Johanna Nejedlová trávila velikonoční víkend zčásti sdílením příspěvků o tom, že „ne znamená ne“ i o Velikonocích — a že odmítnout lze i takzvanou tradici v podobě výšlehu pomlázkou. Když se pak o Velikonočním pondělí ozvalo bušení na její dveře, zpočátku předstírala, že spí. Zapomněla se však zamknout a než se nadála, v bytě stáli tři sousedi s pomlázkou.

„A já se v tu chvíli nezmohla na nic jiného než na ‚no tak joʻ. Ale alespoň mi slíbili, že mě budou volit,“ dělí se se mnou za zvonivého smíchu o historku, zatímco sedíme v kavárně nad sklenicemi limonád. Shodou okolností má na sobě šik sako v odstínu strany, již letos vede do voleb do Evropského parlamentu.

Zelení svou celoživotní voličku oslovili s nabídkou kandidatury v časech, kdy je léta stíhá jeden volební debakl za druhým. Od doby, kdy v roce 2009 padla škrty posedlá a skandály zatížená druhá vláda Mirka Topolánka, jíž se Zelení účastnili, jejich výsledky v krajských, parlamentních ani evropských volbách nepřekročily pět procent.

V tomto kontextu dali Zelení pro letošní evropské volby dohromady kandidátku vedenou „novou generací politiků a političek“: mladými a výraznými tvářemi občanské společnosti. Dvojkou na kandidátce je spoluzakladatel studentského ekologického hnutí Fridays for Future, dvaadvacetiletý Petr Doubravský, trojkou třiatřicetiletá právnička Organizace pro pomoc uprchlíkům Zuzana Pavelková. Jde o jedinou českou stranu, která má zipovou kandidátku, co se týče vyrovnaného zastoupení mužů a žen.

Alternativa pro zklamané vládní voliče

Třiatřicetiletá Nejedlová patří mezi vůbec nejznámější české aktivistky. Dostala se na obálky časopisů i do prestižních žebříčků jako Třicet pod Třicet magazínu Forbes. V roce 2019 pak získala ocenění Women of Europe v kategorii Woman in Youth Activism, v níž porazila dokonce i Gretu Thurnbergovou. Navzdory převládající nepopularitě feminismu v České republice si vydobyla respekt i mezi českými pravicovými liberály.

Jí spoluzaložené organizaci Konsent se v České republice podařilo výrazně posunout debatu o sexuálním násilí a rozprášit mýty o znásilnění. Kampaň Konsentu a Amnesty International pak letos v dubnu dosáhla zásadního vítězství: parlament přesvědčivě schválil redefinici znásilnění jako jakéhokoliv „sexu, s nímž jeden z účastníků nesouhlasí“.

Byla to částečně právě kampaň za redefinici znásilnění, co Nejedlovou přesvědčilo na nabídku Zelených kývnout. „Česká politika se nevyvíjí správným směrem a prosazovat věci z pozice občanské společnosti je neskutečně náročné. Myslím si, že v ideálním světě by nemělo být nutné absolvovat sto sedmdesát schůzek s politiky během tří let pouze proto, aby byla přijata jednoduchá legislativní změna, kterou už mnoho jiných států přijalo,“ vysvětluje.

Česká republika patří s osmadvacetiprocentní účastí v evropských volbách mezi státy, jimž — rozšířenému lamentování nad unijní politikou navzdory — na volbách do Evropského parlamentu záleží nejméně. Zelení doufají, že ve volbách neoprávněně vnímaných jakožto „druhořadých“ bude více voličů ochotno riskovat „ztracený hlas“ a hodit to i stranám, které nemusí pětiprocentní hranici nutnou pro získání mandátu překročit.

