Johanna Nejedlová trávila velikonoční víkend zčásti sdílením příspěvků o tom, že „ne znamená ne“ i o Velikonocích — a že odmítnout lze i takzvanou tradici v podobě výšlehu pomlázkou. Když se pak o Velikonočním pondělí ozvalo bušení na její dveře, zpočátku předstírala, že spí. Zapomněla se však zamknout a než se nadála, v bytě stáli tři sousedi s pomlázkou.

„A já se v tu chvíli nezmohla na nic jiného než na ‚no tak joʻ. Ale alespoň mi slíbili, že mě budou volit,“ dělí se se mnou za zvonivého smíchu o historku, zatímco sedíme v kavárně nad sklenicemi limonád. Shodou okolností má na sobě šik sako v odstínu strany, již letos vede do voleb do Evropského parlamentu.

Zelení svou celoživotní voličku oslovili s nabídkou kandidatury v časech, kdy je léta stíhá jeden volební debakl za druhým. Od doby, kdy v roce 2009 padla škrty posedlá a skandály zatížená druhá vláda Mirka Topolánka, jíž se Zelení účastnili, jejich výsledky v krajských, parlamentních ani evropských volbách nepřekročily pět procent.

V tomto kontextu dali Zelení pro letošní evropské volby dohromady kandidátku vedenou „novou generací politiků a političek“: mladými a výraznými tvářemi občanské společnosti. Dvojkou na kandidátce je spoluzakladatel studentského ekologického hnutí Fridays for Future, dvaadvacetiletý Petr Doubravský, trojkou třiatřicetiletá právnička Organizace pro pomoc uprchlíkům Zuzana Pavelková. Jde o jedinou českou stranu, která má zipovou kandidátku, co se týče vyrovnaného zastoupení mužů a žen.

Alternativa pro zklamané vládní voliče

Třiatřicetiletá Nejedlová patří mezi vůbec nejznámější české aktivistky. Dostala se na obálky časopisů i do prestižních žebříčků jako Třicet pod Třicet magazínu Forbes. V roce 2019 pak získala ocenění Women of Europe v kategorii Woman in Youth Activism, v níž porazila dokonce i Gretu Thurnbergovou. Navzdory převládající nepopularitě feminismu v České republice si vydobyla respekt i mezi českými pravicovými liberály.

Jí spoluzaložené organizaci Konsent se v České republice podařilo výrazně posunout debatu o sexuálním násilí a rozprášit mýty o znásilnění. Kampaň Konsentu a Amnesty International pak letos v dubnu dosáhla zásadního vítězství: parlament přesvědčivě schválil redefinici znásilnění jako jakéhokoliv „sexu, s nímž jeden z účastníků nesouhlasí“.

Byla to částečně právě kampaň za redefinici znásilnění, co Nejedlovou přesvědčilo na nabídku Zelených kývnout. „Česká politika se nevyvíjí správným směrem a prosazovat věci z pozice občanské společnosti je neskutečně náročné. Myslím si, že v ideálním světě by nemělo být nutné absolvovat sto sedmdesát schůzek s politiky během tří let pouze proto, aby byla přijata jednoduchá legislativní změna, kterou už mnoho jiných států přijalo,“ vysvětluje.

Česká republika patří s osmadvacetiprocentní účastí v evropských volbách mezi státy, jimž — rozšířenému lamentování nad unijní politikou navzdory — na volbách do Evropského parlamentu záleží nejméně. Zelení doufají, že ve volbách neoprávněně vnímaných jakožto „druhořadých“ bude více voličů ochotno riskovat „ztracený hlas“ a hodit to i stranám, které nemusí pětiprocentní hranici nutnou pro získání mandátu překročit.

Zároveň chtějí vytěžit ze setrvale klesající popularity současné asociální vlády. „Jsem zklamaná z toho, kam lidé dovedli ‚volbu menšího zlaʻ. Chceme právem zklamaným voličům vládních stran ukázat, že je tu alternativa, která prosazuje sociálně liberální politiku, zastává hodnoty mladé generace a hodlá řešit klimatickou krizi,“ shrnuje Nejedlová.

Svou činnost v Evropském parlamentu by ráda zasvětila svému největšímu tématu: rovnosti žen a mužů. Chce prosadit zařazení práva na bezpečnou interrupci do Listiny základních práv EU, angažovat se v zaručení kapacit předškolní péče či v podpoře výraznějšího zastoupení žen v evropské politice.

Na zelené časy se neblýská

Zelené nicméně znevýhodňuje skutečnost, že vzhledem k jejich nízkým preferencím v průzkumech je český mediální — převážně pravicový — mainstream nepovažuje za relevantní politickou sílu. Nejedlovou po oznámení kandidatury zaskočilo, že média začala otálet s žádostí o její vyjádření i k tématům, jež dříve jakožto expertka komentovala neustále — protože teď je z ní najednou politička. „Princip objektivity je nespravedlivý. Politici a političky s mandátem prostor v médiích dostávají, zatímco já jakožto aspirující politička ne,“ poukazuje.

Dle průzkumů se však na zelené časy neblýská ani v české, ani v evropské politice. V České republice v evropských volbách takřka bez pochyb vyhraje další volby ANO, následované koalicí SPOLU, v níž je nejsilnějším hráčem konzervativní ODS. Slušný zisk zřejmě utrží i krajně pravicová koalice SPD a Trikolory.

Z proudů, které se označují za levicové, se do Evropského parlamentu pravděpodobně probojuje pouze komunisty vedená kandidátka Stačilo!. Což vzhledem k ultrakonzervativní, xenofobní a proruské tváři českých takzvaných komunistů, kteří kandidují s někdejšími členy Rajchlova hnutí PRO, vskutku neznamená důvod k plesání.