V polovině ledna si pro Chadídžu Ahmadzadaovou přišli muži, kteří si říkají strážci morálky. Dvaadvacetiletá sportovkyně v Herátu vedla tajné tréninky taekwondo pro dívky — v parkovacím prostoru soukromého domu, daleko od očí režimu, který ženám zakázal téměř vše veřejné. Herátský Tálibán to zjistil. Když zaklepali, cvičenkyně utekly zadním vchodem. Chadídža zůstala. Někdo musel, aby ostatní mohly uniknout. Ještě téhož dne zmizela.

Dnes, zhruba dva týdny po zatčení, se ví, že je ve vězení. Spolu se svým otcem a s majitelem domu, kde se trénovalo. Rodina dlouho nevěděla, kam byla odvezena. Až po dnech pátrání vyšlo najevo, že skončila v centrálním vězení v Herátu — místě, odkud se afghánské ženy často nevracejí stejné. Pokud se vůbec vrátí.

Chadídža chtěla sportovat. Chtěla učit dívky, jak ovládat a bránit vlastní tělo v zemi, kde je ženské tělo považováno za zdroj problémů. Za tuto „neposlušnost“ jí dnes hrozí mučení, sexuální násilí, možná smrt. Nejde o přehánění. Jde o realitu, kterou v Afghánistánu zažívají ženy, jež se odmítnou stáhnout do neviditelnosti.