Teheránské „hnízdo americké špionáže“ a realita dnešního Íránu
Marek ČejkaMarek Čejka srovnává svoje postřehy z procházek kolem bývalé americké ambasády v Teheránu, kam zavítal v několika různých letech. Spolu s životem celého Íránu se totiž zajímavě mění i ambasáda a její okolí.
Objekt bývalé americké ambasády v Teheránu se může jevit jako dobrá ilustrace postupných změn, kterými současný Irán prochází. Jedná se o velký areál diplomatických budov v centrálním Teheránu, který nedlouho po Chomejního islámské revoluci vzali v listopadu 1979 na zteč jeho příznivci a na čas učinili z amerických diplomatů rukojmí. V kontextu dalších souvislostí byl tento moment klíčový pro ukončení íránsko-amerických diplomatických vztahů, které se od té doby nedočkaly obnovení. Prázdnou ambasádu následně obsadily a používaly Gardy strážců islámské revoluce a na mapách Teheránu začal být tento objekt označován jako „Bývalé hnízdo americké špionáže“.
Když jsem se v roce 2008 dostal do Teheránu poprvé a pokoušel se nafotit ikonické anti-americké graffiti na obvodových zdech velkého objektu, setkal jsem se s nevolí místních strážců. Vzpomínám si, že jednoho z naší tehdejší cestovatelské skupinky tehdy dokonce hlídkující gardista krátce vyslýchal přímo za bránou objektu.
O sedm let později, v roce 2015, kdy jsem se byl na ambasádu podívat podruhé, se sice graffiti v pečlivě obnovovaných nátěrech stále skvěly na svých místech, avšak Revoluční grady už u ambasády vidět nebylo a u jednoho z vchodů se objevil první obchod. Také opatrné fotografování už nevyvolávalo žádné komplikace.
Na počátku letošního února si bylo možné všimnout, že je v jedné části komplexu vzniklo nové divadlo a nad někdejší „gardistickou“ bránou teď visí název jakési studentské asociace. V hlavním objektu ambasády bylo otevřeno v mezičase muzeum zaměřené na špionážní činnost USA a před budovou se dnes rozkládá „Muzejní zahrada anti-arogance“ plná různých anti-amerických artefaktů.
Graffiti na obvodových zdech, z nichž některá se stala světoznámými, stále zůstávají na svých místech, ale celý objekt už působí mnohem více civilně než dříve. Pravda, nad jedním z bočních vjezdů do bývalé ambasády se ještě začátkem února skvěl billboard s Donaldem Trumpem a doprovodným citátem íránského rahbara (nejvyššího duchovního a hlavního vůdce země) ajatolláha Chameneího: „Americká intelektuální elita se cítí být zahanbena svým prezidentem“ (což je mimo jiné výrok, se kterým by zřejmě neměla problém velká část světové politické scény..). Tento billboard však v následujících čtrnácti dnech kamsi zmizel a zůstala po něm jen prázdná plocha.
Na budovách stojících naproti ambasádě se stále vyjímá na roletách obchodů několik relativně čerstvých plamenných protiamerických malůvek, avšak za stahovacími roletami obchodů už nenajdeme žádné propagandistické cetky, ale jakýsi obchod nabízející tradiční bylinné čaje, a za vedlejší roletou dštící anti-americkou síru zase narazíme na potravinovou večerku.
On ten návrat k normálnímu, přirozenému životu není sám o sobě nic špatného. Jenom z té revoluce opravdu není možno vyžít natrvalo.
Špatné je, když z té revoluce nakonec nezbyde více než kocovina. Jenom pocit, že se nakonec nepodařilo změnit nic opravdu podstatného. Že se jenom změnily mocenské poměry.