Zároveň chtějí vytěžit ze setrvale klesající popularity současné asociální vlády. „Jsem zklamaná z toho, kam lidé dovedli ‚volbu menšího zlaʻ. Chceme právem zklamaným voličům vládních stran ukázat, že je tu alternativa, která prosazuje sociálně liberální politiku, zastává hodnoty mladé generace a hodlá řešit klimatickou krizi,“ shrnuje Nejedlová.

Svou činnost v Evropském parlamentu by ráda zasvětila svému největšímu tématu: rovnosti žen a mužů. Chce prosadit zařazení práva na bezpečnou interrupci do Listiny základních práv EU, angažovat se v zaručení kapacit předškolní péče či v podpoře výraznějšího zastoupení žen v evropské politice.

Na zelené časy se neblýská

Zelené nicméně znevýhodňuje skutečnost, že vzhledem k jejich nízkým preferencím v průzkumech je český mediální — převážně pravicový — mainstream nepovažuje za relevantní politickou sílu. Nejedlovou po oznámení kandidatury zaskočilo, že média začala otálet s žádostí o její vyjádření i k tématům, jež dříve jakožto expertka komentovala neustále — protože teď je z ní najednou politička. „Princip objektivity je nespravedlivý. Politici a političky s mandátem prostor v médiích dostávají, zatímco já jakožto aspirující politička ne,“ poukazuje.

Dle průzkumů se však na zelené časy neblýská ani v české, ani v evropské politice. V České republice v evropských volbách takřka bez pochyb vyhraje další volby ANO, následované koalicí SPOLU, v níž je nejsilnějším hráčem konzervativní ODS. Slušný zisk zřejmě utrží i krajně pravicová koalice SPD a Trikolory.

Z proudů, které se označují za levicové, se do Evropského parlamentu pravděpodobně probojuje pouze komunisty vedená kandidátka Stačilo!. Což vzhledem k ultrakonzervativní, xenofobní a proruské tváři českých takzvaných komunistů, kteří kandidují s někdejšími členy Rajchlova hnutí PRO, vskutku neznamená důvod k plesání.

„České strany svůj konzervatismus skrývají, zvláště ODS. Istanbulská úmluva by neprošla ani Poslaneckou sněmovnou, a tak ji raději poslali do Senátu, aby si nad tím mohli umýt ruce. Když přitom Istanbulská úmluva neprošla, spoustu podporovatelů nám psalo, jak moc je to překvapilo,“ komentuje Nejedlová.

Zahraniční komentátoři mezitím varují, že Evropský parlament po letošních volbách čeká „výrazný úkrok doprava“. Posílit by měla především frakce Evropských konzervativců a reformistů a krajně pravicová frakce Identita a demokracie. Výrazně oslabit má naopak již tak nepočetně zastoupená frakce Zelení/Evropská svobodná aliance.

„Považuji to za selhání mainstreamové politiky, která se vykašlala na potřeby lidí. Politici dlouhodobě neřešili politiku bydlení, pročež téma využili populisté a krizi bydlení začali spojovat s migrací. Green Deal není ani ambiciózní, ani sociální: opatření dopadají především na malé zemědělce a nahrávají korporacím. Česká antibabišovská vláda nezastropovala zemědělské dotace... A oprávněný vztek malých zemědělců zneužívají populisté,“ myslí si Nejedlová.

Trochu jsme jako liberální politici selhali

Podobně rozumí rostoucí popularitě krajní pravice i osmatřicetiletá „trojka“ pirátské kandidátky Zuzana Klusová: „Trochu jsme jako liberální politici selhali. Životní podmínky části společnosti se zhoršují, v establishment nemají důvěru a snadno uvěří komukoliv, kdo jim slíbí vyšší důchody nebo levnější energie. Někde mají jeden telefon na celou rodinu, na kterém děti neumí nic jiného než scrollovat na Tik Toku, zatímco děti z movitých rodin jezdí do zahraničí a umí používat umělou inteligenci.“

Nerovnosti mezi takzvanými regiony i mezi různorodými společenskými vrstvami představují pro Klusovou nejdůležitější téma. Bydlí koneckonců ve městě, které je takřka celé považované za sociálně vyloučenou lokalitu: v Karviné.

