Nedílnou součástí boje za ženská i lidská práva je boj za práva prostitutek a prostitutů. Málokdo v liberálně levicových feministických kruzích se dnes o prostituci odváží prohlásit cokoli kritického. Takovéto vidění mi přijde černobílé, proto bych do této problematiky ráda poskytla svůj vhled.

„Víš, tohle je pro mě jako Vánoce. Tohle se mnou žena nikdy nedělá. Nebaví ji to a nutit ji do toho nechci.“

„Jdu jen na rychlovku, řekl jsem přítelkyni, že jedu umýt auto.“

„Jé, to je trapas. Už jsem to dlouho neměl, víš...“ „Jsem archeolog, teď jsem přijel z Říma. Ne, nemůžu ti ukázat fotky, vždyť to byla pracovní cesta.“

Rodinné problémy, cenově nedostupné bydlení, škola, mánie a zvědavost. Ocitla jsem se v životě v bodě, kde bych sebe samu nikdy neočekávala. Těším sexuálně a emočně frustrované muže. Poskytuju jim dočasnou iluzi lásky či pomíjivé uspokojení.

Co mi na mé práci přijde zajímavé, jsou velice podobná citová rozpoložení klientů. Drtivá většina jich má rodiny a děti. Prohlašují, že své manželky či přítelkyně hluboce milují a na své děti by nedali dopustit. Přesto mají velkou potřebu si kompenzovat nedostatky, které ke konstruktu striktní monogamie, podle mě, neodmyslitelně patří.

↗

Jsou současné základní společenské představy o lásce a dlouhodobých vztazích skutečně funkční? Ilustrace Public Domain Pictures

Dřív jsem měla tendenci svou práci považovat za, do jisté míry, záslužnou. Prostitutky přece uvolňují přetlak, který vzniká v mužích, kteří nemají možnost ho uvolnit jiným způsobem. Snižují tím pravděpodobnost, že sexuálně frustrovaný jedinec bude obtěžovat nebohé náhodné kolemjdoucí nebo dotírat na manželku. (Sexuální frustrace samozřejmě nemůže sloužit jako omluva takového chování.) Je to ale skutečně tak?

Příznačné, pro západní společnost, je zabývat se, do nezdravě vysoké míry, symptomy na úkor příčin. Ať už jde o konvenční zdravotnictví, psychopatologii či politiku. Jakožto feministka podrobuji feministické kritice vše, včetně prostituce. Neumožňujeme zalepováním nedostatků patriarchálního systému právě jeho hladký průběh?

V ideálním světě, kde nikdo není ve finanční tísni a všechny gendery jsou si rovny, by bylo placení za sex určitě naprosto legitimní. V tomto kontextu je prostituci ale třeba přehodnotit. Za pozornost stojí Žižekův postřeh, že nejhorší otrokář je ten, který je na své otroky hodný. Neumožní totiž odhalení samé podstaty otrokářství.

Prostituce umožňuje například matkám samoživitelkám — mezi prostitutkami je jich nadpoloviční většina — a jejich dětem nepřijít o střechu nad hlavou. Zatímco příhodnější alternativou by byl například základní nepodmíněný příjem.

Umožňuje dlouhodobé fungování monogamních vztahů, které jsou tím pádem ovšem založeny na lži a podvádění. V některých případech se dokonce může stát, že partner přinese nic netušící partnerce domů nějakou pohlavní chorobu. Lepší alternativou by dle mého bylo zpochybnění základních společenských představ o lásce a přehodnocení funkčnosti modelu nukleární rodiny.

Zároveň má tendenci podporovat smýšlení bílých cis heterosexuálních mužů o sobě samých jako subjektech disponujících finanční mocí, která je vyzdvihuje nad ostatní a mohou si díky ní ledacos dovolit. Není náhodou, že poptávka po prostitutkách je osmatřicetkrát vyšší než po prostitutech. Po prostitutech je pak většina poptávky tvořena homosexuálními muži.

Rozrůstajícím-se fenoménem posledních let je prostituce virtuální: „live-chat“. V rámci školení pro jednu z live-chatových platforem, jsem dostala informace, které jen dokreslily obraz pozdně-kapitalistické dystopie v mé hlavě.

Finanční úspěch live-chatů závisí na postarších zámožných osamělých pánech, kterým díky jejich obchodním cestám po celém světě, chybí obyčejný lidský kontakt. Platí pak stovky dolarů za virtuální komunikaci s tak zvanými modelkami, jejichž posláním je především poskytovat útěchu, pozornost a nekritický obdiv. Téma menstruace a ochlupení je na těchto platformách mimochodem přísně zakázané. Pod hrozbou zablokování.

Snažím se tedy poukázat i na stinné stránky prostituce v našem kontextu. Prostituce nemusí nutně být emancipační, a už vůbec ne subverzivní činností. Jsem přesvědčená, že její bezmezná podpora, hlásaná některými feministickými kruhy, není na místě. Samozřejmě připouštím, že tahle práce může být pro někoho naplňující a už vůbec nemám v úmyslu prostitutky a prostituty žádným způsobem hanobit.

Tvrdím, že prostituce, tak jak ji známe, je v současnosti jen jedním ze symptomů patriarchátu a tržní ekonomiky. Pokud to s právy prostitutek a prostitutů myslíme vážně, je ale především třeba tvořit solidárnější a rovnější společnost.