Nejenom tuny uhlíku, ale i různé druhy nebezpečných bakterií a virů uvolňuje tající permafrost v oblastech subpolární tundry. Děje se tak již od začátku oteplování, v posledních letech však stále intenzivněji. Podle studie vědců z Harvardovy univerzity zveřejněné minulé pondělí vydává permafrost roztávající kvůli změnám klimatu až o sedmdesát procent více uhlíku než před čtyřiceti lety.

Rovněž v oblasti poloostrova Jamal na západě Sibiře lékaři zaznamenali první případy smrtelného antraxu, který se zřejmě rozšířil z infikovaného soba zakonzervovaného stovky let pod zmrzlou krustou. Podobně nakažených zvířat je v permafrostu ukryto dle vědců několik desítek tisíc.

Výzkumníci se přitom obávají, že se ve zmrzlé půdě a pod tajícím ledem skrývají i různé starověké viry a bakterie nebo i takové, s nimiž lidstvo nepřišlo doposud do styku.

„Permafrost je skvělým uchovatelem různých mikrobů, bakterií a virů. Kombinace velmi nízkých teplot, tmy a absence kyslíku dokáže zakonzervovat všelicos. Ve starých vrstvách důsledně promrzlé půdy mohou být statisíce let ukryté smrtelně nebezpečné patogenní viry, které v minulosti způsobily globální epidemie,“ uvedl biolog Jean-Michel Claverie z Marseilleské univerzity pro BBC.

Konkrétně vědci předpokládají, že v půdě přežily — vedle antraxu — různé druhy neštovic, tetanu nebo bakterie způsobující botulismus. Zároveň prý není vyloučeno, že některé z nich budou odolné proti většině námi užívaných antibiotik.

„Naše organismy jsou izolované od některých povrchových druhů virů a bakterií po miliony let. Všechny naše práce a výzkumy nalezených bakterií dokazují, že některé druhy mohou mít vyvinutou podobnou obranyschopnost vůči antibiotikům, jako mají lidé,“ vysvětlila BBC Hazel Bartonová, mikrobioložka z Akronské univerzity v Ohiu.

Velkým problémem je i uhlík

Výzkumníci v tematických zprávách ovšem též upozorňují, že velké nebezpečí představuje i vlastní uhlík, který se uvolňuje z tající půdy soustavně. Harvardská studie dokazuje, že v roce 2013 vypustil tající led v oblasti Aljašky o čtyřicet milionů tun oxidu uhličitého více, než kolik byla schopná tamější vegetace absorbovat.

Vědci hovoří v dané souvislosti o riziku zpětno-vazebních mechanismů, tedy situaci, kdy lidmi způsobené změny klimatu spustí přírodní procesy, jež změny dále citelně posilují — například právě uvolňování uhlíku z trvale zamrzlých oblastí.

„Pod zamrzlou půdou je neuvěřitelné množství uloženého uhlíku. Rychlost, s jakou se dostává do ovzduší, většinu z nás překvapila. Tento uhlík musí nutně zůstat v zemi,“ uvedla pro list Guardian Roisin Commanová, jedna z vedoucích výzkumnic z týmu z Harvardovy univerzity.