Rozhodnutí Roberty Metsolaové vypravit se do Izraele jen pár dní po útoku Hamásu 7. října 2023 bylo míněno jako projev solidarity. Jenomže jakmile Izrael rozpoutal svou brutální vojenskou mašinerii, předsedkyně Evropského parlamentu si velmi rychle uvědomila, jak se jí na rodné Maltě její cesta vymstí.

„Namísto toho, aby využila svého postavení a jasně se vyslovila pro konec zabíjení a mírové řešení, šlo jí prostě jenom o to nahnat si osobní publicitu,“ řekl maltský ministerský předseda Robert Abela svým stoupencům. Následné opakované výzvy Metsolaové směřované Izraeli, aby ve válce v Gaze dodržoval mezinárodní právo a humanitární principy, už jí doma příliš nepomohly; rozhodně nezabránily jejím kritikům v maltské labouristické straně, aby ji označovali za „pomahačku genocidy“.

Není s podivem, že vládnoucí Labouristická strana si před evropskými volbami zvolila za svůj terč právě předsedkyni Evropského parlamentu Robertu Metsolaovou. Jen ona a její středopravicová Nacionalistická strana by totiž mohly zmařit další suverénní volební vítězství maltských labouristů.

Popularita Metsolaové je přitom výrazně větší nežli obliba její vlastní strany a s tím, jak se evropské volby blíží, se zdá být jasné, že o vítězství labouristů je už prakticky rozhodnuto. Jedinou otázkou zůstává, jak velký budou mít náskok.

Poslední průzkum zadaný novinami Times of Malta přiřkl labouristům vedení o třináct procentních bodů. Je to působivý náskok strany, která od roku 2008 na Maltě vyhrála úplně všechny volby.

Nacionalistické straně se nedaří zbavit se obrazu formace, která nemá kloudné vedení, ba ani neví, co chce, ačkoli za posledních jedenáct let vystřídala čtyři předsedy. Pokud nyní evropské volby skončí kalamitou, mohlo by to znamenat konec současného předsedy Bernarda Grecha (shoda jmen s autorem textu je ryze náhodná — poznámka Voxeurop). Paradoxně by to otevřelo dveře do vedení strany právě Metsolaové, která se pokládá za jedinou osobnost, jež by mohla dlouhodobou nadvládou socialistů reálně otřást.

A je tu ještě jedna věc, která může maltským labouristům přinést ještě větší vítězství. Joseph Muscat, bývalý ministerský předseda, který musel s hanbou rezignovat v důsledku odhalení spjatých s vyšetřováním vraždy novinářky Daphne Caruanaové Galiziové, zvažuje politický comeback.

Navzdory stínům korupčních podezření, která se vznášejí nad jeho hlavou a mohou pořád ještě vést k jeho formálnímu obvinění, Muscat má mezi mnoha příznivci Labouristické strany status poloboha. K dobru se mu přičítá, že během sedmi let u moci podstatně zlepšil sociální situaci desítek tisíc lidí.

Jak vidno, korupce na Maltě nemusí nutně ovlivňovat politické štěstí. Vládnoucí Labouristická strana má na bedrech přehršle skandálů, počínaje systémem zařizování řidičských průkazů „přátelům přátel“ a konče defraudačním modelem vyplácení dávek nemohoucím, za nějž je trestně stíhán jeden z bývalých poslanců.

Není to nic nového. Daphne Caruanaová Galiziová byla zavražděna v říjnu 2017 a ani ne dva roky poté Labouristická strana získala své vůbec nejvýraznější vítězství v eurovolbách. Poté následoval další ohromný volební triumf v roce 2022.

Nebylo by přitom fér pokládat všechny maltské voliče za netečné k tématu korupce. Do děje vstupují i další faktory: vládní Labouristická strana zosobňuje stabilitu, maltské ekonomice se daří, jako by byla dokonce imunní i vůči pandemii.

Vláda prosadila řadu sociálních a liberalizačních iniciativ, které upevnily její oblibu. Labouristé také dokáží velmi dobře využívat toho, že jsou u moci — štědře se odvděčují svým loajálním stoupencům.

Ale boom maltské ekonomiky se může paradoxně ukázat jako Achillova pata současné vládní síly, poněvadž má ohromné nepříznivé důsledky v destrukci životního prostředí a narůstající imigraci. Populace nejmenší země Evropské unie se za posledních deset let zvýšila o ohromujících dvacet procent.