Sebeupálení Wynna Bruce jako symptom absolutního selhání politiky

Radek Kubala

Sebeupálení amerického klimatického aktivisty Wynna Bruce je nutné číst jako symptom absolutního selhání světové politiky. Zoufalství je možné čelit jen vzájemnou pomocí, organizováním a znásobováním společné moci.

Složitý životní příběh Wynna Bruce nelze číst bez pocitu smutku nad ztrátou ušlechtilého života, ale i hněvu nad mocnými, kteří aktivně brání řešení klimatické krize. Foto FB Matěj Michalk Žaloudek

Jeden z nejpůsobivějších románů George Orwella Barmské dny z dvacátých let minulého století končí dobrovolnou smrtí protagonisty Johna Floryho, který už není schopen snášet odloučení a absurdní situace způsobené britskou koloniální nadvládou nad tehdejší Britskou Indií (dříve Barma, dnes Myanmar). Román vychází z Orwellovy osobní zkušenosti a touhy vypsat se z vnitřního rozervání, které prožil v mládí jako člen Brity ovládané Indické imperiální policie.

John Flory nebyl do zoufalé situace vrhnut vlastní neschopností nebo psychickými problémy, ale systémem násilí, jehož se kolonizátoři dopouštěli ve svých državách. Orwellův román je kritikou nespravedlivé politiky, která lidi, kteří se podobně jako Flory snaží změnit společnost, vystavuje zoufalství a obavám z vlastního selhání.

Je to jen pár dnů, co se ze světa rozhodl dobrovolně odejít klimatický aktivista Wynn Bruce, který pro svůj odchod zvolil jednu z nejbrutálnějších možných metod. Upálil se ve Washingtonu DC, přímo před budovou Nejvyššího soudu Spojených států Amerických. Jako praktikující buddhista navázal na historii vietnamských mnichů, kteří v šedesátých letech minulého století tuto formu protestu volili v mezní situaci plynoucí z intervence Spojených států do jejich země.

Důvod Bruceova fatálního činu je jasný. Podle všech vědeckých ukazatelů rychle směřujeme ke kolapsu ekosystémů klíčových pro přežití lidstva. Namísto zatáhnutí za záchranou brzdu a místo vzájemné pomoci řešíme při snaze odvrátit takto obrovskou hrozbu touhu několika zbytečně mocných lidí ovládnout další kus území.

Bruceův otec označil čin svého syna za „nebojácný akt soucitu způsobený obavami o životní prostředí.“ Jeho kamarádka Morgan Stanfieldová zase připomněla slova, která napsal buddhistický vietnamský mnich Thích Nhất Hạnh v dopise americkému aktivistovi Martinu Lutheru Kingovi mladšímu, a tedy, že „sebeupálení je důkazem nejvyšší důležitosti sdělení.“

Osobně nejvíc souhlasím s prohlášením, které sepsali zástupci komunitního centra Ecodharma ze Skalnatých hor, kde Wynn Bruce pravidelně trávil čas. „Pokud bychom o jeho plánech věděli, snažili bychom se je za každou cenu zvrátit […] Sebeupálení nepovažujeme za klimatickou akci. Nicméně vzhledem k zoufalé situaci planety a zhoršujícím se dopadům klimatické krize chápeme, že to někdo udělá.“

Hněv vůči mocným

Smrt Wynna Bruce není jeho osobním selháním a nelze jí přičíst na vrub jeho soukromým problémům, jak se to snaží prezentovat některá média. Stejně jako Orwell v Barmských dnech obviňoval ze sebevraždy Johna Floryho systém stvořený britskou koloniální nadvládou, je i dnes nutné vinit takřka celou politickou garnituru, která desítky let ignorovala fatální hrozbu klimatické krize a nyní to, že tento problém řeší, pouze předstírá.

Systém, který nadřadil zisky několika jedinců nad přežití nás všech. Extrémisty z nejvyšších pater fosilních korporací, kteří každý den vstávají s myšlenkou, že budou vydělávat peníze na devastaci jediné známé planety vhodné pro život.

