Před pár dny přijal Evropský parlament rezoluci, která zhodnocuje poslední rok práce speciálního orgánu jménem Konference o budoucnosti Evropy (COFE) svolaného společně Evropským parlamentem a Evropskou komisí. COFE zapojila občany členských zemích do široké debaty nad směřováním Evropské unie.

Já jsem reprezentovala Evropský parlament coby členka pracovní skupiny pro digitální transformaci, a tak jsem se přirozeně snažila o Konferenci vzbouzet zájem i v České republice. Účast a mediální pokrytí naznačují, že jsem nezasáhla tolik lidí, kolik by si tak důležitá věc zasloužila, leč nedá se mluvit ani o neúspěchu.

Na vině je bezpochyby řada vnějších faktorů v čele s pandemií, která proměnila evropskou politiku v krizový management, a na diskuse o širším směřování zkrátka nebylo příliš prostoru.

Přesto kromě rezoluce Konference přinesla několik zásadních zjištění o tom, co občané skutečně chtějí. A tato zjištění se týkají i samotných zakládajících dokumentů EU. Jde zejména o změny v zakládajících smlouvách v rámci čl. 48, které by mohly např. přinést od Evropského parlamentu právo na iniciativu, a ten by pak mohl navrhovat vlastní legislativu. Radikální změnu by slibovalo také hojně diskutované zrušení jednomyslnosti v některých otázkách hlasování Rady, které se stává trnem v oku nejen kvůli právě probíhající válce.

A na Českou republiku nyní čeká důležitý úkol — jako nadcházející předsednická země bude muset ta nejzásadnější zjištění a doporučení občanů implementovat.

Sedmnáct tisíc podnětů

Do Konference o budoucnosti Evropy se nakonec zapojilo 25346 registrovaných uživatelů, od nichž bylo sesbíráno více než 17 tisíc oficiálních podnětů. Šlo přitom často o skupiny obyvatel, kteří se společně koordinovali. V rámci COFE se po Evropě uskutečnilo více než šest tisíc akcí. V České republice se organizovaly debaty na úrovni středních škol pod názvem „Rozhodni o Evropě“.

Já sama jsem se loni pokusila ke sbírání podnětů využít ono nechvalně známé Pirátské fórum. Média totiž jeho skutečný význam často ignorují a rámují je výhradně skrze konflikty. Žádná jiná česká strana se přitom nemůže pochlubit takto živým a transparentním nástrojem k online debatování uvnitř širšího hnutí členů, sympatizantů i podporovatelů. Podněty, které jsem tu sesbírala, jsem pak pomáhala finálně zformulovat a nahrávala jsem je do systému.

V mé skupině pro digitální transformaci mezi nejdiskutovanější občanské návrhy patřila problematika dezinformací, vzdělávání v oblasti digitálních dovedností a zpřístupňování digitální infrastruktury v rámci celé EU.

Vítám samozřejmě prosazení svého vlastního návrhu, aby umělá inteligence neměla právo rozhodovat o tom, zda je daná informace pravdivá, či nikoli, a na základě toho ji mazat: „Tam, kde jsou užívány algoritmy, musí člověk zůstat v roli ultimátní kontroly rozhodovacích procesů,“ stojí doslova v návrhu. Umělá inteligence vykazuje vysokou míru chybovosti, a navíc nechápe rétorické nuance, jako je například ironie.

Považuji to proto za návrh, který přímo brání svobodu projevu na internetu.

I my jsme Brusel…

Konference o budoucnosti Evropy to měla těžké, avšak i tak šlo o nesmírně cenný experiment participativní demokracie na úrovni celé EU, který přinesl bezprecedentní vhled do přání a úvah občanů.

Pevně doufám, že české předsednictví teď investuje maximum úsilí do toho, aby tento ojedinělý demokratický nástroj správně použilo a dokázalo všem zúčastněným občanům, ale i těm, kteří měli pochybnosti, že Evropská unie je jejich, a pro ně. Investuje do toho, aby měli lidé nezpochybnitelný důkaz, že s nimi EU počítá jakožto se svými občany. Pak bych věřila ve větší budoucí účast, větší zájem, a tak i obecně větší podíl občanů na evropských zákonech.

A třeba se tak i u nás bude míň nadávat na to, co to „zase v tom Bruselu vymysleli“.