České předsednictví Rady Evropské unie proběhlo podle očekávání. Úředníci na českých ministerstvech a na Stálém zastoupení v Bruselu potvrdili svou pověst a dokázali, že se v evropské agendě umí orientovat, a tudíž také následně profesionálně moderovat debatu členských států.

Čeští politici potom tyto diplomatické úspěchy využili hlavně jako důkaz toho, že umí hájit české zájmy, za což od novinářského a osvětového hlavního proudu sklidili pochvalu s dovětkem, že své úspěchy měli prodávat ještě daleko intenzivnějším způsobem.

V Bruselu je každé předsednictví formálně úspěšné. Každý stát je na konci svého půlroku oceněn poděkováním vrcholných představitelů Evropské unie za úspěšnou moderaci diskuse a další pokrok při vyjednávání budoucí unijní legislativy. Češi však předvedli nadstandard. Okolnosti vyžadovaly více než jen povinné hledání kompromisů, a jelikož české předsednictví svým přístupem tyto okolnosti reflektovalo, vysloužilo si stejně velkolepé gratulace jako předchozí předsednictví francouzské.

Předcházejících šest měsíců tak bylo v Evropě pro Českou republiku úspěšných. Průběh předsednictví však nabízí také mnohá poučení, která v článcích o tom, jak „Češi uspěli tam, kde to nikdo nečekal“ nenajdeme. Pěkný a těžký závěs vlastního uspokojení, který všechny tyto více méně oslavné články představují, je potřeba odhrnout, protože jedině tak nám předsednictví nasvítí i to méně pozitivní z českého přístupu k Evropské unii.

Průběh předsednictví můžeme chápat jako závěrečný velkolepý debakl dosavadní euroskeptické politiky Petra Fialy a ODS. Mnoha diplomatických úspěchů při vyjednávání v rámci Rady nebo při vyjednávání Rady s Evropským parlamentem, dosáhl Petr Fiala jen proto, že umožnil úředníkům, aby s ostatními vyjednáváli o kompromisu nesvázáni ideologií ODS a ECR.

Zatímco dříve Petr Fiala tvrdil, že řízení s Maďarskem není v českém zájmu, právě za českého předsednictví Evropská unie zmrazila Maďarsku část fondů kvůli porušování principů právního státu. Podobně některé kompromisy bylo možno v průběhu předsednictví dojednat jen proto, že se hlasovalo většinově, zatímco Petr Fiala dlouhodobě varuje před rozšiřováním většinového hlasování.

Vrcholným číslem této faktické destrukce ideových základů ODS pak byla pochvala Franse Timmermanse českému předsednictví za dojednání kompromisů v rámci Green Dealu. Pochvala českým úředníkům byla na místě, ale Timmermans si možná vyseknutí této poklony poměrně hodně užil. Vyhrál. Čeští konzervativci, kteří jej označovali za neomarxistu a za hlavního šiřitele „zelené ideologie“, mu úspěšně asistovali při schvalování unijní zelené legislativy.