Británií začátkem listopadu otřásl útok na cestující večerního vlakového spoje do Londýna. Asi deset minut po odjezdu v něm začal ozbrojený útočník nožem bodat do spolucestujících. Vlak do pěti minut neplánovaně zastavil v městě Huntingdon, kde útočníka zadrželi ozbrojení policisté.

Český mediální prostor a sociální sítě mezitím zaplavily rasistické spekulace, jak ostatně při tragických událostech (zejména v západní Evropě) bývá zvykem. Čerstvě zvolený poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl útoku využil pro obhajování rasistického billboardu Tomia Okamury varujícího před „chirurgy z dovozu“.

Policie však dalšího dne ve zprávě uvedla, že okolnosti nenasvědčují, že by šlo o teroristický útok a ve snaze zabránit nenávistným spekulacím zveřejnila informace o národnosti a etnickém původu podezřelého.

Pro změnu pravidel ohledně zveřejňování etnicity zadržených se Británie rozhodla po útoku na dětský taneční kroužek loni v létě, kdy neodtajnění identity tehdy nezletilého trojnásobného vraha podnítilo rasistické a islamofobní spekulace. Teorie o jeho muslimském vyznání či imigrační historii využili předáci britské krajní pravice, jako je Tommy Robinson, pro nabádání k rozsáhlým protestům a násilí. Což tehdy vedlo až k pokusu o podpálení hotelu, v němž byli ubytováni žadatelé o azyl.

V krajně svárlivé otázce migrace a bezpečnostní politiky v české i zahraniční diskusi však naprosto zapadlo mnohem relevantnější ponaučení, které z útoku na východě Anglie plyne.

Hromadný útok se zejména díky hrdinství vlakového personálu a cestujících obešel bez obětí na životech. Průvodčí (jehož alžírský původ Rajchl ve svém příspěvku mimochodem nezmínil) a starší cestující, kteří se útočníkovi postavili, byli hospitalizováni s vážnými zraněními, oba už ale byli z nemocnice propuštěni. Dalších devět cestujících utrpělo lehká až středně těžká zranění. Není vůbec těžké si představit, o kolik tragičtější by děsivý útok byl, kdyby útočník spolucestující místo nože napadl střelnou zbraní.

Střelnou zbraň ale útočník použít nemohl — držení krátkých střelných zbraní pro osobní obranu je totiž ve Spojeném království od roku 1997 ilegální. Okolnosti útoku v Huntingdonu tak přímo vyvrací hned několik lichých argumentů, které českou diskusi okolo držení střelných zbraní provází. Ta je i po třech masových střelbách za posledních deset let, při kterých bylo zavražděno dohromady dvacet devět osob, nadále jednou z nejliberálnějších nejen v Evropě, ale i na světě.

„Kdyby tam nešel s pistolí, šel by tam s nožem“

Události z východní Anglie dávají vzpomenout na neuvěřitelné tvrzení končící ministryně obrany Jany Černochové (ODS), která v roce 2020 s tehdejším sociálnědemokratickým ministrem vnitra Janem Hamáčkem prosadila reformu užívání tlumičů — jež legálně držel a v prosinci 2023 použil vrah na Filozofické fakultě UK. „Kdyby tam nešel se zbraní s tlumičem, šel by tam s nožem“, reagovala Černochová v červnu minulého roku na otázku, zda je po útoku namístě pravidla ohledně držení tlumičů změnit.

Vedle intuitivní i logické nesmyslnosti lze Černochové výrok rozporovat i empirickou zkušeností. Útočník v Huntingdonu chtěl usmrtit co nejvíce osob (policií je obviněn z jedenácti pokusů o vraždu) a útok proběhl v krátké době a v uzavřeném prostoru. V tomto je srovnatelný s útoky v Uherském Brodu, Ostravě i Praze. Rozdílem je, že do vlaku útočník nešel s pistolí, ale s nožem. U takových útoků existuje alespoň určitá šance útočníka přemoci, a předejít tak tragickým, nesmyslným a zbytečným úmrtím. Při útoku pistolí je tato šance naprosto mizivá.