Složitý životní příběh Wynna Bruce nelze číst bez pocitu smutku nad ztrátou ušlechtilého života, ale i hněvu nad mocnými, kteří aktivně brání řešení klimatické krize. Wynn Bruce si svůj osud vybral dobrovolně, ale miliony lidí, zejména z globálního jihu, svůj osud ovlivnit nemůžou. V Indii, kde jsou mimochodem už nyní rekordní a nesnesitelná vedra, si podle studií vzaly kvůli suchu a měnícímu se klimatu život desetitisíce zemědělců.

Přibývá obětí přírodních katastrof či chudoby spojené s rozvratem klimatu, korporace a represivní složky různých států ročně zavraždí stovky ekologických aktivistů. Je mi smutno ze společnosti, která své nejcitlivější a nejzranitelnější lidi vystavuje takovému riziku a zoufalství. Mám vztek na české novináře, kteří, s výjimkou Echa24, nevěnovali činu Wynna Bruce ani řádku, stejně jako podceňují důležitost nových zpráv Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu.

Spirála smrti

Moje největší obavy však plynou z toho, že s prohlubováním klimatické krize bude podobných zoufalých činů přibývat, a to v různých podobách. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, s tím se budeme muset smířit. Vždy je proto nutné mít v takových situacích na paměti, že se jedná o symptom absolutního selhání politiky a zvůle mocných, kteří se rozhodli pro svůj zisk obětovat většinu života na planetě.

Pokud nad podobně fatální formou protestu někdo uvažujete, chtěl bych vás důrazně poprosit, abyste to nedělali. Stejně jako v případě sebeupálení Davida Buckela před čtyřmi lety totiž platí, co tehdy napsala Zuzana Vlasatá, tedy že „změní-li se svět, změní se prací živých.“ Kult sebeobětování a morálního flagelantství nad vlastním selháním nepomáhá řešení situace, co naopak pomáhá je posilování naší společné kolektivní a organizované síly.

Všem, kteří podobně jako já čím dál častěji propadají zoufalství, bych chtěl adresovat slova z jednoho z nejpůsobivějších proslovů, který pronesl Charlie Chaplin v legendárním filmu Diktátor z roku 1940, kdy se svobodný svět nacházel snad v nejzoufalejší situaci v dějinách.

„Těm, kteří mě slyší, vzkazuji. Nezoufejte. Trápení, které se nad námi nyní stahuje, je jen odcházející chamtivost a zášť lidí, kteří se bojí lidského vývoje. Nenávist pomine a diktátoři zemřou. A moc, kterou vzali lidem, se k lidem opět navrátí.“ Chaplin měl tehdy pravdu. A jeho slova se prokážou jako pravdivá i v budoucnu. Musí.

advertisment
Diskuse
TK
April 30, 2022 v 3.26
Kacířská úvaha o nebezpečí dobrých úmyslů

Dobrý den pane Kubalo,

dlouho jsem váhal, zda to tak mám zformulovat, ale pokusím se být stručný: Dobré úmysly někdy mohou vést ke špatným výsledkům.

Řada lidí již dávno upozorňovala na to, že rostoucí koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší vyvolaná používáním fosilních paliv jako zdroje energie by mohla způsobit oteplování Země. V posledních zhruba třiceti letech skutečně pozorujeme oteplování podnebí a přibývá varování, možnou příčinou je skutečně skleníkový efekt. Těmto varováním nebyla dlouho přikládána pozornost. Ve snaze upoutat ji postupně mnozí aktivisté přidávali na důrazu, až z této možnosti pro část veřejnosti udělali jistotu. Současně se ovšem jejich odpůrcům podařilo pro druhou část veřejnosti učinit z této vážné hrozby lež a podvod.

Pocit zoufalství z této situace zřejmě přispěl k sebevraždě Wynna Bruce. Dospěl by ke svému rozhodnutí, varovat lidi před hrozbou oteplování jako důsledku rostoucí koncentrace skleníkových plynů, kdyby tuto příčinnou souvislost stále bral jen jako reálnou možnost, a ne jako nezvratnou jistotu?

