Uplynulé dny přinesly protest, který vejde do dějin. V sobotu 2. listopadu se mladá žena vysvlékla do spodního prádla na veřejném prostranství soukromé Islámské univerzity Azad v Teheránu. Jejímu aktu údajně předcházela šikana ze strany členů polovojenské skupiny Basídž, kteří jí strhli — zřejmě — špatně nasazený šátek z vlasů. Objevují se výpovědi, že jí šátek roztrhli, a dokonce, že jí poškodili i další oblečení.

Jestli přetekl pohár její trpělivosti s neustálým útlakem žen v islamistické společnosti, zda jí prostě vzteky „ruplo v hlavě“, si můžeme domýšlet. Jakkoliv byl její afekt silný, musela si být vědoma, co riskuje. Jiná Íránka, dvaadvacetiletá Mahsá Amíníová zemřela před dvěma lety — v nemocnici, zřejmě v důsledku bití — po zatčení mravnostní policií za pouhý špatně nasazený hidžáb.

Mladá žena, jejíž jméno zatím není s jistotou známo, tuto sobotu odložila v prostranství teheránské univerzity se svým oblečením i jistotu vlastního života. Dívku po krátké době sebrali a její další osud zatím není znám. Proslýchá se, že ji zavřeli do blázince. Ať je kdekoliv, můžeme se spolehnout, že pokud je ještě naživu, vystavuje ji íránský režim nesmírné krutosti a nelidskému zacházení.

O čtyři tisíce kilometrů dál v Evropské unii mají ženy také důvod protestovat. V Brně v pondělí 4. listopadu poprvé zasedla Rada Jihomoravského kraje. Z jedenácti členů je v ní jedenáct mužů. Ženy přitom představují přes padesát procent populace kraje. Osmdesátka žen, vybavená posměšnými cedulemi, se vydala na ustavující zastupitelstvo vyjádřit svou nespokojenost.

Ještě před volbami přitom současný jihomoravský hejtman Grolich podpořil svou stranickou kolegyni Marii Jílkovou v kandidatuře do senátních voleb slovy: „Proč Marie? Protože je to žena. (...) Myslím si, že v politice potřebujeme ženy, které tam budou prosazovat témata, o nichž si my muži tak úplně neuvědomujeme, že jsou důležitá.“ Máme tomu rozumět tak, že ženy jsou dobré pouze na plakát, aby přilákaly voličky, ale v reálné politice nemají co dělat — protože kdo by se pak politikům staral o děti?

Předpokládám, že někteří už v tuto chvíli křičí, jak si mohu dovolit dva takové protesty klást vedle sebe, když my jsme přece svobodná společnost, kde kandidovat do veřejné funkce může každý. A pokud by se protestující Brňanky navíc vysvlékly do prádla, nic by se jim nestalo, maximálně by trochu prochladly.

Inu, můžu. A půjdu ještě dál. V uplynulých dnech se udála ještě jedna věc, která má s oběma výše zmíněnými událostmi společný jmenovatel. Český rozhlas začal vysílat sérii Slast Lindy Bartošové, někdejší „královny krásy“ a posléze moderátorky a redaktorky České televize a pořadu Spotlight na webu Aktuálně.

Slast je série věnovaná ženské sexualitě. Mluví se v ní o orgasmu, masturbaci, touze či emancipaci. Mladé ženy v prvním dílu například popisují svou cestu, kdy se zbavovaly přesvědčení, že musí být mužům po vůli, že o ně při „tom“ nejde a že sexuální styk je ve skutečnosti jenom prostředek k udržení něčí náklonnosti a lásky. Ve zkratce řečeno, řeší se zde téma lidské důstojnosti.

Téma veskrze veřejnoprávní a v jednadvacátém století, zvláště v našich končinách — snad — nijak šokující. Navíc, dá se říci, je to jen jedna z nepřeberného množství položek produkce veřejnoprávní stanice. Nic, co by bylo prezentováno jako její aktuální výkladní skříň.

Přesto se strhla mela. Novinář a stand-up komik Miloš Čermák na sociální síti X (dříve Twitter) napsal: „Ok, Linda ‚jsem-hezčí-než-vy-všichni-ostaní’ Bartošová neuspěla v soukromém médiu, a jako špatně odhozený bumerang skončila v médiu veřejnoprávním, kde má podcast o tom, co je důležité pro její generaci. V době, kdy veřejnoprávní média čeká těžká a zpolitizovaná debata o smyslu existence, považuju start tohoto podcastu za mimořádně problematickou věc.“

Přidali se další.

Sérii navíc doprovází fotografie, na níž je Linda Bartošová zachycená po odhalená ramena a stylizovaná tak, že vypadá, jako by byla ve sprše.

Do předhánění se v tom, kdo si nad tím více odplivne, se zapojily na X celé zástupy mužů, v čele se známými novináři, influencery či jinak veřejně aktivními figurami. V bahně jakoby „argumentů“ bylo vše: „nahá ve sprše“, „softporno“, „blbka“, „marxistická propaganda“.

Měl to ale zastínit jiný, sofistikovaný argument: Slast můžete poslouchat nejen na stanici Wave Českého rozhlasu, ale také v podcastových aplikacích. A to je podle kritiků problém. Jak si může veřejnoprávní stanice dovolit pouštět obsah do komerčních prostor, když je placená z peněz nás všech, a konkurovat tím ostatním podcasterům. To by tak scházelo! A navíc je to podcast zaměřený především na ženy!

Co na tom, že podcasty Českého rozhlasu jsou zkrátka — a doslova — rozhlasové pořady překlopené do digitálních aplikací. Co na tom, že to tak rozhlas dělá už roky a podcastů takovým způsobem vyprodukoval stovky. Problém nastal až v souvislosti s autorkou-ženou, která odhalila rameno a která o sobě ví, že je hezká, a otevřeně přiznává, že jí to v životě mnohokrát poskytlo konkurenční výhodu. A v souvislosti s pořadem, který se věnuje zrovinka ženské sexualitě.

Ano, Írán zabíjí ženy za špatně nasazený šátek. To se u nás naštěstí neděje. Nenechme se však uchlácholit, že jsme kdoví jak vyspělý civilizační prostor, když jsou i u nás ženy, které prostě jen chtějí dělat podle svých nejlepších představ práci ve veřejném zájmu, dnes a denně vykazovány do mezí, jež jim stanovují muži. Však i právě toto je jedna z příčin výsledku amerických prezidentských voleb.