V neděli vyhrál polské prezidentské volby národovecko-populistický Karol Nawrocki. Jak se čekalo, vyhrál je těsně, sčítání hlasů dokonce chvíli dávalo vítězství jeho protivníkovi, liberálnímu primátorovi Varšavy Rafału Trzaskowskému. Každý z nich dostal přes deset milionů hlasů, Nawrocki nakonec o 370 tisíc více než jeho soupeř, tj. o téměř dvě procenta.

Jeho vítězství je vítězstvím trumpismu a populismu v Polsku a posunem celé tamní atmosféry i politiky doprava. V zemi lze očekávat politický chaos a destabilizaci. Nawrocki se bude snažit všemožně vládu podkopávat a nejspíš i napomoci k předčasným volbám, v nichž PiS a Konfederace věří, že by teď zvítězily.

Bude tak dál podporovat rozštěpení Polska na dvě poloviny, kterou započal před osmi lety PiS. Nedělní volby vyhrál v podstatně Jarosław Kaczyński, který vymyslel celou strategii s neznámým Nawrockým, a naopak prohrál jeho letitý sok Donald Tusk.

Celá strategie premiéra Tuska od jeho vítězství v roce 2023 spočívala v tom, že musí počkat do nedělních voleb v naději, že je vyhraje jeho prezidentský kandidát, který teprve umožní provést všechny změny a reformy, kvůli nimž byl před půldruhým rokem zvolen. Tomu je teď konec a Tusk bude muset vymyslet nový postup.

Konec nadějí

Nawrockého vítězství určitě znamená konec všech liberálních nadějí. Nadějí, že projde zákon o právu na interrupce, naděje na uzákonění partnerských vztahů (o manželství pro všechny nikdo nemluví), omezení výuky katechismu ve státních školách a tak dále. Je konec nadějím, že se očistí soudní systém a přestane v něm chaos, protože jmenování soudců i zemského prokurátora podepisuje prezident.

Lze předpokládat, že se ještě vyostří zákopová válka mezi prezidentem na jedné straně a vládou a parlamentní většinou na straně druhé. Nawrocki je na rozdíl od dosavadního prezidenta Andrzeje Dudy násilník, na čemž si zakládá. Ve vládním táboře teď přijde kocovina.

Už v pondělí se ozývaly hlasy ukazující na domnělé viníky prohry. Dlouhodobě je otázkou, zda tuto prohru, plus velmi slabý výsledek předsedy Sejmu Szymona Hołowni, který si brousil zuby na post prezidenta a dostal pouhých 5 procent, vládnoucí koalice přežije nebo zda se nějak nerozpadne. Premiér Tusk v nejbližších dnech požádá parlament o vyslovení důvěry.

Kdo je Nawrocki?

Nawrockého na kandidáta v prosinci vybral na základě vlastního rozhodnutí Jarosław Kaczyński, předseda dnes opoziční strany Právo a spravedlnost, PiS. Do té doby jeho jméno ani názory nikdo v Polsku neznal, veřejnosti byl představen vypreparovaný obraz patriota, katolíka, prý „občanského kandidáta“, za jakého ho prohlásil Kaczyński, který nedovolí, aby vládly elity Donalda Tuska. PiS mu zajistil masivní podporu a sofistikovanou kampaň.

Logicky se o něj ale začala zajímat média, a tak začalo vycházet najevo, že za usměvavou tváří se skrývá boxer a násilník, který měl a má vazby na gdaňské podsvětí, v mládí pracoval jako vyhazovač, že se účastnil regulérních bitek na pěsti mezi fotbalovými chuligány, po nichž někteří skončili v nemocnici, že přišel podvodem na starém člověku k bytu, že se také ukázalo, že tím stařečkem je několikrát trestaný sexuální násilník. Kdyby kampaň trvala déle, asi by se přišlo ještě na další.