Obávám se, že takováto zjednodušení vysílaná do světa jako výsledek snahy přetavit složité a nejednoznačné vědecké poznání v jednoduchá a jednoznačná politická rozhodnutí, jsou nebezpečná. Wynna Bruce přivedlo k zoufalství to, že se část lidí nechce bránit nebezpečí, které považoval za smrtelné a jisté. Jeho smutný případ je zatím naštěstí velmi vzácný, bojím se ale, že pokračování v apokalyptických výzvách typu "zachraňme hořící planetu" může časem nadělat škody ještě horší.

Tyto výzvy totiž v dobré víře v jistotu kauzálního vztahu mezi koncentrací antropogenních skleníkových plynů a pozorovaným oteplováním, jakož i ve správnost predikcí, co se s klimatem bude dít do budoucna, pokud se tyto koncentrace budou dál vyvíjet určitým způsobem, úplně ignorují možnost, že mechanismy řídící klima mohou být ve skutečnnosti daleko složitější, než popisují dnešní modely, a že nám v tom případě mohou hrozit jiné scénáře s jinými nebezpečími, kterým ale zatím nevěnujeme pozornost žádnou.

Abych uvedl příklad, odpovím na sugestivní tvrzení, že "NIKDO nevysvětlil, jak by rostoucí obsah skleníkových plynů mohl oteplování NEVYVOLAT" (což takto na Den Země napsala "fakta o klimatu" na Twitter). Takže: Jedním z mechanismů, který to dovolí, může být zvýšená tvorba mraků odrážejících sluneční světlo. A hned se také nabízí obrácená otázka: Pokud se mraků z nějakého důvodu začne tvořit méně než předtím, nemůže se oteplení udrřovat nebo dokonce zesilovat, i když bude obsah skleníkových plynů dokonce klesat?

Cílem mého příspěvku není tvrdit, že anthropogenní oxid uhličitý příčinou pozorovaného oteplování být nemůže. Snařím se jenom ukázat, že pokud by jí náhodou nebyl - což prostě zatím není vyloučeno, pak by se mohlo stát nepříjemné překvapení, že usilovná práce na "dekarbonizaci" ekonomiky oteplování nezastaví.

Na rozdíl od odpůrců teorie o příčinné souvislosti mezi anthropogenním oxidem uhličitým a oteplováním, pro které je dekarbonizace ekonomiky zbytečná a tím pádem automaticky škodlivá, i od příznivců této teorie, pro které je dekarbonizace ekonomiky naopak nutná za každou cenu, z mého pohledu, kdy neumím dát za pravdu nikomu z obou navzájem se potírajících táborů, se jako nejrozumnější jeví

(i) provádět sice pro jistotu dekarbonizaci, ale

(ii) pokud možno k ní hledat takové přístupy, aby přinesla užitek i tehdy, pokud se nakonec ukáže, že původní cíl, tedy omezit oteplování, se díky ní splnit nepodařilo.

Sebevražda je agrese obrácená proti sobě. Někdy se člověku už dál nechce žít prostě proto, že se život stal nesnesitelným.

Jindy ale nemusí jít o to, že život nejde vydržet, nýbrž o to, že „jim tím ukážete“ - člověk (sebevrah) se stane „náhradníkem“, náhradním cílem agrese, tím skutečným cílem agrese je ale někdo jiný, například „takřka celá politická garnitura, která desítky let ignorovala fatální hrozbu a nyní pouze předstírá, že něco řeší“, nebo třeba „systém, který nadřadil zisky několika jedinců nad přežití všech“.

Nejednalo by se pak o „absolutní selhání politiky a o zvůli mocných“, jednalo by se o snahu podpořit racionální vědeckou teorii iracionálním činem.

Vědecké teorie, které ale byly prosazovány s pomocí iracionální agrese, byli velmi často chybné (nejde zde o kauzalitu „prosazováno iracionální agresí —> chybná teorie“, jde prostě jen korelaci, že chybné teorie jsou často provázeny právě tím prosazováním s pomocí agrese).

Sebevražda může být morálním apelem (například v případě nespravedlivé války), ale nemůže v žádném případě podpořit racionální vědeckou teorii. Tu může spíše jen zdiskreditovat.