Škoda, že článek Jana Májíčka Když Huawei, tak proč ne Apple? nevyšel až 31. prosince. Svou metodou splácat páté přes deváté a nakonec z absurdních porovnání vydestilovat jako pointu řešení ochrany soukromí v podobě zavržení kapitalismu by se opravdu hodil spíše do silvestrovské sbírky kuriozit.

Problematika varování před zneužíváním technické infrastruktury čínským režimem je příliš závažná na to, aby byla použita pro vyřizování si účtů s kapitalismem. Obecně lze říct, že zlehčovat situaci s čínskými výrobci a Čínou obecně a zároveň se vydávat za zastánce ochrany soukromí je naprosto neakceptovatelné. V Číně soukromí v brzké době de facto přestane existovat a pro nás by to mělo být maximálně varovným signálem.

Slepá skvrna mnoha představitelů levice vůči Číně (a do jisté míry i Rusku), kterou způsobuje fakt, že Rusko a Čínu kritizuje zejména pravice, je její dlouhodobou slabinou. Relativizace ve smyslu „v Americe zase bijí černochy“ pokaždé, když je na pořadu kritika „Východu“, způsobuje ztrátu relevance i v případě, kdy je kritika postupů „Západu“ trefná.

Je totiž mnoho situací, kdy je na místě kritizovat chování západních států nebo jejich tajných služeb v oblasti zneužívání soukromí. V září 2018 například Evropský soud pro lidská práva po mnohaletém sporu rozhodl, že dlouhodobý program masivního sledování britské služby GCHQ narušoval lidskoprávní principy soukromí a svobody projevu. Právě ochrana občanských práv soudní cestou je ale to, co si lze v Číně velmi komplikovaně jen představit.