Fotka Jany Černochové s AR-15 a floridský masakr: reakce na kritiku
Petr JedličkaRedaktor DR hájí své čtvrteční propojení zprávy o střeleckém útoku ve střední škole na Floridě s fotografií české odpůrkyně důslednější regulace zbraní, jež na dotyčném snímku pózuje se stejným typem pušky, jaký použil útočník v USA.
V proudu kritiky, který podnítilo propojení mé čtvrteční zprávy o masakru v parklandské škole na Floridě se slavnou fotografií Jany Černochové, na níž má poslankyně ODS a starostka Prahy 2 v rukou stejný typ pušky, jaký použil floridský útočník, zaznělo vedle klasického facebookového nadávání i několik zajímavých připomínek. V hlavě mi od včerejška leží zejména tři.
Za prvé je to poznámka, že s použitou, respektive Černochovou drženou, útočnou puškou AR-15 se to má jako s nožem — že člověka, který se s ním vyfotí, je chucpe spojovat byť symbolicky s někým, kdo podobným nástrojem zabíjí. Za druhé je to námitka, že prostředí regulace zbraní v USA, v němž získal floridský střelec svou AR-15, je naprosto odlišné od našeho, a proto je použití fotky české političky se stejnou zbraní v daném kontextu manipulativní. A za třetí je to kritika, že jsem nemístně vyzdvihl právě snímek Jany Černochové — že jde nejspíše o nějakou osobní posedlost či nevyřízené účty.
Za výpravou a rámováním původní zprávy si stále stojím, k těmto třem bodům bych se však rád ještě dodatečně vyjádřil. Mám totiž dojem, že mohou posunout diskusi o zbraních alespoň trochu dále.
↗
AR-15 není totéž co nůž
Tedy za prvé: útočná puška AR-15 není totéž co nůž. Není to totéž co vzduchovka a není to ani totéž, co kulovnice nebo brokovnice. AR-15 je bojová zbraň, o níž se přou Spojené státy takřka po každém velkém masakru, neboť je často šílenými střelci využívána a, slovy jednoho z jejích designérů, byla vyvinuta tak, aby při minimální váze zaručovala „maximum wound effect“.
×
Diskuse
AM
February 17, 2018 v 15.22
Přesně tak.
Jak by asi paní poslankyně vypadala, kdyby se ověsila svazky tříštivých granátů?
Nepřipadala by si jako úplná blbka??
A přitom by to bylo totéž...
-------------------------------------------------
Nejsem pokud jde o držení střelných zbraní žádný extrémista. Tyto zbraně lidé vlastní a vlastnit budou.
A najít zlatou střední cestu mezi zcela odzbrojenými občany a občany vyzbrojenými přespříliš, není přece tak složité.
Vojenské věci musí být záležitostí armády. A nejde jen o zbraně a otázky např. jak velkou mít samotnou armádu. Mistr Sun-c´ by poznamenal, že celek odrazující síly není tvořen jen armádou, ale i jinými faktory, např. četností a silou spojeneckých vazeb.
Není žádný důvod aby se nějaká poslankyně ukazovala s vojenským materiálem a ještě se tím vychloubala a prosazovala to pro civilisty.
Ta by se měla starat, aby naše armáda a spojenectví byly tak kvalitní, aby nikdo neměl ani pomyšlení nás vojensky napadnout.
Veřejnost by pak měla mít možnost vlastnit lovecké a sportovní pušky a ruční zbraně k osobní obraně (revolvery).
Aspoň mně to takhle dává smysl...
Jak by asi paní poslankyně vypadala, kdyby se ověsila svazky tříštivých granátů?
Nepřipadala by si jako úplná blbka??
A přitom by to bylo totéž...
-------------------------------------------------
Nejsem pokud jde o držení střelných zbraní žádný extrémista. Tyto zbraně lidé vlastní a vlastnit budou.
A najít zlatou střední cestu mezi zcela odzbrojenými občany a občany vyzbrojenými přespříliš, není přece tak složité.