„Ještě jako studentka jsem z kapesného podporovala Greenpeace. Snila jsem o tom, že odjedu do zahraničí zachraňovat živočichy nebo tak něco. Ale pak jsem si uvědomila, že největší smysl dává věnovat se mému rodnému městu,“ líčí, zatímco za horkého dubnového dne sedíme v Pirátském centru.

Do Karviné se vrátila po vysoké škole — a to v časech, kdy těžební společnost OKD žádala o povolení těžby uhlí v oblasti starého města. Klusová proto založila spolek SOS Karviná, jemuž se podařilo rozšíření těžby zabránit. Zprvu pracovala jako mediální konzultantka, ale brzy se rozhodla věnovat druhému oboru, který vystudovala, a začala působit jako sociální pracovnice s převážně romskými dětmi v sociálně vyloučených lokalitách.

„Byla to nejvíc naplňující práce, kterou jsem kdy měla. Říkala jsem si, že když už nemůžu pomáhat systémově, zkusím pomáhat alespoň fyzicky konkrétním lidem. Jenže jako sociální pracovnice narážíte neustále na systémové problémy, takže mě to beztak přimělo řešit věci na vyšší úrovni — a převádět praktické zkušenosti do politiky,“ vysvětluje a se smíchem dodává: „Lidé občas vtipkovali: ‚Po uhlí ještě cikány, v Karviné, ty pácháš rituální politickou sebevraždu, ne?ʻ“

Teče nám střechou a my si kupujeme luxusní stůl

Mezi Piráty ji přivedl bratr ajťák. „Na schůzích místního sdružení jsem tehdy byla jediná žena. Muži si to nicméně uvědomovali a dávali mně i ženám, které přišly později, prostor,“ vzpomíná Klusová. V roce 2018 byla jako jediná Pirátka zvolena do zastupitelstva v Karviné, o dva roky později vedla v Moravskoslezském kraji kandidátku do krajských voleb.

Jejím stěžejním tématem je otázka spravedlivé transformace uhelných regionů. Zatímco Karviná pumpuje peníze na transformaci především do megalomanských projektů, Klusová opakuje, že je třeba „investovat peníze do lidí, ne do betonu“.

„Když v Karviné řeknete ‚spravedlivá transformaceʻ, lidé protočí oči v sloup: ‚Spravedlivá? Asi tak jako privatizace, co?ʻ Lidé nevěří, že peníze z evropských fondů mohou změnit jejich život — a já se jim nedivím. Teče nám střechou a my si kupujeme luxusní stůl.

Stěžujeme si na diktát z Bruselu, ale karvinská samospráva nefunguje dobře. Chtěli rychle utratit velké peníze, ale některé z obrovských staveb se dost možná nepodaří zrealizovat, takže o peníze přijdeme a zase to vysaje Třinec a Ostrava,“ hodnotí Klusová. Transformace by podle ní měla být založená především na participaci, aby mohla řešit potřeby místních.

Když vloni hovořila s pirátským předsedou Ivanem Bartošem, navrhl, aby Klusová kandidovala do Evropského parlamentu a tlačila téma spravedlivé transformace z evropského výboru regionů. „Nebrala jsem to vážně. Netušila jsem, že bych mohla mít ve straně takovou podporu. Dávalo mi to nicméně smysl. Můj koaliční potenciál v Karviné je malý, koalice bez ANO a SOCDEM je nemožná. Z opozice můžu kritizovat, nikoliv ale něco reálně posouvat,“ popisuje Klusová.

Když si ji v září členská základna ve stranických primárkách zvolila za trojku evropské kandidátky, gratulací provázenou fotografií s Klusovou Bartoš zveřejnil na Twitteru. Pod příspěvkem se rázem snesla snůška nechutných urážek na téma, s kým se politička asi vyspala, aby se do čela kandidátky dostala. V českých médiích se tak tehdy znovuotevřela debata o tom, co musí političky v 21. století snášet.

