V závěru kampaně k loňským parlamentním volbám v Polsku Donald Tusk (Občanská platforma) sliboval svým voličkám a voličům, že od dne, kdy převezme moc, bude potřebovat „přesně 24 hodin“ k tomu, aby se „vládní televize (TVP) opět stála médiem veřejné služby“. Ode dne jmenování jeho nové vlády uplyne 13. ledna měsíc.

Hlavní zpravodajská relace TVP změnila název, moderují ji nové tváře a v rovině obsahu je vidět zřetelnou změnu na první pohled. Změnilo se dodržování zpravodajské objektivity i vyváženost. Zahájený proces obměny vedení polské veřejnoprávní televize však přesto, zadrhává a postup, jejž vláda zvolila, vyvolává pochybnosti i mezi těmi komentátory a odborníky, kteří po změně ve fungování TVP volali.

Pro neodkladné provedení změn ve vedeni TVP a jejím fungování existují přinejmenším tři důvody. Prvním je protiústavní způsob volby vedení akciové společnosti TVP. V důsledků reforem mediálního zákona, které v roce 2016 prosadila strana Právo a spravedlnost (PiS), totiž členy představenstva a dozorčí rády společnosti TVP povolává a odvolává Rada národních médií (RMN). Dle polské ústavy by to ale měla dělat Stání rada pro rozhlasové a televizní vysílání (KRRiT), která o tuto pravomoc přišla právě ve prospěch tenkrát účelově zřízené RMN.

Druhým důvodem je, že informační a publicistické pořady vysílané TVP přestaly plnit roli veřejné služby. Četné analýzy a mediální monitoring dokládají, že nebyly dodržované požadavky „pluralizmu, nestrannosti, vyváženosti a nezávislosti“, které, v souladu s polským mediálním zákonem (Kapitola 4., Art 21.), definují veřejnou službu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.

Třetím důvodem je finanční kondice společnosti TVP. Od roku 2017 je televize závislá na dotacích ze státního rozpočtu (např. v roce 2023 to bylo v přepočtu 15 mld. Kč), a v říjnu 2023 roku polský Nejvyšší kontrolní úřad, kromě velkých finančních ztrát, zjistil také hrubé porušení hospodárnosti ve výdajích společnosti.

Je třeba zdůraznit, že i když se neodkladné změny ve vedení společnosti TVP jeví jako zcela opodstatněné, při aktuálním politickém rozložení sil neexistuje postup, který by umožnil rychlé provedení změn a zároveň by nebyl snadno napadnutelný jako nezákonný či protiústavní. Další překážkou je částečný rozklad právního státu a existence stavu „právního dualismu“, které jsou dědictvím osmí let vlády PiS.

Lze totiž očekávat, že každý vládní pokus o provedení změn ve fungování TVP formou zákona by narazil na prezidentské veto, pro jehož přehlasování nemá nová vláda dostatečnou většinu ve sněmovně. Prezident by se také s návrhem na přezkoumání ústavnosti zákona mohl obrátit na Ústavní soud. S ohledem na jeho složení a dosavadní judikaturu se dá očekávat, že zákon by byl vyhodnocen jako protiústavní.

Z téhož důvodu lze očekávat, že jako protiústavní by rozhodně nebyla vyhodnocena zmíněná reforma mediálního zákona z roku 2016. Situaci nové polské vládě ztěžuje rovněž aktuální personální složení KRRiT, v níž mají většinu (4 k 1) osoby spojované s PiS, a proto by změny ve vedení TVP nejspíše neproběhly ani v případě návratu do stavu z před rok 2015.

V této situaci nová vláda Donalda Tuska zvolila řešení, které jí sice může zabezpečit přímý vliv na obsazování pozic ve vedení společnosti TVP, nicméně ve světle polské legislativy je toto řešení kontroverzní. Podstatou nynějšího vládního postupu je taková interpretace mediálního zákona, která umožňuje při obměně vedení TVP uplatnit předpisy Zákoníku obchodních společností (Kodeks Spółek Handlowych). Polská média veřejné služby totiž v majetkové rovině fungují jako akciové společnosti, s tím, že stoprocentním vlastníkem je stát zastupovaný ministrem kultury a národního dědictví.

Polský ministr kultury Bartłomiej Sienkiewicz proto v prvním kroku vydal na základě usnesení sněmovny navazující usnesení o odvolání dosavadního vedení společnosti a na jeho místo dosadil „své lidi“. V druhém kroku, v reakci na veto prezidenta k zákonu o novém rozpočtu, ministr vydal usnesení o likvidaci společností Telewizja Polska S.A. — kvůli nedostatku finančních prostředků. Dle mnohých polských právníků byly oba tyto kroky v rozporu s  mediálním zákonem, a proto jsou problematické.

Úskalí současného vládního postupu

Právní kontroverze kolem výše popsaného postupu ale zdaleka nepředstavují největší úskalí vládní koncepce nápravy polských veřejnoprávních médií. Navíc, zmíněný právní spor odvádí pozornost od důležitější otázky, a sice jaké změny v mediálním zákoně zajistí, že polská veřejnoprávní média budou efektivně plnit veřejnou službu v podmínkách hluboce polarizované společnosti a v situaci, kdy byly po dobu sedmi let velkou částí polské společnosti vnímaná jako propagandistický nástroj PiS.

Jedním z pilířů fungování veřejnoprávních médií a zároveň důležitým zdrojem důvěryhodnosti je jejich nezávislost na vládě a jiných politických a ekonomických silách. Polský způsob řízení médií veřejné služby se ovšem od samotného vzniku vyznačoval tím, že významnou roli ve volbě externích kontrolních orgánů hrála právě politické reprezentace.

Není proto překvapivé, že již od doby politické transformace v roce 1989 polské veřejnoprávní rozhlasové stanice, stejně jako kanály TVP byly s větší či menší intenzitou kolonizovány politickými aktéry a sloužily jejich konkrétním zájmům. Na to dobře poukázal výzkum polské analytičky mediálních systémů Bogusławy Dobek-Ostrowské.

Aktuální situace v TVP a krize důvěry v polská veřejná média zapříčiněná vývojem posledních sedmi let paradoxně přinášejí jistou příležitost. Nabízí se totiž otázka, zda není na čase omezit vliv politiků na obsazování klíčových pozic v orgánech, které mají vliv na fungování mediálních společnosti, a místo toho upřednostnit model, jenž by počítal s větším zapojením veřejnosti.

Řešení, která by stala za zvážení, jsou přitom snadno dostupná, nebo dokonce úspěšně fungují v jiných evropských zemích. Například v Německu velkou část členů externích dozorčích orgánů dosazují různé společenské skupiny nebo instituce, které jsou považovány za politicky neutrální.