Vojenské věci musí být záležitostí armády. A nejde jen o zbraně a otázky např. jak velkou mít samotnou armádu. Mistr Sun-c´ by poznamenal, že celek odrazující síly není tvořen jen armádou, ale i jinými faktory, např. četností a silou spojeneckých vazeb.
Není žádný důvod aby se nějaká poslankyně ukazovala s vojenským materiálem a ještě se tím vychloubala a prosazovala to pro civilisty.
Ta by se měla starat, aby naše armáda a spojenectví byly tak kvalitní, aby nikdo neměl ani pomyšlení nás vojensky napadnout.
Veřejnost by pak měla mít možnost vlastnit lovecké a sportovní pušky a ruční zbraně k osobní obraně (revolvery).
Aspoň mně to takhle dává smysl...
AM
February 17, 2018 v 15.36
P.S. Ale všichni asi chápou podprahové sdělení, které paní poslankyně vysílá -- až příjdou cizáci vraždit naše ženy a děti, co budeme mít v rukou, abychom je zastavili?
Zkrátka další bizarní poslanecká figurka...
Zkrátka další bizarní poslanecká figurka...
1) Musím říci, že sporná evropská směrnice o střelných zbraních je opravdu hloupá, technicky problematická, a navíc založená na lživých záminkách. Musím to říci, protože už dlouho tohle vyjádření dlužím svým přátelům, kteří sbírají zbraně.
Protože je to pod tímto článkem vcelku od tématu, vysvětlím podrobněji jen ty lživé záminky, o těch se možná tolik nemluvilo: Francouzští autoři zdůvodnili svůj návrh bojem proti terorismu v době, kdy teroristé vraždili nákladními auty — a nenavrhovali žádnou regulaci civilního držení motorových vozů nad tři a půl tuny. Při starších atentátech ve Francii byly použity zbraně, jejichž držení civilistům platné zákony všude v Evropě už dávno zakazují — ty, kterými vraždili útočníci v redakci Charlie Hebdo a v košer hypermarketu Hyper Cacher, pocházely ze skladů Slovenské armády a jeden z teroristů je koupil od francouzského neonacisty, který již delší čas pracoval pro policii jako konfident a k prodeji zbraní dostal od policistů souhlas; po tomto skandálním odhalení uvalila francouzská policie na veškeré informace o vyšetřování původu zbraní teroristů přísné embargo — a připravila návrh nové evropské směrnice, která nijak neřeší ani ostrahu slovenských armádních skladů ani práci francouzské policie. Jediným evropským teroristou, kterého by omezení velikosti zásobníku u legálně držených opakovacích střelných zbraní mohlo ve vraždění trochu přibrzdit, byl Anders Breivik — a norská policie po jeho řádění s žádným podobným návrhem nepřišla.
Hm, tak takhle to vypadá, když píšu stručně.
2) Střelné zbraně nemají, vedle sportovní střelby do terče, jiné využití než zabíjení, kdežto nůž je univerzální nástroj. To nicméně nebrání řadě evropských zemí držení nožů až paranoidně regulovat, Kdykoliv jsem vycestoval někam do zahraničí se svým tábornickým zavíracím nožem, riskoval jsem, jak jsem se dověděl dodatečně, zatčení a soud. V Dánsku za to, že můj nůž má pojistku. V Británii za to, že osmi centimetrová čepel je příliš dlouhá. Ve Francii pak prostě za to, že jsem chodil po ulicích s nožem v kapse, tam jsou prý v zásadě zakázány jakékoliv nože kdekoliv mimo kuchyni — snad jen to, že jsem si svým „vražedným‟ nožem na konferenci v Paříži mazal na chleba francouzský sýr by mi bývalo mohlo přinést od tamních policistů trochu shovívavosti.
Mám přitom temné tušení, že paradoxně a naprosto absurdně bych sice mohl v každé evropské zemi získat za určitých vcelku splnitelných podmínek zbrojní průkaz opravňující k držení dosti široké škály střelných zbraní, ale na to, abych mohl cestovat po Evropě se svým nožíkem, žádný zbrojní průkaz neexistuje.