Klusovou zraňující zkušenost přiměla začít aktivně řešit téma genderu a podmínek pro ženy v politice. Činí tak nicméně v souladu s převládajícím pirátským přístupem: „Snažím se najít jiná řešení než omílané kvóty. Téma kvót pomohlo debatě a otevřelo celospolečenský dialog. Zároveň však vyvolává mnoho negativních reakcí. Považuji za důležité soustředit se spíš na otázku péče o děti: nabízet flexibilní úvazky, rozšířit kapacity předškolní péče.“

Ač Piráti kvóty odmítají, zvláště ve srovnání s vládou, v níž sedí, jejich kandidátka do Evropského parlamentu je genderově relativně vyvážená. Z prvních deseti míst kandidují čtyři ženy. Kromě „trojky“ Klusové vedou kandidátku současní europoslanci — „jednička“ Marcel Kolaja a „čtyřka“ Mikuláš Peksa — a jako „dvojka“ europoslankyně Markéta Gregorová. Všechny čtyři zároveň spojuje relativně kritický postoj vůči oprávněně nepopulární Fialově vládě, v níž Piráti představují zdaleka nejslabší partnery.

„Nejsem příznivcem koalic, kde Piráti nemají moc síly. Na druhou stranu, kdybychom ve vládě nebyli, spousta zákonů by vypadala jinak nebo by nevznikla vůbec. Náš rukopis ve vládní politice vidím a snažím se to lidem vysvětlovat, ale nespokojenost vnímám. Lidé zchudli — a tím spíš v Karviné. Rovnostářské Česko je mýtus, majetek je koncentrován v rukou hrstky bohatých, společnost se oligarchizuje — a když na to poukážete, dostanete nálepku komunistky a neomarxistky,“ shrnuje Klusová.

Máloco koneckonců ilustruje vychýlenost českého politického mainstreamu tolik jako skutečnost, že Piráti, tedy liberální středová strana, jsou svými pravicovými soky zvláště v předvolebním klání pravidelně osočováni z radikálního levičáctví.

Vláda je finančně zodpovědná

Označovat vládu, která ve jménu vyrovnaného státního rozpočtu škrtá ve školství a zdravotnictví, zatímco danit banky, majetek a bohaté odmítá, přízviskem „asociální“, naopak důrazně odmítá jednička kandidátky STAN, tedy strany, která se ve vládě těší větší moci než Piráti.

„Vláda není asociální, vláda je finančně zodpovědná a bere na sebe nepopulární opatření, na něž předchozí populistická vláda neměla sílu. Něco jde vládě líp, něco hůř. Obecně mi vadí, že největší daňové břemeno leží na střední třídě, zatímco opatření v konsolidačním balíčku nahrávají ze dvou třetin bohatým,“ zdůrazňuje pětačtyřicetiletá ekonomka a někdejší rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová.

Nerudová podobně jako Nejedlová a Klusová vstoupila do vysoké politiky relativně nedávno, když vloni kandidovala v prezidentských volbách. V kampani svou značku stavěla částečně na tom, že mezi devíti kandidáty představovala jedinou ženu. Prezentovala se jako DanuSHE, do kampaně zapojovala své syny, a otevřeně hovořila o tom, jakým překážkám jakožto žena čelí.

„Kandidatura do Evropského parlamentu byla logickým navázáním na mou prezidentskou kampaň. Nemyslím si, že existuje něco jako evropská a domácí politika: politika je jen jedna. Roky máme jednu z nejnižších volebních účastí v evropských volbách — přestože sedmdesát procent přijímané legislativy má původ v Evropské unii. Stěžujeme si, přestože máme možnost dění v unii ovlivňovat,“ otevírá náš videorozhovor Nerudová.

