Vzpomínám si, jak se asi před deseti lety naše vyučující během přednášky z komparatistiky na univerzitě v Poznani odkázala na knihu Imaginární společenství Benedicta Andersona. Tvrdila, že bychom se měli zamyslet nad tím, jestli si nejsme blíž s průměrným Němcem než s Polákem bydlícím třeba u Tarnowa, a že národ je umělý a zastaralý koncept, který především slouží k posilování nebezpečného nacionalismu.

Ano, národy a společenství vůbec jsou do velké míry umělé koncepty, což ovšem nutně neznamená, že nejsou užitečné: pomáhají strukturovat život v rámci státu, regionu, města či lokální komunity. Představa, že jsme jen a pouze Evropané, a že toho máme víc společného s Němcem, Francouzem nebo Španělem než s člověkem, který bydlí ve stejně ulici a mluví stejným jazykem jako my, je dost radikální a v delší perspektivě nevede k ničemu dobrému. Respektive vede hlavně k tomu, co se stalo v Polsku po roce 1989: k triumfu egocentrického liberalismu a úpadku komunitního myšlení.

Úpadek levice, Tuskovo vítězství

Evropské volby v Polsku dopadly podle očekávání: skoro 70 % společnosti nadále volí duopol Občanská koalice — Právo a spravedlnost. Tvrzení, že polarizace polské politiky začne postupně slábnout, se tak nakonec zjevně stalo jen zbožným přáním. Drobným překvapením je špatný výsledek koalice Třetí cesta (necelých 7 %) a úspěch krajně pravicové Konfederace (12 %).

Nepřekvapuje kompromitující výsledek (6,3 %) koalice Levice: ta je v dlouhodobém rozpadu, a nemá svým voličům co nabídnout, láká většinou jenom velkoměstské elity. Podle povolebních průzkumů Levici přestávají volit i mladé ženy, jeden z pilířů jejího voličstva v posledních letech.

Ačkoli má polská levice ve svých řadách mladé, schopné politiky, není s to konkurovat větším a razantnějším stranám jako Konfederace nebo PiS. Levice navíc dělá mnoho chyb v oblasti PR: těsně před eurovolbami Robert Biedroń, jeden z lídrů strany Wiosna (Jaro), oznámil, že Levice se bude usilovat o zavedení rodného čísla pro psy, což jenom potvrzuje odtržení současné polské levice od každodenní reality a potřeb společnosti.

Levice má navíc v Polsku velmi negativní ohlas, zejména u mladých můžu: ať už by levicoví politici udělali či slíbili cokoliv, většina je prostě volit nebude.