3) Fotografie s nožem není zas tak odlišná od fotografie s puškou. Protože proč bych se měl fotografovat s nožem? V jaké póze? A co bych asi tak mohl chtít pózováním s nožem vyjádřit? Nůž má sice mnohem širší civilní mírové použití než puška, ale pózováním s kudlou pro fotografii bych s největší pravděpodobností dával najevo, že jsem úplně stejné násilnické hovado, jako kdybych pózoval s flintou.
Protože je to pod tímto článkem vcelku od tématu, vysvětlím podrobněji jen ty lživé záminky, o těch se možná tolik nemluvilo: Francouzští autoři zdůvodnili svůj návrh bojem proti terorismu v době, kdy teroristé vraždili nákladními auty — a nenavrhovali žádnou regulaci civilního držení motorových vozů nad tři a půl tuny. Při starších atentátech ve Francii byly použity zbraně, jejichž držení civilistům platné zákony všude v Evropě už dávno zakazují — ty, kterými vraždili útočníci v redakci Charlie Hebdo a v košer hypermarketu Hyper Cacher, pocházely ze skladů Slovenské armády a jeden z teroristů je koupil od francouzského neonacisty, který již delší čas pracoval pro policii jako konfident a k prodeji zbraní dostal od policistů souhlas; po tomto skandálním odhalení uvalila francouzská policie na veškeré informace o vyšetřování původu zbraní teroristů přísné embargo — a připravila návrh nové evropské směrnice, která nijak neřeší ani ostrahu slovenských armádních skladů ani práci francouzské policie. Jediným evropským teroristou, kterého by omezení velikosti zásobníku u legálně držených opakovacích střelných zbraní mohlo ve vraždění trochu přibrzdit, byl Anders Breivik — a norská policie po jeho řádění s žádným podobným návrhem nepřišla.
Hm, tak takhle to vypadá, když píšu stručně.
2) Střelné zbraně nemají, vedle sportovní střelby do terče, jiné využití než zabíjení, kdežto nůž je univerzální nástroj. To nicméně nebrání řadě evropských zemí držení nožů až paranoidně regulovat, Kdykoliv jsem vycestoval někam do zahraničí se svým tábornickým zavíracím nožem, riskoval jsem, jak jsem se dověděl dodatečně, zatčení a soud. V Dánsku za to, že můj nůž má pojistku. V Británii za to, že osmi centimetrová čepel je příliš dlouhá. Ve Francii pak prostě za to, že jsem chodil po ulicích s nožem v kapse, tam jsou prý v zásadě zakázány jakékoliv nože kdekoliv mimo kuchyni — snad jen to, že jsem si svým „vražedným‟ nožem na konferenci v Paříži mazal na chleba francouzský sýr by mi bývalo mohlo přinést od tamních policistů trochu shovívavosti.
Mám přitom temné tušení, že paradoxně a naprosto absurdně bych sice mohl v každé evropské zemi získat za určitých vcelku splnitelných podmínek zbrojní průkaz opravňující k držení dosti široké škály střelných zbraní, ale na to, abych mohl cestovat po Evropě se svým nožíkem, žádný zbrojní průkaz neexistuje.
3) Fotografie s nožem není zas tak odlišná od fotografie s puškou. Protože proč bych se měl fotografovat s nožem? V jaké póze? A co bych asi tak mohl chtít pózováním s nožem vyjádřit? Nůž má sice mnohem širší civilní mírové použití než puška, ale pózováním s kudlou pro fotografii bych s největší pravděpodobností dával najevo, že jsem úplně stejné násilnické hovado, jako kdybych pózoval s flintou.
Mi to právě přijde jako velký rozdíl. S nožem se dá pózovat jinak třeba u vyřezávání včelína, u ořezávání prutu na pečení buřtů, u kuchání čerstvě ulovené ryby u řeky, u ořezávání tužek do zásoby či třeba u krájení mrkve v nové kuchni ve stylu "kouknětě, jak vařím". Nebo kamarád zrovna před několika dny dával na FB fotku synka, jak s pomocí velkého nože s pilkou likviduje vánoční stromeček s titulkem "Vánoce oficiálně skončily". Těch jiných možných kontextů je u nože zkrátka o moc více...
