Žijeme ve společnosti, kde je naprosto běžné dívat se na porno. Ne že by se tím lidé chlubili na potkání nebo běžně hovořili o tom, co přesně mají rádi, porno ale patří k tomu, co nejčastěji hledají na internetu, především mladí muži se na něm stávají závislými a protože nemalé množství lidí je ochotné za něj platit, vzniká neuvěřitelné množství pornografických videí. Internet je jich plný.

Pokud se ale obrovská spousta lidí, v mladších generacích naprostá většina, chce na porno dívat, musí být také někdo, kdo v něm bude vystupovat. Samo se jaksi nenatočí. Jedním z těch, kdo má svůj podíl na tom, že se konzumenti porna mohou koukat na svá oblíbená videa dívat, je i Jakub Janda, zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty, který před pěti lety ve svých devatenácti letech v jednom gay pornu vystupoval.

Nyní, když se stal známým pro svou práci v Evropských hodnotách, na to někdo upozornil bulvár a na webu se objevily nejenom fotografie z porna vystřižené, ale i údaje na základě kterých si lze dané video dohledat. Na sociálních sítích se psalo o tom, že na zástupce ředitele Evropských hodnot někdo vytáhl špínu a Jakub Janda a ředitel think-tanku Radko Hokovský k tomu vydali vyjádření a omluvu.

Jakub Janda se zde omlouvá všem, které zklamal či pohoršil a o svém počinu hovoří jako o hříchu z mládí či úletu, jehož lituje a který ho a jeho blízké pravděpodobně bude pronásledovat po zbytek života. Radko Hokovský k tomu uvedl: „Vedení think-tanku Evropské hodnoty si je vědomo, že je to mimořádně trapná a pro mnohé oprávněně pohoršující záležitost.“

↗

Porno není ničím novým. V moderní době je však přístup k němu snadnější než kdy dřív. Repro DR

Má se zástupce ředitele Evropských hodnot skutečně stydět za to, že natočil porno? Jedná se o hřích, který mu máme do konce života předhazovat? Proč se sledování porna považuje za něco běžného, co se akceptuje, kdežto vystupování v něm je zavrženíhodné a trapné? V čem je horší v pornu hrát, než se na něj dívat?

Lidé porno sledují a právě proto ho někdo natáčí a vystupuje v něm. A už je jedno, zda se jedná o Jakuba Jandu nebo někoho jiného. Nakonec každý, kdo se na nějaké porno dívá, byť za něj třeba přímo neplatí, podporuje to, že porno také vzniká. Minimálně přispívá k návštěvnosti webů, na kterých je umístěno.

Nikdo, kdo se pravidelně či sem tam na porno (ať už na gay či hetero) podívá, nemá právo říkat, že Jakub Janda udělal něco zavrženíhodného. Pohoršovat se nad něčím, co sami podporujeme tím, že to sledujeme, je to nejhorší pokrytectví.

A možná právě proto je kolem zástupce ředitele Evropských hodnot takový poprask. V jeho případě zmíněné pokrytectví dostalo nejvíce nafrak: pokud se na porno dívají především muži a pak se provalí, že jeden z nich, dnes velmi úspěšný a mediálně známý, vystoupil v gay pornu, mužské konzumenty porna to nadzvedne mnohem více, než kdyby něco takového vyšlo najevo třeba o nějaké známé zpěvačce. Proto se také Jakub Janda musí tak kát a mluvit o trapnosti a úletu.

Problematika porna není jednoduchá. Můžeme debatovat o tom, z jakých důvodů lidé v pornu vystupují, zda je k tomu vede jejich sociální situace nebo představa rychle vydělaných peněz. Lze diskutovat i o tom, proč je zrovna Česká republika velmocí v gay pornu, kdy to české je ve světě opravdový pojem. Nemá smysl odsuzovat to, že někdo porno sleduje, ani to, že někdo jiný v něm hraje. Konzumenti porna ale nesou jistou spoluodpovědnost za životní příběhy těch, kteří v pornu vystupují.

Proto, pokud se na porno díváme rádi, ale zároveň nechceme, aby mělo destruktivní vliv na životy těch, kteří v něm účinkují, musíme si těchto lidí jednak vážit a nepovažovat jejich práci za něco zavrženíhodného, ale také usilovat o to, abychom žili ve společnosti, kde je skutečná možnost volby. Proč by u porna či prostituce měli končit lidé, kteří by dělali i jinou práci, kdyby za ní dostali více než bídných dvanáct tisíc hrubého?