↗

Jak konstatoval Evropský parlament, prudký úpadek kvality řecké demokracie se kryje s Mitsotakisovým pětiletým funkčním obdobím. Uvidíme, jaký vliv to bude mít na rozhodování občanů ve volebních místnostech už v letošních eurovolbách. Ilustrace Madeleina Kayová, Voxeurop

Za pět let od posledních voleb do Evropského parlamentu otřásly členskými státy Evropské unie tři na sebe navazující, vzájemně propojené události: pandemie covidu-19, energetická krize a ruská invaze na Ukrajinu, která zažehla plně rozvinutou válku v samém srdci Evropy.

Na všechny tři otřesy reagovala Evropská unie nebývale silným kolektivním postupem. Nehledě na účinnost konkrétních opatření je nesporné, že společný evropský postup měl výrazný — jakkoli v jednotlivých zemích velice rozdílný a zdaleka ne vždy příznivý — dopad na každodenní život občanů.

Vývoj a společné objednávky vakcíny proti covidu-19, ekonomický nástroj pro oživení a odolnost, společné evropské půjčky, společné nákupy plynu, státní příspěvky na energie a vyzbrojování Ukrajiny ve válce proti Rusku — všechna uvedená opatření společné evropské politiky se promítla do životů 450 milionů Evropanů.

Společná evropská reakce ovšem vyvolala také nové problémy — a především odhalila některé zásadní rozpory v institucionálním uspořádání Evropské unie. Žádná ze tří překvapivě razantních reakcí Evropské unie by nebyla možná bez využití „obecné únikové doložky“, obsažené v Paktu stability a růstu: pojistného ventilu, který na čtyři roky umožnil uvolnit fiskální „svěrací kazajku“, kterou na sebe členské státy Unie navlékly.