JH
February 19, 2018 v 13.02
Vraždění těžkými motorovými vozidly
lze mnohem lépe technicky předcházet, než vraždění AR-15 - kontolami vjezdu, retardéry, zábranami a podobě. To, že se to teroristům párkrát zdařilo, je proto, že šlo v zásadě o novinku.
Podobně hloupě by se dalo v roce 2002 argumentovat, že teroristé už dávno vraždí unesenými letadly, tak na co řešit nějaké poloautomatické zbraně.
Podobně hloupě by se dalo v roce 2002 argumentovat, že teroristé už dávno vraždí unesenými letadly, tak na co řešit nějaké poloautomatické zbraně.
IH
Nůž se může stát vražedným nástrojem, při některém útoku jím může smrtelná zranění utrpět i více osob. Totéž lze ovšem říci třeba také o sekeře, a ještě nebezpečnějším se může stát např. benzín (a zápalky).
Proč tedy lidé často soudí, že problém je v držení střelných zbraní?
V dnešní době mi připadá ospravedlňování rychlopalných zbraní lovem hodně trapné. A co sběratelství? Proč i se zásobníky plnými nábojů? Takže obrana? Proti státu - jasně nesmysl. Proti přepadení - v civilizovaných podmínkách spíše kontraproduktivní a zvyšující brutalitu útoků.
Bývaly doby, kdy vysoké procento vražd bylo pácháno jedem. Lidé se (občas) báli, co jim kdo naservíruje (na každém druhém zámku provádějící vyprávějí, jak vznikl název kredenc...). Dnes (v době vyspělého chemického průmyslu) je vraždění jedem celkem velmi exotickou záležitostí (např. případy užití radioaktivních materiálů jistými silami). Každopádně trvá přísná kontrola a evidence nebezpečných látek (byť v nemocnicích to není jednoduché). A tak to má být.
Po náležité zákonné úpravě by držení střelných zbraní (určitého typu), jedů a výbušnin mělo být trestné (a měla by existovat mezinárodní dohoda o nutnosti uplatňování nepodmíněných trestů - jako třeba v případě falšování bankovek).
Proč tedy lidé často soudí, že problém je v držení střelných zbraní?
V dnešní době mi připadá ospravedlňování rychlopalných zbraní lovem hodně trapné. A co sběratelství? Proč i se zásobníky plnými nábojů? Takže obrana? Proti státu - jasně nesmysl. Proti přepadení - v civilizovaných podmínkách spíše kontraproduktivní a zvyšující brutalitu útoků.
Bývaly doby, kdy vysoké procento vražd bylo pácháno jedem. Lidé se (občas) báli, co jim kdo naservíruje (na každém druhém zámku provádějící vyprávějí, jak vznikl název kredenc...). Dnes (v době vyspělého chemického průmyslu) je vraždění jedem celkem velmi exotickou záležitostí (např. případy užití radioaktivních materiálů jistými silami). Každopádně trvá přísná kontrola a evidence nebezpečných látek (byť v nemocnicích to není jednoduché). A tak to má být.
Po náležité zákonné úpravě by držení střelných zbraní (určitého typu), jedů a výbušnin mělo být trestné (a měla by existovat mezinárodní dohoda o nutnosti uplatňování nepodmíněných trestů - jako třeba v případě falšování bankovek).
PM
Školačka si pěstičkou zatlačuje slzy a rozhořčeně předčítá americké veřejnosti obžalobu dospělého světa, který není ochoten usilovat o výuku bez nebezpečí smrti.
Neochota je dána duchem doby, který pouze splňuje své zadání. V tomto případě ziskové zájmy zbrojního sektoru, který zajišťuje značnou část výdajů nákladů na politický provoz.
Nabízí se otázka, zda školačka která si pěstičkou zatlačuje slzy není tou, která alespoň pootevře dveře starému duchu doby ....bych se rád pozeptal.