Jak je možné, že takový člověk stane 6. srpna v čele státu? Odpověď je komplexní, skládá se na ni několik faktorů. Mnoho voličů nehlasovalo pro osobu Nawrockého, kterého možná viděli poprvé v životě, ale proto, že to byl kandidát právě PiS a Kaczyńského. Kdyby tam byl kdokoli jiný, bylo by to stejné. PiS si za léta své působnosti vytvořil početné tvrdé jádro, jakousi sektu, která jde za svým vůdcem Kaczyńským, ať udělá cokoli.

Plebiscit o vládě

Mnoho voličů hlasovalo v osobě Nawrockého proti vládě Donalda Tuska. Prezidentské volby, rok a půl po parlamentních, byly jakýmsi plebiscitem o vládě, jakýmisi mid-terms a ty všude na světě vládní strana většinou prohrává. A Trzaskowski je identifikován s vládou a s Tuskovou stranou Občanská koalice, je za ni primátorem.

Vláda teď není populární, jak samozřejmě u jejích odpůrců, voličů PiS, tak i u části těch, kteří pro ni v roce 2023 hlasovali a teď mají dojem, že udělala jen málo změn a reforem. Interrupce stále nikde, partnerské vztahy také ne a strach z války roste. Toto kritické vidění platí zejména pro voliče levice.

Všichni věděli, že vítězství Trzaskowského by znamenalo volné ruce pro Tuska, aby konečně mohl změny prosadit, když mu je už rok a půl blokuje končící prezident Andrzej Duda. Čili argument pro stoupence PiS, aby to odmítli. K nim ostatně mluvil Nawrocki hned po volbách, když řekl že „nedopustí monopol Tuskovy vlády“.

Pro Nawrockého hlasovalo přes 50 procent mladých do 25 let, čili z jisté části prvovoliči. Ti většinou volí protestně, proti establishmentu, a ten v jejich očích představoval Trzaskowski jako jeden z pilířů moci. Jestliže před pěti lety, kdy šel poprvé do prezidentských voleb, měl image mladého energického politika opozice proti prezidentovi v barvách PiS, dnes už patří k zaběhaným strukturám.

Z tohoto hlediska Kaczyńskému vyšla jeho taktika, kdy neprezentoval jako kandidáta žádného ze známých politiků své strany, ale vytáhl z klobouku neznámou tvář. A sofistikovanou reklamou mu vytvořil image nové síly, která nabízí řešení těm, kdo chtějí změnu. Klasický fenomén každých voleb, hledání neokoukané tváře.

K tomu připočtěme vliv katolické církve. Hierarchie sice během voleb neučinila žádné oficiální prohlášení koho volit, nicméně část kněží to ze svých kazatelen udělala.

Proti elitám

Je ovšem šokující, že taková taktika vyšla u někoho, kdo by se svou temnou minulostí na veřejnou funkci ještě nedávno neměl šanci. Populismus zjevně slaví úspěchy. Takhle proti sobě stáli vzdělaný politik Trzaskowski, ještě mladý (53 let) ale s dlouhou politickou zkušeností bývalého poslance, europoslance, ministra, primátora, hovořící několika jazyky včetně francouzštiny, zkrátka ideální pro post hlavy státu, a proti němu nejasná postava, o níž nikdo neví, jaké má názory. Samozřejmě kromě hlasitě deklarované pravicovosti, katolictví, nechuti k EU, k evropské integraci a přistěhovalcům.

Po prvním kole se Nawrocki sešel s lídrem krajní pravice Sławomirem Mentzenem a v honbě za jeho hlasy mu podepsal všech osm podmínek, jaké si Mentzen kladl pro podporu od svého voličstva. Bylo mezi nimi jak nezvyšování daní, tak také odmítnutí podpořit vstup Ukrajiny do NATO.

