↗

Vztahy mezi Afghánistánem a Pákistánem jsou nyní napjaté. Podle jednoho z mluvčích Tálibánu, Zabihulláha Mudžáhida, pákistánský politický systém nepředstavuje islámský systém a náboženství není pro pákistánskou vládu důležité. Na snímku je zachycen první odlet pákistánských aerolinek z Afghánistánu po převzetí moci Tálibánem. Foto Karim Sahib, AFP

S eskalací násilí a odchodem spojeneckých sil z Afghánistánu se čím dál víc mluví o vztahu Tálibánu k sousednímu Íránu, Rusku, Číně a Indii. Jde totiž o silné regionální hráče, kteří mají v zemi své zájmy. Tálibán se těšil pragmatické podpoře ze strany jak Íránu, tak především Pákistánu, přičemž nejdůležitější rolí Pákistánu bylo poskytování útočiště jeho vysokým představitelům.

Čína pákistánskou podporu povstaleckému hnutí schvalovala, neboť v ní viděla protiváhu domnělým indickým zájmům v Afghánistánu. Rusko podporovalo a legitimizovalo Tálibán prostřednictvím několika konferencí v Moskvě, kde se představitelé Tálibánu mohli exponovat za přítomnosti reprezentantů dalších států.

Čína v Afghánistánu

Čínský vliv v regionu dlouhodobě roste. Kromě strategických vztahů s Pákistánem se Čína stále více angažuje ve středoasijských státech, jako je Tádžikistán, Uzbekistán či Turkmenistán, s nimiž Afghánistán sdílí hranici. Všechny tyto země kvůli svému vztahu s Čínou dlouhodobě přehlížejí masové věznění muslimů v Sin-ťiangu. Tálibán jedná podobně.

Ve vystupování tálibů vůči Číně je patrný respekt, který zřejmě vychází z předpokladu, že silnější vazby na čínský režim umožní překonat špatnou hospodářskou situaci Afghánistánu, a tím i upevnit pozici hnutí. Čína prozatím vládu Tálibánu neuznává. Zatímco mnohé země posílají na pomoc Afghánistánu miliony dolarů, Čína paradoxně neposkytuje téměř nic. Má však propracovanou propagandu — mluví o Tálibánu cíleně na sociálních sítích, sdílí fotky s jeho členy. A Tálibán její pomoc oceňuje a hojně vyzdvihuje.

Příslušníci Tálibánu na svých twitterových profilech psali o humanitární pomoci ze strany čínského režimu, což posléze potvrdil i čínský velvyslanec Wang Yu. Začátkem listopadu tálibové také informovali, že do Číny odcestovalo první letadlo s piniovými oříšky, které má symbolizovat vstup afgánských farmářů na čínský trh.

Tálibán varuje Pákistán

Historie pákistánského vlivu v Afghánistánu sahá snad již k samotnému vzniku země. Během vlády Ašrafa Ghaního, již letos ukončilo právě vítězství Tálibánu, však výrazně zeslábl. Ghaního vláda se totiž více přikláněla k Indii. To vedlo Pákistán k větší a trvalé podpoře afghánských povstaleckých skupin. Kromě toho v Pákistánu nadále žije velký počet afghánských exulantů. Stejně jako Írán má i Pákistán na svém území přes milion uprchlíků. Jejich počet se po pádu republiky na konci srpna ještě zvýšil.

V listopadu se v Islámábádu pod záštitou pákistánského ministerstva zahraničí konala sešlost silných regionálních aktérů jako je Írán či Rusko, kde se tematizovala budoucnost Afghánistánu. Spojené státy stejně jako například Indie, která má s Pákistánem velmi problematické vztahy, se shromáždění nezúčastnily.

Pákistánský ministr zahraničí Šáh Mahmúd Ghureší ve svém vystoupení vyjádřil obavy z hospodářského kolapsu Afghánistánu, který může dále ohrozit již tak křehkou stabilitu regionu. „Všichni máme společné obavy týkající se Afghánistánu a máme také společný zájem: je to mír a stabilita v zemi,“ řekl a vyzval k uvolnění afghánských finančních prostředků zmražených mezinárodními institucemi.

Podobné kulaté stoly se konaly také v Rusku a Indii. Jednoznačný závěr ovšem ani jedno ze shromáždění nepřineslo. I tak se dá vyčíst, že Pákistán, Indie, Čína i Rusko chtějí mít, co se budoucnosti Afghánistánu týče, klíčové slovo.

