Přednedávnem jsem si poprvé v životě koupil chytrý mobil. Vzdoroval jsem dlouho, nechtělo se mi opustit tlačítkové přístroje. Kromě tlačítkové nostalgie jsem měl taky před očima varovný příklad jedinců, přikovaných pohledem k maličké obrazovce a totálně nevnímajících ostatní svět. Ale nakonec jsem neodolal a kouzlu té chytré placičky podlehl. A bylo to zajímavé.

Uvědomil jsem si, že chytrý mobil je opravdu chytrý. A opravdu hodně toho umí. Což má, jako u všeho na světě, dvě strany. Například taková komunikační aplikace WhatsApp; sice zřejmě sehrála neblahou roli před posledními prezidentskými brazilskými volbami při efektivním masovém ohlupování voličů, ale nic naplat, na dorozumívání se a sdílení s přáteli a rodinnými příslušníky, zejména těmi na druhém konci světa, je to nástroj prostě báječný.

Nebo hudební služba Spotify, která za pár korun nabízí prakticky neomezený výběr hudby. A tu, která se zrovna líbí, servíruje přímo na míru a na jméno. Skoro jako by někde v digitálním ústředí seděl osobní dýdžej, který nemá na práci nic jiného než sestavovat výběr hudby pro jednoho konkrétního uživatele. Pro mě. Každému je milé, když je něco určeno jemu osobně. A že ten osobní výběr provádí algoritmus, a ne živý člověk, je co do výsledku nakonec jedno.