Piráti ve středu představili výchozí teze pro budoucí návrh na regulaci a legalizaci prostituce. Ten by měl omezit šedou ekonomiku a pomoci sexuálním pracovnicím a pracovníkům vyhnout se trestné činnosti i zdravotním rizikům.

Piráti chtějí své argumenty přednést Sněmovně a ideálně ještě ve stávajícím funkčním období uvést v platnost patřičný zákon. Před tím varuje Česká ženská lobby, která by upřednostnila omezení poptávky po prostituci a řešení sociálních problémů žen, jež k sexuální práci nutí tíživá finanční situace.

„Počet osob soustavně poskytujících sexuální služby se odhaduje na třináct tisíc. Z toho šestapadesát procent tvoří matky samoživitelky. Kvůli tomu, že máme zastaralé zákony, tyto ženy dnes nemají zdravotní ani důchodové pojištění, stejně jako legální zajištění svých příjmů. Nedosáhnou proto často na vlastní bydlení, nedostanou úvěr či hypotéku,“ uvedl předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek s tím, že by předkládaná regulace mohla do státní pokladny přinést až miliardu korun.

Prvním krokem pro přijetí zákonného rámce prostituce podle něj je vypovězení Úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, již česká legislativa uznává ještě na základě rozhodnutí komunistické vlády z roku 1950. Odstoupení od Úmluvy se nebrání ani ministerstvo zahraničí, které uznává, že dokument v průběhu let nahradilo sedm aktuálnějších mezinárodních ustanovení.

Michálek pro návrh získal podporu od některých poslanců vládní koalice i opoziční ODS. Z té na podporu regulace vystoupil především bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda. „Úmluva z roku 1950 říká, že prostituce neexistuje — že ji do našich zemí nepustíme a že tu zkrátka nebude. Což samozřejmě není pravda. Tuto činnost se nikdy nepodařilo zlikvidovat. Vždy tu byla, ale pochopitelně má i svá rizika,“ řekl na středeční tiskové konferenci a dodal, že za hlavní nebezpečí pokládá možnost rozšíření HIV.

Přípravu zákona podpořil i stávající primátor hlavního města, Michálkův stranický kolega Zdeněk Hřib. „Nabízení sexuálních služeb je v Praze výrazným, ale zároveň tabuizovaným a často problémovým společenským jevem,“ napsal na oficiální facebookové stránce. „Nejedná se o žádný experiment, podobný přístup k regulaci prostituce zaujímají například v Rakousku nebo v Německu,“ dodal k předběžným tezím.

Hlavní město se pomocí své zákonodárné iniciativy pokoušelo regulaci prostituce prosadit již v letech 2010 a 2014 — pokaždé neúspěšně. Návrh pražských radních chtěl poskytování sexuálních služeb podmínit speciálním průkazem a zahrnutím v neveřejné evidenci, stejně jako trestní bezúhonností a pravidelnými lékařskými prohlídkami.

Neakreditovaným sexuálním pracovnicím a pracovníkům by podle něj hrozily desetitisícové pokuty. Návrh navíc obcím sliboval právo vymezit oblasti se zákazem prostituce.

Legislativa by měla hlavně snižovat poptávku, kontruje Česká ženská lobby

Piráti uvedli, že plán na regulaci prostituce konzultovali se zástupci občanského sektoru, mimo jiné s organizací Rozkoš bez rizika. Ta se zabývá snahou o vytvoření bezpečného prostředí pro sexuální pracovnice a pracovníky, stejně jako destigmatizací sexbyznysu. Rozkoš bez rizika vytvoření legislativního rámce podporuje.

„Velmi kvitujeme, že Piráti v žádném případě neprosazují povinnou registraci osob jako prostitutek a prostitutů — bod přítomný u předchozích návrhů. Registrace by za současných podmínek vedla k tomu, že by se k takové činnosti nikdo veřejně nepřihlásil,“ glosovala projektová manažerka Rozkoše bez rizika Markéta Pšenicová.

Organizace má k pirátské koncepci nicméně i výtky. „Návrh počítá s ponecháním pravomocí obcí zakázat poskytování sexuálních služeb na jejich území, ale nenabízí alternativu či způsob řešení,“ uvedla v tiskové zprávě.

Přístup Pirátů k prostituci jako podnikání kritizuje Česká ženská lobby v čele s Hanou Stelzetovou. „Nemyslím si, že by regulace byla cestou, jíž má Česká republika jít. Může totiž vést k další stigmatizaci žen, které se k prostituci dostanou nedobrovolně kvůli nepříznivé ekonomické situaci. A těch je většina. Známe samozřejmě i svobodnou prostituci, to je ale jiné komplexní téma,“ sdělila Stelzerová Deníku Referendum.

Správným opatřením je podle ní tak zvaný abolicionistický přístup upřednostňující omezení poptávky. „Rozhodně nemají být postihovány ženy, pro které je tato cesta často jediná šance, jak například uživit své děti. Celkově se jedná spíše o sociální téma než o to, kolik miliard lze získat z daní,“ zdůraznila s odkazem na Michálkův propočet možného zdanění sexuální práce.

Česká ženská lobby abolicionistický přístup propaguje dlouhodobě. „Prostituce odráží zásadní mocenskou nerovnováhu danou sociálními a genderovými nerovnostmi ve společnosti, jako jsou chudoba, sociální vyloučení, ekonomické nerovnosti a podobně. Osoby poskytující prostituci nejsou pouze ženy, nicméně tvoří většinu z nich. Klienty, kteří prostituci nakupují, jsou téměř výhradně muži,“ vysvětluje ve svém stanovisku.

Organizace nicméně uznává potřebu ochrany osob, jež se sexuální práci věnují. To byl také důvod, proč se svého času vymezovala proti pražskému návrhu legalizace prostituce. Česká ženská lobby jej pokládala za „velmi represivní“ a snažila se přesvědčit zákonodárce, aby jej nepřijali. V roce 2014 tak bylo výsledkem odmítavé stanovisko mandátového a petičního výboru a následné definitivní stažení návrhu.