Nová levice jako poslední z relevantních parlamentních uskupení v neděli 15. prosince ohlásila svoji kandidátku pro jarní prezidentské volby. Bude jí zatím jediná žena ve volebním klání — Magdalena Biejatová, dvaačtyřicetiletá místopředsedkyně Senátu, donedávna ještě zástupkyně menší novolevicové strany Levice spolu (Lewica Razem).

Mohli bychom očekávat, že jejím hlavním tématem bude otázka potratů, Biejatová ale jako nejdůležitější bod kampaně představila otázku bydlení, kterou chce řešit státní výstavbou bytů. Kandidaturu může využít k propagaci levicových myšlenek, šance na vítězství má ovšem mizivé.

Od roku 2005 do druhého kola prezidentských voleb nepostoupil nikdo jiný než kandidát Občanské platformy nebo Práva a spravedlnosti. Vše zatím nasvědčuje tomu, že dominanci velké liberální a velké konzervativní strany nikdo nenaruší ani tentokrát. Zároveň je pro ostatní strany vlastní kandidát prestižní povinnost: má voličům ukázat, že existují i jiné strany než jen dvě nejsilnější.

Kaczyńského taktizování

Favoritem se zatím zdá primátor Varšavy Rafał Trzaskowski. Politik Občanské platformy kandidoval už v minulých volbách, v druhém kole kole prohrál s Andrzejem Dudou poměrem 51:49. Nyní průzkumech vede. Trzaskowski výrazně dominoval v primárkách, v souboji s ministrem zahraničí Radosławem Sikorským získal skoro tři čtvrtiny hlasů členů stran Občanské koalice, již tvoří Občanská platforma a několik menších stran od levice po liberály.

Trzaskowski nyní začíná oficiální kampaň, kde bude muset odrážet útoky koaličních partnerů i opozičních nepřátel. Pro koalici je úspěch v prezidentských volbách klíčový, prezidentské veto blokuje řadu důležitých zákonů, jako je soudní reforma nebo liberalizace potratů.

Současný prezident Andrzej Duda po dvou volebních obdobích už kandidovat nemůže. Před Právem a spravedlností tak vyvstala otázka, koho nominovat na jeho místo, aby současná opoziční strana neztratila poslední důležitou figuru ve vrcholné politice. Mnozí měli zájem, vzpomeňme bývalé premiéry Mateusze Morawieckého nebo Beatu Szydłovou, ministry Blaszczaka nebo Czarnka. Předseda a neomezený vládce strany Jarosław Kaczyński už dříve prohlásil, že kandidátem musí být v těžké době mladý muž se znalostí jazyků, který se vyzná v tajích diplomatických salonů a mezinárodní politiky.

Volba nakonec padla na nestraníka Karola Nawrockého, předsedu Institutu národní paměti, což je mnohem lépe fungující předobraz českého Ústavu pro studium totalitních režimů. Nawrocki je „občanským kandidátem s podporou strany“ Právo a spravedlnost, jejíž řadu hodnot ztělesňuje, jedním ze spolutvůrců historické politiky a osobou stíhanou současným Ruskem — za odstraňování pomníků Rudé armády v Polsku.

Manévr s nestraníkem má své vnitrostranické příčiny — Kaczyński nechtěl posílit žádnou z frakcí své strany a mobilizoval všechny frakce v podpoře kandidáta, který není spojen s žádnou rivalizující skupinou.

Zároveň za případný neúspěch nestraníka nebude nikdo muset nést odpovědnost. Přesto Právo a spravedlnost v čele s Jarosławem Kaczyńskym doufá v opakování „scénáře Duda“, kdy v roce 2015 málo známý europoslanec z pozice outsidera s neskutečným nasazením porazil obhajujícího prezidenta Komorowského.

Nikoli náhodou zahájil Karol Nawrocki kampaň v Krakově — ve stejné budově jako stávající prezident. Začátek Nawrockého projevu byl spíše rozpačitý, četl ho z poznámek, ale na druhou stranu je to on, kdo může dohánět. A pokud se mu nebude dařit, Právo a spravedlnost může prohlásit, že občanského kandidáta už nepodporuje a do klání nasadí svého straníka.

Další strany a kandidáti

O politickou budoucnost svou, své strany Polsko 2050 a potažmo celé koalice ještě s lidovci, nazývané Třetí cesta, bude bojovat Szymon Hołownia. Bývalý katolický publicista to už jednou zkoušel, v minulých prezidentských volbách jako nezávislý překvapil a skončil třetí s 13,87 procenty hlasů. Následně založil stranu Polsko 2050, probojoval se do polského Sejmu a stal se i jeho předsedou. Konec roku 2023 znamenal dosavadní vrchol jeho kariéry.

Hołownia i bez předchozích politických zkušenosti zvládl funkci v čele dolní komory, dokázal být pohotový a vtipný, s bravurou zvládal i pokusy o obstrukce ze strany Práva a spravedlnosti. Přenosy ze zasedání Sejmu na YouTube — takzvaný Sejmflix — se staly tak populární, že se promítaly i v několika kinech. Popularita přenosů podle očekávání nevydržela dlouho, stejně jako rekordní popularita Hołowni, který navíc na jaře mlžil ohledně postoje k potratům.

Hołownia, jinak spíše loajální člen vládnoucí koalice, oprášil předvolební hesla o třetí cestě mezi Občanskou platformou a Právem a spravedlností, Trzaskowského kritizoval za to, že je prezidentem pouze poloviny Poláků, zatímco on by byl prezidentem všech — tedy i konzervativních voličů. Hołownia se svou stranou bral v minulosti voliče liberálům, trochu levici, populární byl u nevoličů, ale nikdy se mu nepodařilo k sobě výrazněji přilákat konzervativce.

Testem volební podpory bude kandidatura předsedy libertariánské strany Nová Naděje (Nowa Nadzieja) Sławomira Mentzena. Mladý politik v čele periodicky přejmenovávané strany nahradil letitého a prostořekého Janusze Korwina-Mikkeho a pokračuje ve spolupráci s Národním hnutím v rámci krajně pravicové koalice Konfederace.

Tato koalice je nyní v průzkumech veřejného mínění na třetím místě, předehnala Třetí cestu i Novou levici. Před Mentzenem zůstává poměrně dobrý výsledek šéfa Národního hnutí Krzysztofa Bosaka, který v minulých prezidentských volbách získal skoro sedm procent. Mentzen bude zřejmě svádět těžké boje o národovecké voliče s Nawrockim.

Prezidentskou kandidaturu ohlásilo několik dalších osob, třeba poslanec Jakubiak, spekuluje se o účasti některého z generálů nebo novináře, svoji kandidátku ještě neoznámila strana Levice Spolu (Lewica Razem). Pro všechny tyto vyzyvatele bude ale velmi obtížné získat podpisy sta tisíce voličů pro kandidaturu. A zatím to ani nejde, protože prezidentské volby ještě nejsou ani vyhlášené, předpokládá se, že se budou konat někdy na přelomu dubna a května příštího roku. Kampaň se teprve rozjíždí a o nečekané zvraty nebývá v polské politice nouze.