Oslovilo ji několik stran, STAN si zvolila pro jejich zakotvenost v regionech, jelikož i ona chce zabránit „rozevírání nůžek“ mezi nimi. Z interních průzkumů strany pak vyšla jakožto lídryně s vyšší šancí přivábit váhající Nerudová, nikoliv dvojka kandidátky, bývalý poslanec Jan Farský. Za pritority v Evropském parlamentu označuje Nerudová právě kohezní politiku, zelenou transformaci nebo zapojení mladé generace.

Zatímco dvě výše zmíněné političky označují Green Deal za málo sociální, Nerudové vadí, že Green Dealu chybí „finanční noha“: „V souvislosti se zelenou transformací se Bidenova administrativa snaží napumpovat do ekonomiky hromadu investic. Zelenou transformaci je možno uchopit jako příležitost pro inovace, ale to my neumíme, my se tím akorát strašíme.“

Ochránit Evropu před krajní pravicí a migrací

Nerudová prezentuje svou kandidaturu v dresu STAN jakožto liberální proevropskou protiváhu posilujícím euroskeptickým populistům, z jejichž nárůstu viní především sociální sítě a dezinformace. Kandidáti STAN na předvolebních mítincích hovoří oděni do kobaltově modrých mikin s vlajkou Evropské unie, Nerudová slibuje bránit to, co nazývá „evropskými hodnotami“: „demokracii, svobodu, solidaritu“.

„Nemyslím si, že tyhle evropské volby budou referendem o vládě. Budou o tom, zda si zvolíme populisty a extremisty, kteří umí jenom blokovat a bořit, anebo jestli si zvolíme lidi, kteří svým aktivním přístupem a tvořením a vyhledáváním spojenectví budou skutečně hledat řešení na bolesti dnešní doby,“ apeluje Nerudová.

V první velké televizní debatě se jí politici a političky ANO a krajní pravice vysmáli, když prohlásila, „že populisté straší lidi, tady žádní migranti nejsou“. Lídr SPD a Trikolory Petr Mach ji v reakci vyzval, ať se jde projít před Evropský parlament.

Později Nerudová upřesnila, že hovořila o České republice — a měla pravdu. Ačkoliv Nerudová vykresluje českou společnost jako „extrémně solidární“ — zvláště v kontextu přijetí půl milionu ukrajinských uprchlíků — během takzvané uprchlické krize jsme přijali v rámci unijních kvót směšných dvanáct uprchlíků a uprchlic.

Přesto figuruje jakožto třetí bod programu STAN do eurovoleb závazek „ochrany před ilegální migrací“: „posílení vnějších hranic“, „zavedení přísných hraničních kontrol“ a „rychlá návratová politika“.

„Nepopíráme, že má Evropa problém s migrací. Naopak upozorňujeme, že přijde klimatická migrace — a my se s tím budeme muset jako Evropa popasovat. Jsme jediná strana, která v emotivní diskusi zachovává racio: nestraší a podílí se na řešení,“ komentuje stranické priority Nerudová s odkazem na podíl ministra vnitra a předsedy STAN Víta Rakušana na finalizaci a nedávném schválení migračního paktu.

Migrační pakt, který je kritizovaný obzvláště za to, že omezuje práva migrantů požádat o azyl, Nerudová naopak považuje za málo přísné „minimum“ a chybí jí v něm především závazek smluv s třetími zeměmi.

Ze všech tří kandidátek Nerudová představuje jedinou političku, která má křeslo v Evropském parlamentu takřka jisté. To jenom ilustruje politováníhodnou skutečnost, kterou Nejedlová zdůraznila při naší diskusi o příčinách vzestupu krajní pravice v Evropě: ve srovnání s mnoha evropskými zeměmi Česká republika absolvovala „výrazný úkrok doprava“ už dávno.

Text vyšel ve spolupráci s Green European Journal.