Mezitím se však minulý týden vůči Pákistánu vymezil jeden z mluvčích Tálibánu, Zabiulláh Mudžáhid. Ten v online debatě pákistánský režim označil za „neislámskou vládu“. Podle Mudžáhida pákistánský politický systém nepředstavuje islámský systém a náboženství není pro pákistánskou vládu důležité. Podobná proklamace a výtky lze ostatně dlouhodobě slyšet ze strany pákistánského Tálibánu.

Ekonomické problémy Íránu

Domovem milionů afghánských uprchlíků je po desetiletí i Írán. Začali sem masivně přicházet především během sovětsko-afghánského konfliktu i za vlády Tálibánu mezi lety 1996 a 2001. Írán se označuje za ochránce šíitské minority, a především hazarské etnické menšiny, jež byla za Tálibánu diskriminována a pronásledována. Ortodoxní linie Tálibánu totiž stejně jako bojovníci Islámského státu na šíity pohlíží jako na heretickou sektu.

Dle odhadů Spojených národů do Íránu uprchlo po srpnovém převzetí moci Tálibánem přibližně 300 tisíc Afghánců. Írán a Afghánistán mají tři hraniční přechody na společné hranici dlouhé přibližně 945 kilometrů. Celkem Írán údajně hostí přibližně 800 tisíc registrovaných afghánských uprchlíků a pravděpodobně více než dva miliony Afghánců bez dokladů. Afghánci v Íránu slouží povětšinou jako levná pracovní síla a při každé ekonomické nebo politické krizi bývají terčem politických her, v nichž plní roli obětního beránka.

Afghánci žijí v Íránu ve špatných podmínkách a v poslední době si často ani nemohu najít práci. Jeden z teheránských zastupitelů si nedávno stěžoval, že počet Afghánců ve městě roste a město by mělo jednat. Samotný Írán se totiž dlouhodobě potýká s ekonomickou krizí, již citelně prohloubila světová pandemie koronaviru. Zemi také tíží obrovský nedostatek vody, který trápí především zemědělce.

Sucho bylo motivem, který svedl íránský režim a Tálibán ke spolupráci. Afghánští i američtí představitelé opakovaně obviňovali Írán, a zejména Revoluční gardy z poskytování finanční a zbrojní podpory Tálibánu, který pak narušoval adaptační projekty, a snižoval tak afghánskou kontrolu nad množstvím vody, které odtéká do Íránu.

Indie nechce zůstat pozadu

Představitelé indické vládnoucí třídy se obávají, že z politického vzestupu Tálibánu bude těžit Pákistán, který následně podpoří dlouho doutnající konflikt ve sporné oblasti Kašmíru.

Diplomatické vztahy Dillí s Afghánistánem jsou nyní pozastaveny, Indie již nemá v Kábulu žádnou diplomatickou misi. Před obsazením Kábulu totiž Indie afghánským bezpečnostním silám poskytla operační výcvik a vojenské vybavení. Byla také největším poskytovatelem rozvojové pomoci Afghánistánu ze všech zemí regionu.

Indie měla v Afghánistánu také nezanedbatelný kulturní vliv. V afghánských kinech se hrály indické filmy, dokonce i některé bollywoodské velkofilmy byly natočeny v Afghánistánu. V Indii rovněž žije nezanedbatelná afghánská diaspora.

Jsou tady i jiné „stány“

Kromě velmocí jsou potenciálními aktivními participanty na dění v Afghánistánu i středoasijské republiky. Tálibán už nyní mluví například o obchodní spolupráci s Uzbekistánem. Tádžikistán hranice s Afghánistánem prozatím uzavřel (za což byl i pochválen během maďarské vládní návštěvy). Uzbekistán svoje hranice sice pro uprchlíky neuzavřel zcela, zároveň ale stejně jako Tádžikistán a Rusko mluví o strachu z přesunu různých afghánských povstaleckých a teroristických skupin.

Všechny tři zmíněné středoasijské státy ale byly Afghánistánu během posledních dvaceti let významnými obchodními partnery, čehož zřejmě chce Tálibán využít.

Afghánce tíží nedostatek jídla i přístřeší a humanitární krize může nabýt ohromných rozměrů. Spolupráce Tálibánu s okolními státy může sehrát klíčovou roli. Jak ale bude vypadat, zůstává nadále otázkou.