Čili souboj člověka takzvaných elit proti kandidátovi, který se prezentoval jako kandidát obyčejných lidí. Pro Trzaskowského hlasovalo 61 % lidí s vysokoškolským vzděláním, pro Nawrockého naopak 73 % se základním vzděláním a 72 % vyučených. Pro Trzaskowského přes polovinu studentů, lidí ve vedoucích pozicích a podnikatelů, pro jeho protivníka naopak 69 % dělníků a 80 % rolníků.

Trzaskowski vyhrál ve všech vojvodských čili větších městech bez výjimky, a v deseti ze šestnácti vojvodství. Nawrocki vyhrál na východě a jihovýchodě, kde vždy vyhrává PiS a což jsou regiony, jež byly do roku 1918 pod ruskou okupací. Naopak západní dvě třetiny země daly většinu Trzaskowskému. Ten vyhrál v cizině ve všech zemích kromě USA a Kanady, kde jsou Poláci tradičně hodně konzervativní. Z čehož je vidět, že varšavský primátor neměl malou šanci a tito jeho voliči se v novém prezidentovi nevidí.

Jak vůči zahraničí?

Co bude Nawrockého vítězství znamenat pro zahraniční vztahy země, pro Evropu a pro svět? Především je velkou neznámou, kdo bude v jeho prezidentském týmu a kdo mu bude se zahraniční politikou radit. Nemá za sebou žádnou stranu ani žádné lidi. Ty mu jistě dodá PiS a možná i krajně pravicová Konfederace. Tady je jedno z vysvětlení, proč si ho Kaczyński vybral a vypěstoval: aby jeho kandidát nebyl silnou politickou figurou, která by ho mohla připravit o prvenství v PiS. Protože PiS je Kaczyńského dítě, kromě strany nic v životě nemá.

O zahraniční politice nemá Nawrocki ponětí, lze předpokládat, že žádnou vlastní nebude provádět, že se soustředí na domácí scénu a boj s Tuskem. Z tohoto důvodu lze ovšem usuzovat, že s ním nebude slaďovat zahraničí noty, ale dělat různé protiakce. Už jen kvůli domácímu publiku se bude snažit o nejužší vztahy s Trumpovým týmem, aby vypadal důležitě.

Trumpův člověk

Trump ho před prvním kolem voleb na chvilku přijal v Bílém domě, vyšla z toho fotka do kampaně, ale žádná informace, že by spolu o čemkoli jednali. Tím ovšem americký prezident vstoupil do polské vnitřní politiky. To ještě posílil, když jeho ministryně pro národní bezpečnost Kristi Noemová přijela před volbami do polského Řešova na mezinárodní konferenci konzervativní pravice CPAC a tam otevřeně podpořila Nawrockého v domácí kampani a zkritizovala Trzaskowského.

Noemová prohlásila, že „pokud bude mít Polsko správného lídra, který bude spolupracovat s USA, bude nadále beneficientem americké vojenské přítomnosti a mít přístup k americké výzbroji.“ Americká alt-right považuje Nawrockého evidentně za svého koně.

Je velmi těžké si představit, jak bude tento do nedávna bezejmenný jednou jako hlava státu jednat s Macronem nebo s německým prezidentem. Bude zajímavé sledovat, kam se po inauguraci vydá nejdřív. Hlavní liberální a centristické postavy evropské politiky z něj radost nemají, v životě ho neviděly, vesměs váhaly s gratulacemi. S Trzaskowským by se jim jednalo tisíckrát lépe.

Tuskovi se od chvíle, kdy je premiérem, podařilo vyšvihnout Polsko mezi vůdčí státy Evropy. Vzhledem k prosperující ekonomice i ke geografické blízkosti Ukrajiny dnes spolu s Velkou Británií, Německem a Francií patří mezi evropskou silnou čtyřku. S oběma posledními často jedná o důležitých věcech ve třech v rámci tzv. Výmarského trojúhelníku. To bude samozřejmě v Tuskově osobě pokračovat, nicméně Nawrocki tam bude jistě vnášet nesoulad a odmítne mluvit stejným hlasem jako Tusk.