Neochota je dána duchem doby, který pouze splňuje své zadání. V tomto případě ziskové zájmy zbrojního sektoru, který zajišťuje značnou část výdajů nákladů na politický provoz.
Nabízí se otázka, zda školačka která si pěstičkou zatlačuje slzy není tou, která alespoň pootevře dveře starému duchu doby ....bych se rád pozeptal.
JP
February 21, 2018 v 12.56
Kdyby šlo jenom o tu zbrojařskou lobby, pane Petrasku... Jenže to celé má daleko hlubší kořeny, a to sice v tom že průměrný Američan svou "svobodu" vidí právě i v tom neomezené právu mít za pasem zastrčených tolik coltů, kolik jen on sám uzná za vhodné.
A ostatně jak známo, takovéto choutky nejsou nikterak cizí ani leckteré povaze české, inkluzive jistého nedávného ministra vnitra, a dokonce i - bohužel i nadále instalovaného - českého prezidenta.
A ostatně jak známo, takovéto choutky nejsou nikterak cizí ani leckteré povaze české, inkluzive jistého nedávného ministra vnitra, a dokonce i - bohužel i nadále instalovaného - českého prezidenta.
JP
February 21, 2018 v 13.00
I když jsem zrovna v těchto dnech četl, že to nutkání Američanů osobně vlastnit střelné zbraně v poslední době přece jenom postupně upadá; a například ze všech těch miliónů střelných zbraní které jsou v USA v soukromém držení 90 procent z nich vlastní pouhá 3 procenta (!) amerických občanů.
Což pak nevyhnutelně zavdává popud k úvahám o tom, jaké jsou to asi povahy, které cítí potřebu mít ve své garáži uložený takový palebný arzenál, s kterým by bylo možno vyzbrojit celý jeden střelecký pluk.
Což pak nevyhnutelně zavdává popud k úvahám o tom, jaké jsou to asi povahy, které cítí potřebu mít ve své garáži uložený takový palebný arzenál, s kterým by bylo možno vyzbrojit celý jeden střelecký pluk.
PM
February 22, 2018 v 22.01
Chtěl jsem naznačit pane Poláčku jednu z možných předzvěstí
jakým se hlásí nový duch doby.
Po beznadějných pokusech us demokratů narušit hegemonii republikánské ideologie se možná nový duch doby ohlásil po jednom z dalšímu masakrů školáků.
Jejím šiřitelem/věrozvěstem je školačka pěstičkou zatlačující hořké slzy, která svým charisma podnítí výměnu dosud panujícího paradigma.
Co se nepovede nejlstivějším politickým stratégům může zmoci emotivní dojem a to během pěti minut.
Netrpělivě očekávám zda k něčemu takovému dojde i v případě vzájemného vyvražďování školáků ......bych pošetile dodal.
Po beznadějných pokusech us demokratů narušit hegemonii republikánské ideologie se možná nový duch doby ohlásil po jednom z dalšímu masakrů školáků.
Jejím šiřitelem/věrozvěstem je školačka pěstičkou zatlačující hořké slzy, která svým charisma podnítí výměnu dosud panujícího paradigma.
Co se nepovede nejlstivějším politickým stratégům může zmoci emotivní dojem a to během pěti minut.
Netrpělivě očekávám zda k něčemu takovému dojde i v případě vzájemného vyvražďování školáků ......bych pošetile dodal.
JP
Nicméně se zdá, pane Petrasku, že byste se svou předpovědí nakonec přece jenom mohl mít pravdu.
Oproti všem (mým) očekáváním to vypadá, že ten poslední masakr v americké veřejnosti přece jenom něčím dokázal pohnout.
Jestliže předtím se Američané znovu a znovu nechávali víceméně zcela pasivně masakrovat svými šílenými střelci majícími zcela legálně k dispozici celý arzenál vražedných zbraní, a vždy se to znovu a znovu odbylo jenom momentálním rozrušením, aby se vzápětí všechno vrátilo zase do starých kolejí - tak pro tentokrát jako by přece jenom došlo k nějaké změně.
