámcem jejich vystupování by právě to mohlo být důvodem jejich ohodnocení politickou institucí. Přitom občanský aspekt jejich vyjádření nezastupuje žádný konkrétní politický směr. Nehrají v dresu žádné politické strany, i když z jejich slov lze vyčíst sympatii ke stranám současné vládní koalice.

Není jasné, proč musí mít anglický název, když oslovují české diváctvo. Znělo by v češtině označení pastorální nebo pastorační bratři divně? Asi ano, protože i my, kdo jsme vnímaví na náboženské poselství, nejsme příliš ochotní nechat se pást. Nepokládáme služebníky církve, kteří vedou bohoslužby a káží, za vyšší živočišný druh. Nepokládáme se za ovečky, které lidští pastýři vodí na pastvu, pečují o ně a starají se o pořádek mezi nimi.

Jistě slovo „pastorace“ dostalo v moderní — a postmoderní — společnosti nový význam. Je to cosi jako jedna z pomáhajících profesí s aspekty terapeutickými a poradenskými. Zvláště dnes v době pandemie, inflace a války žijí mnozí v obavách a nevědí si rady se životem. Jakákoli pomoc, i křesťansky motivovaná, je v takové situaci vítána. A zaslouží si ohodnocení.

Je otázka, co měli na mysli senátoři, když do letošního seznamu oceněných zařadili tyto dva faráře Českobratrské církve evangelické. Ale možná mínili, že toto společenství ve zdejším českém a středoevropském kontextu zastupuje z křesťanství to, co se snese s novověkým humanismem, který Česká republika deklaruje v preambuli své ústavy odvoláním na „nedotknutelné hodnoty lidské důstojnosti a svobody“. Možná dokonce s touto svou komunitou zpřítomňují z křesťanských zdrojů to, co je základem dnešního sekulárního důrazu na lidství.

Zrovna v těchto dnech reagoval Mikuláš Vymětal, farář této církve pověřený prací s menšinami, na dokument luterských biskupů na Slovensku. Ti se výslovně staví do opozice „vůči všem typům sebeidentifikace člověka, mimo jiné vůči humanistickému optimismu, i kdyby byl křesťansky podbarvený, který deklaruje, že tak jak jsem, jsem součástí pestrosti tvorstva, vychutnávám si ji a v tomto sebepřijetí, sebespokojenosti a sebepotvrzení dosahuji štěstí, naplnění a smyslu.“

Biskupové ostrými slovy odsoudili mezinárodní konferenci Kráčajme spolu — LBGTQ ľudia sú súčasťou nášho života, pořádanou evangelickým luterským sborem v Bratislavě Starém městě. Píší v souvislosti s konferencí o „ideologickém extremismu bolševicko-komunistického typu“, o tom, že se „atakuje hranice perverze“ a o „bizarních skupinách“.

Dopis sboru biskupů má i politické souvislosti, jež připomíná Mikuláš Vymětal v závěru svého vyjádření. Moskevský patriarcha Kirill odůvodňuje ruskou agresi ohrožením západní dekadencí. V době, kdy se strach ve společnosti transformuje v nenávist k různým menšinám, mají Kirillova vystoupení antikristovské rysy.

Ocenit Pastorální bratry za humánní, otevřenou, svobodnou intepretaci křesťanství má smysl. Ukazuje se tím, že křesťanství nemusí být fundamentalistické. Že evangelium má co říct v diskusích této nesnadné doby.