A jak se bude chovat Nawrocki na summitech NATO, kam za Polsko jezdí právě prezident?

Proti další integraci EU

Konflikty lze brzy čekat ve vztahu k Bruselu. Nawrocki jednak nemá o chodu evropských institucí zřejmě potuchu, jednak ve svých projevech útočil na EU a na evropskou integraci. Mezi těmi osmi sliby, které podepsal Mentzenovi, bylo, že nikdy „nebude souhlasit s převodem jakýchkoli kompetencí Polska na orgány EU“ a že „nepodepíše ratifikaci žádných nových unijních smluv oslabujících Polsko, např. oslabením hlasu nebo odebráním práva veta Polsku“. Jinak řečeno, nepodepíše žádné další rozhodování většinovým hlasováním, tedy podpoří Orbána, kde to půjde.

Mezi těmi osmi podmínkami také stojí, že Nawrocki nepodepíše vstup Ukrajiny do NATO. Tenhle dnes zdánlivě teoretický bod je důležitý a vrhá světlo na postoj polské pravice vůči Ukrajině. Ta je na rozdíl od liberálů už po generace nastavená protiukrajinsky. Po ruském útoku vláda PiS a potom samozřejmě i ta Tuskova Ukrajinu všemožně podporovaly a podporují. Ale coby nárazníkovou zónu mezi Polskem a Ruskem, kvůli vlastnímu zájmu, nikoli ze sympatií vůči Ukrajincům.

Bylo to vidět třeba, když se prezident Duda odmítl sejít na okraj zasedání Valného shromáždění OSN se Zelenským, nebo když se do něj tehdy pustil, že prý Polákům málo děkuje, nebo v případě blokád ukrajinského obilí na polské hranici.

Nikdo v Polsku teď nemůže mluvit proti Ukrajině, ale ta podmínka ohledně NATO v sobě skrývá nechuť vidět Ukrajinu jednou ve stejném klubu jako Polsko. Je v tom přehlíživý tón, zatížený historií, jaký měli Poláci vůči Ukrajincům po generace a který občas vytane na povrch. A odráží také skutečnost, že v Polsku sílí hlasy proti ukrajinským uprchlíkům, které rozdmýchává krajní pravice, jež na nich zároveň sbírá body.

Orbán slepuje Visegrád

Z Nawrockého má samozřejmě radost Viktor Orbán, který mu bleskově gratuloval s tím, že se těší, jak spolu budou „posilovat Visegrád“. Ten je pro Orbána nástrojem, jak uvnitř EU posílit neliberální blok především proti Německu a Francii. Vlády PiS to tak dělaly, prezident Duda v tom pokračoval, Nawrocki to může jen posílit. Půjde tedy proti politice Tuskovy vlády.

A co Nawrocki znamená pro nás? Docela jistě posílení všech dogmatických a populistických sil, jež se odkazují mj. na Trumpa. Polské události nemívají na české volby a vůbec dění v zemi velký vliv, nelze však vyloučit, že tyto síly využijí Nawrockého vítězství ve své předvolební kampani. Andrej Babiš (ANO) si koneckonců v posledních volbách pozval Orbána. Stejně důležité ale bude, jak se k Nawrockému postaví ta část ODS, která pěstuje úzké vztahy s polskou pravicí PiS, tedy především její europoslanci. Nelze vyloučit, že u ní najdou inspiraci a potvrzení svých postojů.

Nawrocki se nejspíš brzy setká s českým prezidentem jakožto hlavou sousedního státu. Těžko si ale při jejich rozdílnostech představit, že by mohli najít společnou řeč.

A nakonec: předloňské vítězství Tuskovy koalice se v evropském, a dokonce světovém kontextu považovalo za znamení, že národovecko-populistické síly lze ve volbách porazit. Tusk byl tehdy velkým vítězem. Nedělní studená sprcha je pro tyto síly naopak vzpruhou, že se mohou k moci zase rychle vrátit. Jako Trump.