Podle posledních zpráv totiž některé americké firmy (například banky) přerušily dosavadní exkluzivní vazby na NRA, čili na americkou zbraňovou lobby. To je opravdové novum. Na to že se na tuto zbraňovou lobby po těchto masakrech vždy rozzlobí část veřejnosti, na to už je tato zvyklá, a jak řečeno doposud to vždy bez problémů přestála - ale když se tento odpor přelil už i do ryze komerční oblasti, tak už začíná být opravdu vážné.
Samozřejmě, ty banky a podobné instituce svůj krok neučinily z nějakých morálních zábran; ale to rozhořčení veřejnosti (a tedy i jejich vlastních zákazníků) bylo už tak velké, že to nemohly nadále ignorovat.
Zdá se, že je tady možno víceméně v přímém přenosu sledovat reálný projev jednoho z principů filozofie dialektiky - totiž jak kvantita se mění v kvalitu.
Jak řečeno doposud ty protesty proti zbraňové lobby po každém novém masakru zase odplynuly, víceméně bez jakéhokoli efektu; ale nyní se zdá, že míra byla opravdu navršena. Všechno se to nakonec nasčítalo, a jak řečeno nelze vyloučit, že z té dosažené kvantity vznikne nová kvalita. Změna v americkém veřejném vědomí a mínění, která by mohla znamenat definitivní rozchod s jedním s nejposvátnějších principů "amerického způsobu života".
Což je nemálo nadějné zjištění nejen v dané konkrétní kauze; nýbrž by to znamenalo důkaz, že v principu to přece jenom je možné, zásadně změnit smýšlení celé společnosti, a to směrem k lepšímu.
Takže, snad to s tímto světem přece jenom není ještě tak úplně beznadějné.
Oproti všem (mým) očekáváním to vypadá, že ten poslední masakr v americké veřejnosti přece jenom něčím dokázal pohnout.
Jestliže předtím se Američané znovu a znovu nechávali víceméně zcela pasivně masakrovat svými šílenými střelci majícími zcela legálně k dispozici celý arzenál vražedných zbraní, a vždy se to znovu a znovu odbylo jenom momentálním rozrušením, aby se vzápětí všechno vrátilo zase do starých kolejí - tak pro tentokrát jako by přece jenom došlo k nějaké změně.
Podle posledních zpráv totiž některé americké firmy (například banky) přerušily dosavadní exkluzivní vazby na NRA, čili na americkou zbraňovou lobby. To je opravdové novum. Na to že se na tuto zbraňovou lobby po těchto masakrech vždy rozzlobí část veřejnosti, na to už je tato zvyklá, a jak řečeno doposud to vždy bez problémů přestála - ale když se tento odpor přelil už i do ryze komerční oblasti, tak už začíná být opravdu vážné.
Samozřejmě, ty banky a podobné instituce svůj krok neučinily z nějakých morálních zábran; ale to rozhořčení veřejnosti (a tedy i jejich vlastních zákazníků) bylo už tak velké, že to nemohly nadále ignorovat.
Zdá se, že je tady možno víceméně v přímém přenosu sledovat reálný projev jednoho z principů filozofie dialektiky - totiž jak kvantita se mění v kvalitu.
Jak řečeno doposud ty protesty proti zbraňové lobby po každém novém masakru zase odplynuly, víceméně bez jakéhokoli efektu; ale nyní se zdá, že míra byla opravdu navršena. Všechno se to nakonec nasčítalo, a jak řečeno nelze vyloučit, že z té dosažené kvantity vznikne nová kvalita. Změna v americkém veřejném vědomí a mínění, která by mohla znamenat definitivní rozchod s jedním s nejposvátnějších principů "amerického způsobu života".
Což je nemálo nadějné zjištění nejen v dané konkrétní kauze; nýbrž by to znamenalo důkaz, že v principu to přece jenom je možné, zásadně změnit smýšlení celé společnosti, a to směrem k lepšímu.
Takže, snad to s tímto světem přece jenom není ještě tak úplně beznadějné.
+ Další komentáře