Na konci února bude přestupný den. Znáte tuhle říkanku?

Třicet dnů má měsíc červen,

září, listopad i duben.

Přesně jednatřicet dní,

mají všechny ostatní.

Jenom únor, chudák malý,

dvacet osm a víc nic?

Ztratil někde svoje dny…

A protože se mu smáli,

tak dostává jeden navíc,

když přijde rok přestupný.

Přestupné roky mě začaly zajímat před několika měsíci, když jsem přemýšlela nad titulem pro politické prohlášení, jež jsme v Kanadě s dosti širokou skupinou lidí vypracovali. Výsledný dokument, který v průběhu nedávné předvolební kampaně podepsaly desetitisíce Kanaďanů a Kanaďanek, žádá především vysvobození naší země ze závislosti na fosilních palivech. A to nejpozději do poloviny tohoto století, jak nám vědci říkají, že je to nutné, a jak inženýři potvrzují, že je to možné.

Nezůstali jsme ale jen u toho. Tvrdíme, že naše společnost má neopakovatelnou příležitost stát se nejen „zelenou“, ale i podstatně spravedlivější. Můžeme napravit hrozná bezpráví napáchaná na původních národech. Zásadně omezit ekonomickou, rasovou i genderovou nerovnost. Zrušit diskriminaci lidí migrujících za prací. A vytvořit spoustu stálých a dobře placených pracovních míst. Domnívali jsme se dokonce, že bychom mohli inspirovat vznik dalších širokých aliancí v zahraničí (což je velmi nekanadské).

Náš text byl nestydatě radikální a dostalo se mu podpory víc než stovky významných organizací. Přidala se i řada kanadských celebrit: mimo jiné Leonard Cohen, Donald Sutherland nebo Ellen Pageová.

A první vážný problém spočíval v tom, jak to celé pojmenovat. Chtěli jsme, aby to znělo naléhavě — jak letos řekla výkonná tajemnice úmluvy OSN o změnách klimatu Christiana Figueresová: „To, kam se v příštích pěti letech přikloní kapitál, rozhodne v jakém stavu zanecháme svět.“

A objevilo se slovo „skok“. (Skok se anglicky řekne the leap a leap year značí přestupný rok, doslova tedy rok skoku: odtud celá hra se slovy, s níž Kleinová pracuje — pozn. překladatele). Ano, samozřejmě jsme se obávali nevyhnutelného srovnávání s Mao Ce-tungovým katastrofickým „Velkým skokem vpřed“. Pak ale všem došlo, že rok 2016 je rokem přestupným — rokem skoku. A to rozhodlo.

Není to jen příhodná souhra okolností, je to mocná analogie. Kdybychom přece pravidelně nepřidávali do kalendáře jeden den navíc, nakonec by se nám celý zpozdil, i roční období by se zbláznila. Představte si, jak jdou Newyorčané na vánoční nákupy v tričkách (i když... to už se stalo).

Julius Caesar roku 46 před naším letopočtem zavedl v Římě sluneční kalendář o 365 dnech — a přidal k nim jeden každé čtyři roky. Julius nepatřil k nejskromnějším lidem, ale i on, „diktátor na věčnost“, si uvědomoval, že je snazší změnit zákony lidské než zákony přírody.

To je pravidlo, kterému bychom se měli rychle znovu naučit. Tak jako krachoval Římanům systém měření času, krachují dnes naše systémy: ekonomický, politický i duchovní. Jejich selhání nás přivedlo na cestu čelní srážky s planetou, která se otepluje a svíjí v křečích tím víc, čím úporněji odmítáme uznat její přirozené hranice a omezení.

Dobře to před několika měsíci ukázala Pařížská konference o klimatu. Za velkolepého jásotu podepsaly naše vlády globální klimatickou dohodu, která se zavazují k udržení oteplení planety pod 2, nebo snad dokonce pod 1,5 stupněm celsia. Pak spěchali politici domů, orazítkovat povolení nových ropovodů, vrtů a dálnic.

Proto jsme se rozhodli vyzývat ke „skoku“. Protože propast mezi tím kde jsme dnes, a kam se potřebujeme dostat, je ohromná. A času je málo. Drobné krůčky ji nepřeklenou.

Proto naše výzva volá nejen po přechodu na sto procent obnovitelných zdrojů. Chceme, aby byla nová energetika demokraticky kontrolovaná a aby v první řadě prospívala domorodým národům a společenstvím, která dnes nejhůře trpí zdravotními následky průmyslového znečištění.

Abychom si takovou proměnu mohli dovolit, žádáme zásadní proměnu způsobu, jakým se vybírají a rozdělují veřejné peníze. Žádáme ukončení nehorázných dotací na fosilní paliva, naopak zvýšení poplatků z těžby fosilních paliv a výrazné škrty ve vojenských rozpočtech. To je z našich patnácti požadavků jen několik.

Podařilo se nám vystihnout rozpoložení mnoha Kanaďanů. Po vyčerpávajících dekádách zápasu proti všemu co nechtějí — od ropovodů po drakonické bezpečnostní zákony — se rádi shromáždili kolem vize světa, jaký chceme. O přestupném dni budeme po celé Kanadě pořádat diskuse, shromáždění a další aktivity. Budeme vyvíjet nátlak na naši novou vládu, aby se odhodlala řešit změnu klimatu i nerovnost zároveň.

A přesně jak jsme doufali, přerůstáme kanadské hranice. Aliance inspirované naší výzvou se objevily v Dánsku a napříč Evropskou unií, další se připravují v Británii i v Austrálii. V USA se zase objevují „regionální“ výzvy.

Před dvěma tisíci lety Juliu Caesarovi došlo, že existuje něco mocnějšího, než jeho říše: oběh Země kolem Slunce. Dnes potřebujeme trochu jinou „solární revoluci“. Změnit se musí nejen způsob, jakým získáváme energii, ale i model rozdělování zisků z ní.

Dobrá zpráva zní, že dynamika je na naší straně. Ukazuje to vítězství nad Shellem v Arktidě, překažená výstavba ropovodu Keystoen XL i nebývalá síla prezidentské kampaně Bernieho Sanderse.

Zkuste se proto na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím jedním dnem navíc na konci tohohle měsíce. Připomíná nám, že lidé, chtějí-li, dokáží včas vyměnit zkrachovalý pořádek za nový. Přírodní zákony se kvůli nám měnit nebudou.

Pojďme proto využít přestupného roku vrchovatě a začněme přemosťovat tu propast mezi tím co je, a co by mělo být. Pojďme se postarat, že rok 2016 bude počátkem skoku, jímž přestoupíme na jistější trať.

Výzvu ke skoku si můžete přečíst jak na Deníku Referendum, tak v originále spolu se seznamem signatářů na www.leapmanifesto.org. Vše o aktivitách přestupného „Roku skoku“ najdete na www.leapyear2016.org. Přeložil Josef Patočka