Logický závěr o vyšší úmrtnosti při útocích střelnou zbraní než při útocích noži či jinými nestřelnými zbraněmi je konsenzem v akademických debatách ohledně zbraňové politiky, dlouhodobě jej podporují závěry jak medicínských, tak kriminalistických výzkumů. Toto pravidlo platí napříč společnostmi bez ohledu na specifická pravidla ohledně držení střelných zbraní v dané zemi — vždy je pravděpodobnost úmrtí vyšší, pokud jde o útok střelný.

Dle dat britského odborného časopisu Journal of Forensic and Legal Medicine a americké National Library of Medicine je při útocích střelnou zbraní průměrná úmrtnost více než patnáctkrát vyšší než u útoků nožem.

„Útočník si cestu ke střelné zbrani stejně najde“

Dalším mýtem, který českou debatu o zbraňové legislativě doprovází, je, že zpřísnění pravidel držení střelných zbraní by jednoduše vedlo k přesunu obchodu se střelnými zbraněmi na černý trh. Pachatelé vražd v této představě legálně držené střelné zbraně nepoužívají a odhodlaný útočník si cestu ke střelné zbrani stejně vždy najde. Případ útoku v Anglii velmi názorně rozporuje i tyto argumenty.

Z policejního vyšetřování nevyšlo najevo, že by se útočník střelnou zbraň snažil získat. Otázka snahy je zde ale i tak bezpředmětná —téměř určitě by se setkala s neúspěchem. Získat jakoukoli střelnou zbraň v Británii je totiž nesmírně obtížné, krátké střelné zbraně pak nelze získat vůbec.

Nárokovatelné právo na vlastnictví střelné zbraně, které je ve Spojených státech garantováno druhým dodatkem ústavy a k němuž český systém přiblížilo ústavní zakotvení „práva bránit se zbraní“ v roce 2021 — nemá v britském právním systému jakoukoli oporu. Díky velmi přísné regulaci a tvrdým trestům za nelegální držení je užívání střelných zbraní výjimečné nejen v širší veřejnosti, ale i v kruzích s vazbami na černý trh.

Nedostupnost střelných zbraní na černém trhu je odrazem nedostupnosti na trhu legálním — zbraně se na britský černý trh nemají kudy dostat, respektive se na něj dostanou jen velmi těžko. Mezinárodní pašování je vzhledem k britské geografii obtížné a přeprodej pistolí na černý trh přes legální držitele, známý jako „straw purchasing“, je vzhledem k jejich neexistenci jednoduše nemožný.

V Británii tak došlo k praktické eliminaci jednoho z primárních mechanismů zásobování černého trhu se zbraněmi — v USA se tímto způsobem mezi roky 2017 a 2021 na černý trh dostalo na 40 % všech zbraní.

Cesta ke střelným zbraním je ve Spojeném království uzavřená. Útočník z Huntingdonu si díky přísné regulaci legálního trhu, která přispívá k omezené nabídce na trhu černém, k pistoli cestu prostě nenašel. Útok tak přežily možná desítky lidí, jejichž životy by v případě útoku zbraní střelnou byly zmařeny.

Volby změnu nepřinesly

Nezbývá než doufat, že síla argumentů pro přísnější regulaci, doložená akademickým výzkumem, statistikou i empirickou zkušeností, českou zbraňovou legislativu přiblíží té britské a oddálí od americké. Výsledkem by byla zdravější, spravedlivější společnost, kde právo jednotlivce vlastnit nástroj na vraždění nepřevažuje právo ostatních spoluobčanů na život v bezpečí.

Zbraňová politika končící vlády SPOLU a Starostů však takovou proměnu rozhodně nepřinesla. Koaliční vládou prosazené reformy, které vstoupí v platnost začátkem příštího roku, jsou zejména administrativně-byrokratické. Mezi změnami tak nenajdeme opatření, která by představovala byť jen naprosté minimum a základ adekvátní reakce na střelné útoky v ČR, jako je zákaz užívání tlumičů, povinné psychotesty pro držitele zbrojních průkazů či omezení počtu legálně držených střelných zbraní.

Programové priority a stanoviska ANO, SPD a Motoristů sobě ovšem naznačují, že vznikající vláda bude zbraňové lobby a její zvrácené fetišizaci střelných zbraní nakloněná stejně, ne-li více než vláda končící. Přes výrazné rétorické rozdíly a veřejné rozepře tak dva kabinety pojí přímá zodpovědnost za jakýkoli další střelný útok na území České republiky. Pro jeho předejití totiž neudělaly a skoro jistě neudělají vůbec nic.