Ve středu 6. srpna složil v Polsku oficiální přísahu nový prezident. Stalo se tak za účasti poslanců i senátorů do rukou předsedy Sejmu Szymona Hołowni. U severních sousedů tím započalo pětileté období, kdy bude prezidentský palác obývat Karol Nawrocki — dvaačtyřicetiletý nestraník, který zvítězil v červnových volbách s podporou konzervativního Práva a spravedlnosti.

Po týdnu Nawrockého úřadování známe již složení jeho kanceláře, důležité body inauguračního proslovu a také první kroky v úřadě. Můžeme si tak udělat jasnější obrázek, co nás čeká. Před závorku lze vytknout odpor a zcela jasný kolizní kurz vůči současné vládě Donalda Tuska tvořené liberály, lidovci i levicí, a to prakticky ve všech otázkách kromě bezpečnosti a obrany. O tom bylo jasno už během volební kampaně, po ní a nasvědčují mu také zmíněné první kroky.

Profil důležitých postav kanceláře je všechno, jen ne rozmanitý. Jde vesměs o muže, většinou vrstevníky Nawrockého, a to buď poslance PiSu, úředníky předchozího prezidenta Dudy nebo lidi, které si nový prezident přivedl ze svého působení v Institutu národní paměti.

Šéfem kanceláře je poslanec a bývalý západopomořský vojvoda Zbigniew Bogucki, jeho zástupcem Adam Andruszkiewicz — nyní také poslanec Práva a spravedlnosti, ale s kořeny v národoveckém Národním hnutí. Politickému kabinetu bude šéfovat bývalý náměstek a krátce i ministr vnitra Paweł Szefernaker. Kancelář mezinárodní politiky řídí bývalý náměstek ministra zahraničí Marcin Przydacz, kancelář národní bezpečnosti kontroverzní historik a lovec komunistických i ruských agentů Sławomir Cenckiewicz.

Ve svém prvním oficiálním proslovu během inaugurace Nawrocki opět především kritizoval vládu, naznačil několik konfliktních rovin a také vlastní legislativní plány. Tuskově vládě vyčítal slabou zahraniční politiku, nedostatečnou obranu polské suverenity i vůči Evropské unii, chaos v soudnictví, špatnou demografickou situaci, bytovou výstavbu i nedostatečné investice a absenci rozvojových iniciativ.

Právě rozvoje a investic se týká první návrh zákona, který Nawrocki jako prezident předložil hned 8. srpna. Jedná o vlajkovou loď předchozí vlády a Práva a spravedlnosti — vybudování obřího letiště ve středu Polska, ke kterému by vedlo několik vysokorychlostních železnic. Politici současné vlády ještě v opozici tento projekt kritizovali jako megalomanský a neproveditelný, po nástupu k moci zmenšili jeho železniční komponentu, ale nikdy od něj zcela neodstoupili. Nawrockého návrh by zajistil výstavbu v původním rozsahu.

Kromě toho prezident představil ještě menší změnu daně z příjmu. Karol Nawrocki také chce vytvořit Fond rozvoje přelomových technologií s přepočteným rozpočtem 28 miliard korun, který by podporoval AI i různé bezpečnostní a vojenské technologie. Legislativní iniciativu vedoucí k fondu zatím nepředložil. V atmosféře otevřeného nepřátelství na linii prezident — premiér těžko něco z toho projde Sejmem a začne platit.

Nový prezident už též ohlásil, že nepodepíše první zákon — ten se týká energetiky — na jedné straně umožňuje výstavbu větrných elektráren blíže lidským obydlím, na druhé straně zmrazí ceny proudu pro domácnosti na určité hladině. Hlavě státu se nelíbí spojení obou prvků, v případě zmrazení cen energie chce předložit vlastní novelizaci.

Zahraniční politika a boje uvnitř

Konfliktní linie mezi liberální vládou a konzervativním prezidentem nastane i v zahraniční politice, kde stále není vyřešena otázka velvyslaneckých nominací (mj. i v České republice), které blokoval Andrzej Duda. Důležitější budou jiné akcenty týkající se hlavních strategických partnerů, pro vládu to je Evropská unie, pro stranu Právo a spravedlnost a jejího prezidenta Spojené státy americké.

Právu a spravedlnosti se podařilo udržet korektní až kladné vztahy s Donaldem Trumpem, sám Nawrocki se s ním setkal i během kampaně. Znovu se má Nawrocki s Trumpem setkat 3. září, polský prezident chce diskutovat mj. otázku amerických vojáků v Polsku. Půjde o první zahraniční cestu nového prezidenta, měl by se také účastnit zasedání OSN, v jednání je také návštěva Vatikánu před odletem do USA.

Odpor proti vládě a liberálům bude v případě Nawrockého pravděpodobně ještě konfrontační a brutálnější než za jeho předchůdce ze stejného politického tábora Andrzeje Dudy. Duda, vzděláním právník, pochází z dobré krakovské rodiny, jeho politická kariéra byla sice rychlá, ale celkem obvyklá — asistent stranických dignitářů, náměstek na ministerstvu, poslanec Sejmu a Evropského parlamentu a pak prezident.

Oproti tomu Nawrocki se sám označuje jako člověk z lidu, jeho politický tábor ho líčí jako selfmademana a oponenti jako chuligána a podvodníka. Ani jeden z jeho rodičů nebyl profesor místní univerzity, Nawrocki si na svá studia musel vydělávat sám, i jako bodyguard (odtud obvinění z kuplířství). Blízkost k mužné síle i romantizujícímu hrdinství se jeho životem prolíná snad na všech stranách jeho životopisu.

Poměrně úspěšný juniorský boxer, člověk, který měl blízko k fotbalu, včetně gdaňských ultras (odtud obvinění z kontaktů s podsvětím), účastnící se pěstních soubojů fotbalových chuligánů v lese. Vlastní zbrojní průkaz. Pokud pomineme titul MBA z projektového managementu, tak i jeho doktorát lehce zapadne do konzervativního pohledu na polské dějiny — psal o protikomunistické opozici v Pomoří v 70. a 80. letech. Ze všeho tedy vyplývá, že polským prezidentem bude sice člověk vzdělaný a schopný, ale radikální a příznivec jednoduchých a silových řešení.

V momentech triumfu těžko být škarohlídem a pesimistou, ale Nawrocki může být problémem i pro jeho domovskou stranu Právo a spravedlnost. Jarosław Kaczyński v prezidentských volbách učinil stejný trik jako před deseti lety, vytáhl z klobouku málo známého kandidáta, který dokázal porazit liberálního favorita. Andrzej Duda až na malé výjimky (snažil se mírnit problematické právní reformy) respektoval politickou linii PiSu, i přesto, že ho předseda Kaczyński ostentativně ignoroval.

Karol Nawrocki může být jiný, měl ambice jako ředitel muzea, šéf výzkumné instituce, bude je mít i jako prezident. Může vytvářet vlastní frakci ve straně, zabojovat o nástupnictví po předsedovi Kaczyńském nebo si zvolit vlastní nezávislou politickou linii. Liberální portál OKO.press nevidí přítomnost řady politiků Práva a spravedlnosti v prezidentské kanceláři jako důkaz úspěchu strany, ale jako způsob, jak byl Nawrocki oběstavěn figurkami, aby se na politické šachovnici nevydal někam, kam strana nechce.

Bude to jízda na tygřím hřbetě, Právo a spravedlnost i prezident Nawrocki nyní hrají na pád Tuskovy vlády a předčasné volby. Na koni je ale i krajně pravicová Konfederace, i ona touží po vládě, ne však jako juniorní a závislý partner Práva a spravedlnosti.