V neděli vyhrál polské prezidentské volby národovecko-populistický Karol Nawrocki. Jak se čekalo, vyhrál je těsně, sčítání hlasů dokonce chvíli dávalo vítězství jeho protivníkovi, liberálnímu primátorovi Varšavy Rafału Trzaskowskému. Každý z nich dostal přes deset milionů hlasů, Nawrocki nakonec o 370 tisíc více než jeho soupeř, tj. o téměř dvě procenta.

Jeho vítězství je vítězstvím trumpismu a populismu v Polsku a posunem celé tamní atmosféry i politiky doprava. V zemi lze očekávat politický chaos a destabilizaci. Nawrocki se bude snažit všemožně vládu podkopávat a nejspíš i napomoci k předčasným volbám, v nichž PiS a Konfederace věří, že by teď zvítězily.

Bude tak dál podporovat rozštěpení Polska na dvě poloviny, kterou započal před osmi lety PiS. Nedělní volby vyhrál v podstatně Jarosław Kaczyński, který vymyslel celou strategii s neznámým Nawrockým, a naopak prohrál jeho letitý sok Donald Tusk.

Celá strategie premiéra Tuska od jeho vítězství v roce 2023 spočívala v tom, že musí počkat do nedělních voleb v naději, že je vyhraje jeho prezidentský kandidát, který teprve umožní provést všechny změny a reformy, kvůli nimž byl před půldruhým rokem zvolen. Tomu je teď konec a Tusk bude muset vymyslet nový postup.

Konec nadějí

Nawrockého vítězství určitě znamená konec všech liberálních nadějí. Nadějí, že projde zákon o právu na interrupce, naděje na uzákonění partnerských vztahů (o manželství pro všechny nikdo nemluví), omezení výuky katechismu ve státních školách a tak dále. Je konec nadějím, že se očistí soudní systém a přestane v něm chaos, protože jmenování soudců i zemského prokurátora podepisuje prezident.

Lze předpokládat, že se ještě vyostří zákopová válka mezi prezidentem na jedné straně a vládou a parlamentní většinou na straně druhé. Nawrocki je na rozdíl od dosavadního prezidenta Andrzeje Dudy násilník, na čemž si zakládá. Ve vládním táboře teď přijde kocovina.

Už v pondělí se ozývaly hlasy ukazující na domnělé viníky prohry. Dlouhodobě je otázkou, zda tuto prohru, plus velmi slabý výsledek předsedy Sejmu Szymona Hołowni, který si brousil zuby na post prezidenta a dostal pouhých 5 procent, vládnoucí koalice přežije nebo zda se nějak nerozpadne. Premiér Tusk v nejbližších dnech požádá parlament o vyslovení důvěry.

Kdo je Nawrocki?

Nawrockého na kandidáta v prosinci vybral na základě vlastního rozhodnutí Jarosław Kaczyński, předseda dnes opoziční strany Právo a spravedlnost, PiS. Do té doby jeho jméno ani názory nikdo v Polsku neznal, veřejnosti byl představen vypreparovaný obraz patriota, katolíka, prý „občanského kandidáta“, za jakého ho prohlásil Kaczyński, který nedovolí, aby vládly elity Donalda Tuska. PiS mu zajistil masivní podporu a sofistikovanou kampaň.

Logicky se o něj ale začala zajímat média, a tak začalo vycházet najevo, že za usměvavou tváří se skrývá boxer a násilník, který měl a má vazby na gdaňské podsvětí, v mládí pracoval jako vyhazovač, že se účastnil regulérních bitek na pěsti mezi fotbalovými chuligány, po nichž někteří skončili v nemocnici, že přišel podvodem na starém člověku k bytu, že se také ukázalo, že tím stařečkem je několikrát trestaný sexuální násilník. Kdyby kampaň trvala déle, asi by se přišlo ještě na další.

Jak je možné, že takový člověk stane 6. srpna v čele státu? Odpověď je komplexní, skládá se na ni několik faktorů. Mnoho voličů nehlasovalo pro osobu Nawrockého, kterého možná viděli poprvé v životě, ale proto, že to byl kandidát právě PiS a Kaczyńského. Kdyby tam byl kdokoli jiný, bylo by to stejné. PiS si za léta své působnosti vytvořil početné tvrdé jádro, jakousi sektu, která jde za svým vůdcem Kaczyńským, ať udělá cokoli.