Ve Velké Británii minulý týden vstoupil v platnost zákon, který zavazuje organizace s více než 250 zaměstnanci zveřejňovat, jak velký rozdíl v odměňování v dané společnosti panuje, jaké je rozložení žen a mužů na pracovních pozicích nebo jak jsou mezi muže a ženy rozdělovány odměny. Právní úprava se dotkne přibližně devíti tisíc zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají dohromady více než 15 milionů zaměstnanců a zaměstnankyň.

Podobný zákon prošel na konci března také Bundestagem v Německu. Po měsících vyjednávání byl schválen v podobě, která zavazuje organizace s více než dvěma sty zaměstnanci podat zaměstnanci či zaměstnankyni na požádání informace o struktuře mezd. Organizace s více než pěti sty zaměstnanými lidmi pak mají povinnost pravidelně informovat o tom, jaký je stav odměňování v jejich firmách. Pokud se ještě podíváme více na sever, na Islandu se rozhodli řešit situaci nařízením, že rozdíl nesmí být více než pětiprocentní a každý zaměstnavatel musí kromě auditu představit konkrétní kroky, kterými nerovnosti vymýtí.

Není náhodou, že k takto striktním řešením se uchýlily země, jejichž ekonomiky patří v současné Evropské unii k nejsilnějším. Rozdíl v odměňování, jakkoliv je zakotven především v kulturních normách a společenských představách, k čemu jsou ženy a muži na světě, má negativní dopad na ekonomiku a státní rozpočet, a to hned v několika ohledech.

Zaměstnavatelé přicházejí o velký potenciál mnoha zaměstnankyň, když je nízkým ohodnocením systematicky odrazují například od toho, aby se vracely z rodičovské dovolené dříve než po obvyklých třech a více letech. V České republice ženy dnes představují většinu vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva, ale velká část z nich nenachází pro své vzdělání a dovednosti uplatnění. Důkazem budiž poměr žen a mužů ve vedoucích pozicích, který je stále velmi nevyvážený.