Už jsou to dva roky. Patnáctého srpna 2021 v odpoledních hodinách se Tálibán dostal bez většího odporu vojáků Afghánské republiky do Kábulu. Jeho členové oslavně troubili z velkých autnáklaďáků, stříleli do vzduchu a křičeli „Allaho akbar“ ‒ Bůh je velký. Jemu také připisovali vítězství. „Bůh stál při nás,“ prohlašovali. Ve stejný den ze země utekl i sám prezident Ašraf Ghaní.

Ulice byly liduprázdné, ženy se schovávaly doma, pálily dokumenty, vysokoškolské diplomy a certifikáty, rozstříhaly a vyhazovaly sportovní dresy. Někteří lidé se snažili utéct ze země ‒ i za cenu vlastního života. Kábulské letiště bylo plné zoufalství a dětského pláče, na hranici s Íránem a Pákistánem čekaly tisíce lidí.

To, co jedni chápali jako konec dosavadního života s nadějemi na lepší budoucnost, pro jiné znamenalo začátek klidnějšího života bez střelby a každodenního zabíjení. V různých částech Afghánistánu totiž nikdy válka neskončila, neboť zde vytrvale vedl svůj boj Tálibán a dvacet let republiky zdejším občanům nepřineslo žádný benefit. Netrvalo dlouho a bojovníci Tálibánu získali i další velká města. A už v září téhož roku mohli noví vládci země nastolit svou politiku.

Tálibán slaví 15. srpen jako den vítězství. Anas Haqqani, přední představitel Tálibánu, to dokonce nazval Dnem nezávislosti. Po celé zemi vlály bílé vlajky Afghánského emirátu a v některých regionech dokonce i vojáci vyměnili zbraně za vlajky. V deklaraci se uvádí: „Dnes, díky Bohu, je v zemi zajištěna bezpečnost, celé území (Afghánistánu) má jedno vedení a vládne zde islám. Všechny otázky se řeší Šaríou (islámským právem). Za tento výsledek vděčíme především mudžahedínům.“

Tálibán se začal věnovat domácí politice a ekonomice. Podle svých slov především bojuje s korupcí a obchodem s drogami. Pár týdnů po návratu k moci ale začal vydávat nařízení k omezení práv žen. A těchto omezení přicházelo den ode dne více.

Vymazat ženy z veřejného života

Seznam všech forem porušování práv žen a dívek ze strany Tálibánu je dnes dlouhý a stále bohužel narůstá. Povstalci poskládali svou vládu výhradně z mužů, jako jeden z prvních kroků zrušili Ministerstvo pro záležitosti žen a nahradili ho Ministerstvem pro šíření ctnosti a předcházení neřesti, které fungovalo v devadesátých letech minulého století.