↗

Stát potřebuje mít dobrý přehled, kdo jakou zbraň drží, a proto má mít možnost takové informace rychle získávat, ověřovat a dál s nimi pracovat. Foto pixabay

Střelné zbraně jsou citlivé téma plné emocí, a proto ani na nový zákon o zbraních nebude nikdy existovat jeden objektivní pohled. Je fér hned na začátku říci, že jsem zastáncem práva na obranu se zbraní, ovšem mám za to, že na osobní obranu je určena zejména zbraň krátká, tedy pistole nebo revolver.

Mezi nesporně pozitivní stránky nového zákona patří zřízení moderní evidence zbraní a držitelů zbrojního oprávnění. Stát potřebuje mít dobrý přehled, kdo jakou zbraň drží, a proto má mít možnost takové informace rychle získávat, ověřovat a dál s nimi pracovat. V této souvislosti ale v zákoně zarazí fakt, že střelnice nově již nemusí evidovat, kdo s jakou zbraní na střelnici přišel. To je operativní informace, která může policii chybět, a uvidíme, jestli ji nový moderní evidenční systém nahradí.

Druhou nespornou výhodou je propojení evidence držitelů zbrojního oprávnění s lékařskými evidencemi. Že je někdo držitelem zbrojního oprávnění, nyní uvidí každý lékař jako jednu z prvních informací v lékařských záznamech pacienta. Přesněji řečeno, tento zákon k tomu teprve otevírá cestu, protože novela upravující přes dvě desítky dalších navazujících zákonů je teprve v legislativním procesu. Doufejme, že tomu tak nakonec opravdu bude.

Za další výhodu považuji zpřesnění a rozšíření možností, při kterých může policie jednat preventivně. Tedy zadržet nebo zajistit zbraň dosud oprávněnému držiteli (§123 a 124).

V podstatných věcech, tedy kdo a za jakých podmínek může získat zbrojní oprávnění, zůstává zákon nezměněn. Určité změny však doznalo získávání zbraně samé. Již se nesděluje ani neověřuje, proč chce daná osoba konkrétní zbraň získat, tedy zda je důvodem osobní obrana, sportovní střelba a podobně. Splní-li základní podmínky, jako jsou bezúhonnost, spolehlivost a odborná způsobilost, může získat jakoukoliv zbraň v kategorii R3. Do této kategorie spadá vše od pistolí až po samonabíjecí dlouhé zbraně na puškové střelivo.

A přesně to je podle mého názoru nejslabším článkem nového zákona. Mám za to, že by stát měl rozlišovat mezi držením pistole a samonabíjecí pušky. Zatímco držení pistole či revolveru pokládám za takřka základní právo, které má být vázáno jen na splnění výše uvedených základních podmínek, držení samonabíjecí zbraně na puškové střelivo chápu jako za privilegium, které by mělo být vázáno na splnění širších podmínek.

K jejich spravedlivému určení vede právě důvod, pro který si jedinec takovou privilegovanou zbraň pořizuje. Je-li někdo sportovec, měl by prokazovat alespoň organizaci ve sportovním klubu. Deklaruje-li někdo, že ji chce k výcviku pro obranu vlasti, nabízí se provokativní podmínka, že bude mezi prvními, kdo dostane v případě potřeby povolávací rozkaz.

Samostatnou kategorií je držení takových zbraní pro osobní obranu. Dlouhodobě mám za to, že takové zbraně pro osobní obranu nemají sloužit. Reálně se s nimi můžete bránit jen ve svém domově, neboť jejich skryté nošení není možné. A je otázkou, zda je opravdu potřeba mít k obraně svého obydlí v České republice zbraň se smrtícím účinkem střeliva na 1000 metrů a více. Byť jen teoretický přínos pro veřejnost a bezpečnost je u těchto zbraní takřka nulový.

Je třeba férově přiznat, že takové zbraně bylo možné pro osobní obranu nabývat i podle starého zákona a hojně se tak dělo. Nový zákon však zcela rezignoval i na možnou budoucí úpravu, aby se nabývání zbraní pro nové držitele regulovalo. Výslovně bych chtěl přitom zdůraznit, že otázka regulování nabývání takových zbraní nesouvisí s tím, zda zabráníme či nezabráníme šílencům páchat jejich vražedné plány. Kdo se rozhodne vraždit, zbraň a způsob si vždycky najde.

Ale znovu opakuji, že v případě samonabíjecích pušek se jedná o zbraně velmi účinné i na dlouhou vzdálenost, a stát si proto musí položit otázku, zda chce korigovat, jaké střelně zbraně si veřejnost pořizuje.

Nový zákon na to rezignoval a spíše spoléhá na to, že se bude snažit zachytávat legálně ozbrojené jedince před tím, než se nezákonného jednání dopustí. Za tím účelem si určil indicie, které takové budoucí jednání naznačují a zpřesnil své preventivní oprávnění, které mu zabavení zbraní takovým jedincům včasně umožní. Zda to je správná cesta nebo ne, ukáže asi až čas.