↗

Neukojitelná vládní obsese růstem HDP si vybírá svou daň — velkolepé maltské historické budovy se ztrácejí za výškovými moderními stavbami a nové a nové silnice dále ukrajují z toho mála zemědělské půdy, která na Maltě ještě zbyla. Není divu, že o Maltě se stále častěji mluví jako o „Dubaji Středomoří“. Ilustrace Madeleina Kayová, Voxeurop

Rozhodnutí Roberty Metsolaové vypravit se do Izraele jen pár dní po útoku Hamásu 7. října 2023 bylo míněno jako projev solidarity. Jenomže jakmile Izrael rozpoutal svou brutální vojenskou mašinerii, předsedkyně Evropského parlamentu si velmi rychle uvědomila, jak se jí na rodné Maltě její cesta vymstí.

„Namísto toho, aby využila svého postavení a jasně se vyslovila pro konec zabíjení a mírové řešení, šlo jí prostě jenom o to nahnat si osobní publicitu,“ řekl maltský ministerský předseda Robert Abela svým stoupencům. Následné opakované výzvy Metsolaové směřované Izraeli, aby ve válce v Gaze dodržoval mezinárodní právo a humanitární principy, už jí doma příliš nepomohly; rozhodně nezabránily jejím kritikům v maltské labouristické straně, aby ji označovali za „pomahačku genocidy“.

Není s podivem, že vládnoucí Labouristická strana si před evropskými volbami zvolila za svůj terč právě předsedkyni Evropského parlamentu Robertu Metsolaovou. Jen ona a její středopravicová Nacionalistická strana by totiž mohly zmařit další suverénní volební vítězství maltských labouristů.

Popularita Metsolaové je přitom výrazně větší nežli obliba její vlastní strany a s tím, jak se evropské volby blíží, se zdá být jasné, že o vítězství labouristů je už prakticky rozhodnuto. Jedinou otázkou zůstává, jak velký budou mít náskok.

Poslední průzkum zadaný novinami Times of Malta přiřkl labouristům vedení o třináct procentních bodů. Je to působivý náskok strany, která od roku 2008 na Maltě vyhrála úplně všechny volby.