Mnozí mu prý říkají, že je blázen. V roce 2010 se italský sociální psycholog Gianluca Grimalda rozhodl, že chce snížit svůj příspěvek k devastaci klimatu, a proto přestane cestovat letadlem.

Jako vědecký pracovník se často účastní konferencí v zahraničí, nicméně mimo domovinu podniká i svůj výzkum. V roce 2013 začal pracovat v Institutu světové ekonomie v severoněmeckém Kielu. Pod jeho hlavičkou se počátkem roku 2023 vypravil do ostrovní země Papua-Nová Guinea v jižním Pacifiku, kde se zabýval tím, jak tamní obyvatelstvo uzpůsobuje své životní strategie dopadům globálního oteplování.

Cesta tam mu trvala pětatřicet dní. Projel Švýcarsko, Itálii, Řecko, Turecko, Írán, Pákistán, Indii, Thajsko, Malajsii a Singapur. Na cestě zpátky pak procestoval postupně Indonésii, Singapur, Malajsii, Thajsko, Laos, Čínu, Tádžikistán, Uzbekistán, Turkmenistán, Írán, Turecko, Řecko, Itálii, Švýcarsko a Německo, což mu zabralo dvaasedmdesát dní.

Celkově urazil zhruba dvaačtyřicet tisíc kilometrů, což je více, než kolik činí obvod Země. Využil osmnáct autobusů, osmnáct vlaků, sedm trajektů, jednu obchodní loď, osm dodávek, stopl si dva kamiony, a doprovodily jej dokonce dva policejní kordony.

Ve svém klimaticky šetrném cestování se po většinu času těšil podpoře svého německého zaměstnavatele. Jenomže když se předloni z Papuy-Nové Guineje vracel a nedařilo se mu dodržet smluvený termín, dostal nečekané ultimátum. Buď nasedne do letadla, nebo dostane výpověď.

Grimalda odmítl. „V Kielu se ode mě neočekávala žádná jiná práce, než jakou jsem zvládal vykonávat cestou,“ konstatuje.

Výpověď skutečně dostal. Rozhodl se však bránit u soudu. A letos v lednu se dočkal spravedlnosti. Výzkumný institut se s ním dohodl na vyrovnání. Jeho přesný obsah se obě strany zavázaly neuveřejnit, výzkumník nicméně oznámil, že pětasedmdesát tisíc eur daruje na ochranu klimatu a aktivistům.

Jak to začalo?

Inspiroval jsem se skupinou vědců, kteří si říkali „Vědci pro globální zodpovědnost“. Ti se rozhodli v roce 1998 cestovat z Velké Británie do Japonska na klimatickou konferenci, kde byl podepsán Kjótský protokol, vlakem a trajektem. Sám jsem tehdy ještě netušil, že emise z letecké dopravy jsou tak vysoké. Jejich rozhodnutí na mě udělalo velký dojem a řekl jsem si: pokud své emise pouhou změnou cestování můžu snížit osmkrát, proč bych to neudělal?

Moje první mezikontinentální cesta bez použití letadla se odehrála v roce 2018. Jel jsem tehdy ze Španělska na konferenci do Pekingu. Bylo to skutečně úžasné, protože jsem potkával lidi a navštívil místa, která bych jinak nikdy neviděl. Současně mě tou cestou napadaly podstatné otázky k mému výzkumu.

Tehdy jsem ještě nebyl proti letadlům zcela principiálně. Bral jsem to tak, že někdy letadlo může představovat rozumnou volbu. Ale po klimatické konferenci v Glasgow v roce 2021, kde měly státy představit své plány dekarbonizace, jsem pochopil, že musím dělat více. Tam se totiž definitivně ukázalo, že oteplování nezastavíme na 1,5 stupni oproti předindustriální éře, což je hranice, kterou vědci považují za ještě bezpečnou pro život lidstva na planetě.

Jakou jste měl odezvu na svou poslední cestu z Papuy-Nové Guineje, která skončila konfliktem s vaším zaměstnavatelem?

Zpočátku to bylo tak, že ani jeden člověk, ani kolegové, ani novináři, mi neřekl, že jsem udělal správnou věc. První novináři, které jsem kontaktoval sám, tvrdili, že můj případ nebude nikoho zajímat, že jsou to jen individuální aktivity bláznivého výzkumníka.

Přátelé z aktivistického prostředí mi zas radili, abych neriskoval ztrátu zaměstnání, protože je důležité, abych si zachoval finanční stabilitu. Moc podpory jsem nedostal ani od kolegů v Kielu. Můj nadřízený mi řekl, že nečekal, že budu až tak radikální a skutečně si půjdu za svým i přes riziko výpovědi.

Přitom úplně původně mou myšlenku pomalého cestování v Kielu podporovali. Během deseti let, co jsem tam pracoval, mi schválili jednatřicet pracovních cest, při nichž jsem procestoval celkem 261 dní.

V roce 2019 jsem cestoval z Německa do Tokia na konferenci, která byla pro náš institut důležitá. Tehdy jsem se stal až jakýmsi jejich maskotem. O mém způsobu cestování psali propagační články, fandili tomu. Změna nastala s novým šéfem. Nikdy jsem s ním osobně nejednal, takže neznám jeho důvody, proč je proti mně zaujatý.

Takže za změnou kurzu vidíte nové vedení…

Ano, ale musím také říct, že v roce 2022 jsem se účastnil akcí občanské neposlušnosti. Tady v Německu se jim dostalo dost pozornosti, speciálně jedné z nich, která byla namířena proti automobilce Volkswagen. Vedení institutu mi už tehdy vyhrožovalo propuštěním z práce s tím, že občanská neposlušnost nebude zaměstnavatelem tolerována. V účasti na protestních akcích jsem ovšem pokračoval a nic se nestalo. Člověka nelze omezovat v tom, co dělá v osobním čase.

Nemám pro to důkazy, ale slyšel jsem od více lidí z našeho institutu, že moje angažmá v akcích občanské neposlušnosti je tím pravým důvodem, proč jsem nakonec v roce 2023 skončil. Moje neochota vrátit se na rozkaz shora letadlem byla jenom záminka.