Za pět let od posledních voleb do Evropského parlamentu otřásly členskými státy Evropské unie tři na sebe navazující, vzájemně propojené události: pandemie covidu-19, energetická krize a ruská invaze na Ukrajinu, která zažehla plně rozvinutou válku v samém srdci Evropy.

Na všechny tři otřesy reagovala Evropská unie nebývale silným kolektivním postupem. Nehledě na účinnost konkrétních opatření je nesporné, že společný evropský postup měl výrazný — jakkoli v jednotlivých zemích velice rozdílný a zdaleka ne vždy příznivý — dopad na každodenní život občanů.

Vývoj a společné objednávky vakcíny proti covidu-19, ekonomický nástroj pro oživení a odolnost, společné evropské půjčky, společné nákupy plynu, státní příspěvky na energie a vyzbrojování Ukrajiny ve válce proti Rusku — všechna uvedená opatření společné evropské politiky se promítla do životů 450 milionů Evropanů.

Společná evropská reakce ovšem vyvolala také nové problémy — a především odhalila některé zásadní rozpory v institucionálním uspořádání Evropské unie. Žádná ze tří překvapivě razantních reakcí Evropské unie by nebyla možná bez využití „obecné únikové doložky“, obsažené v Paktu stability a růstu: pojistného ventilu, který na čtyři roky umožnil uvolnit fiskální „svěrací kazajku“, kterou na sebe členské státy Unie navlékly.

Za popsaných okolností bychom mohli předpokládat, že většina evropských občanů, včetně Řeků, se bude při hlasování v červnových volbách rozhodovat s ohledem na zájmy Evropy jako celku. Ani tentokrát tomu tak ale nebude — alespoň ne v Řecku.

Strany ucházející se o hlasy devíti milionů Řeků, respektive asi poloviny z nich, kteří přijdou k volbám, sice možná některá evropská témata do svých prohlášení zahrnou, ale volební střet se stejně nakonec povede prakticky výhradně o vnitropolitických tématech. Pro středopravicovou Novou demokracii premiéra Kyriakose Mitsotakise půjde o první zásadní zkoušku po dvojím volebním triumfu strany v květnu a červnu 2023.

Loňské volební úspěchy učinily z Nové demokracie dominantní politickou sílu a rozštěpily opozici — zejména na levici. Místo jednotné Syrizy, která byla až do loňského léta nejsilnější levicovou stranou v Evropské unii a měla za sebou zkušenost vládnutí v letech 2015—2019, existují nyní tři formace, které vznikly jejím rozštěpením: zbytek původní Syrizy pod vedením nového předsedy Stefanose Kasselakise, odštěpenecká Nová levice a Kosmos, nová zelená strana vedená europoslancem Petrosem Kokkalisem.

V závěsu za Syrizou se pohybuje kdysi mocný středolevicový PASOK a ještě dále za nimi komunistická KKE, ucházející se o „protievropské“ levicové hlasy. Na krajní pravici soupeří tři strany, jimž momentálně dominuje nejzlověstnější z nich: Helénské řešení.

Stručně řečeno, červnové volby v Řecku ukážou, jak silně je po pěti letech u moci nahlodána důvěra v Mitsotakisovu vládu a zda ze zřejmého propadu obliby jeho strany bude těžit více levá nebo pravá část politického spektra. Na první pohled se tak zdá, že se nadcházející volby k Evropě přímo nevztahují. Nicméně stále rychlejší propad důvěry ve vládnoucí Novou demokracii tkví ve třech důvodech, jež mají jednoznačně evropský přesah.

V první řadě je to skandál s odposlechy. Pomocí softwaru Predator byli nezákonně sledováni novináři a političtí protivníci Kyriakose Mitsotakise. Aféra, při jejímž rozkrytí sehrály klíčovou roli naše noviny Efimerida ton Syntakton, byla nejhorším případem z celé řady porušení zásad právního státu. Evropský parlament přijal usnesení, v němž vyjádřil vážné znepokojení z ohrožení demokracie, právního státu a základních práv v zemi, což Řecko zařadilo po bok Orbánova Maďarska.

Řecká vláda i nadále využívá Strategických žalob proti účasti veřejnosti — takzvaných SLAPP — k umlčení kritických novinářů a ohrožení finančního fungování nepohodlných médií. V hodnocení evropských institucí a občanských organizací se Řecko v míře svobody tisku propadá stále hlouběji.

Jak konstatoval Evropský parlament, prudký úpadek kvality řecké demokracie se kryje s Mitsotakisovým pětiletým funkčním obdobím. Uvidíme, jaký vliv to bude mít na rozhodování občanů ve volebních místnostech už v letošních eurovolbách.

Druhým důvodem propadu Nové demokracie, jenž má evropský přesah, je zločin v Tempi. Železniční tragédie, která si v březnu 2023 vyžádala životy sedmapadesáti převážně mladých lidí, odhalila, jak skandálně řecké vlády po léta nakládaly s obrovskými částkami z evropských i národních fondů určenými na modernizaci řecké železnice. Všem investicím navzdory řecká železnice nadále chátrala, až se její havarijní stav stal pro cestující životu nebezpečným.

Vláda se svou parlamentní většinou má snahu vlastní odpovědnost za nehodu zastřít. Úřad evropského veřejného žalobce nicméně již vyšetřuje představitele řeckých železnic za průtahy při realizaci zakázek financovaných z evropských peněz. Investice do zabezpečení mohly čelní srážce dvou protijedoucích vlaků — události, která by už v dnešní Evropě měla být nemyslitelná — zabránit.

Třetí příčinou oslabování vládnoucí strany je nespokojenost evropského venkova, která se samozřejmě dotýká i Řecka, kde byli zemědělci tradičními voliči právě konzervativní Nové demokracie. Spor se týká zásadních aspektů unijní politiky: reformy Společné zemědělské politiky a jejího propojení se Zelenou dohodou pro Evropu.

Stejně jako v jiných zemích se i řečtí protestující vymezují proti bruselskému „diktátu“. Není však jasné, zda se vláda v Aténách bude ochotna postavit proti těm z bodů nové Společné zemědělské politiky, které by na zemědělce mohly dopadnout nejtíživěji. V každém případě dali zemědělci najevo, že jejich důvěra v evropské instituce je otřesena a přestavují nevyzpytatelnou část řecké společnosti.

Z angličtiny přeložil OTAKAR BUREŠ. Článek je součástí projektu novinářské organizace Voxeurop Hlasy Evropy 2024, na němž se podílí v každé zemi Evropské unie jedno médium. Deník Referendum je českým účastníkem projektu. Všechny dosud publikované texty je možno číst na webu Voxeurop (za paywallem) v angličtině, zobrazí se po kliknutí na příslušnou zemi v interaktivní mapě.