Do „Kachlíkárny“, sídla ministerstva vnitra, se vstupuje po širokých schodech. Vešlo by se na ně hodně darů. Myslivci by tam měli začít nosit kusy kančího, daňčího, srnčího či jeleního. Ministerstvo by mohlo též u svého vstupu zřídit háky na bažanty a kachny. Podle informací Deníku Referendum jsou právě myslivci a lidé, kteří se legálně ozbrojili, hlavním důvodem, proč ministerstvo vnitra předložilo ústavní zákon, který z každé občanky a občana vytváří potenciální domobranu.

Evropa prý zase něco chce. Přesněji řečeno Francie, která má z vnitropolitických důvodů zájem na zpřísnění pravidel pro držení zbraní. Svůj zájem zdůvodňuje hrozbou terorismu.

Evropa ke smůle českých myslivců a lidí, kteří se spontánně ozbrojili, sdílí základní představu, že monopol na násilí má mít stát. A tak se Francouzům povedlo prosadit, že zástupci členských zemí EU v prosinci schválili takzvanou směrnici o zbraních, která zpřísňuje pravidla pro nabývání a držení střelných zbraní.

Česká republika s návrhem od počátku nesouhlasí. Tentokrát nezaspala a podávala stovky podnětů a vysvětlení. Českým zástupkyním a zástupcům se podle informací Deníku Referendum dařilo v navrženém textu nacházet nejednoznačné formulace, protimluvy i vyložené nesmysly. Ti, kdo v Bruselu neuspějí s připomínkami, nakonec podávají deklaraci, kde vysvětlují důvod svého nesouhlasu. Česká republika se k takové deklaraci připojila.

Svoboda si čas od času zastřílet

Pro nás, kdo pocházíme z pohraničí, je hračka najít lidi, kteří mají zbraň nebo alespoň zbrojní pas. Přesto mi až s novelou zákona počet držitelek a držitelů zbrojních průkazů přišel šokující. Je jich tři sta tisíc.

„Jasně, že jsem si udělala zbroják. Pistoli jsem si zatím nekoupila, ale když máš zbroják, můžeš si ji koupit vždycky. Na střelnici zajdu občas s kamarády. Nějak si na tom neujíždím, ale přijde mi to normální,“ vypráví mi moje známá ze Sudet. Na držitelku zbrojního pasu nevypadá.

Ptám se jí, jestli by dokázala vystřelit na člověka. Neodpovídá přímo. Z úhrnu jejích zážitků více než čtyřiceti let života v pohraničí, je zřejmé, že si odvykla spoléhat na to, že jí kdokoli pomůže. Mizerné platy, špatné zacházení v práci. „Odbory? Možná u vás v Praze,“ glosuje. Co si nevydřela přesčasy, nemá. Stojí na vlastních nohou a nemá iluze. A k tomu patří zbrojní pas.

Pan Jan je o něco starší. Pistoli má už víc než dvacet let. Totiž má pistoli Glock, kterou část zasvěcených za pistoli nepovažuje, protože je z části z umělé hmoty. Podle mínění některých ozbrojenců a ozbrojenkyň, těch pravověrnějších, nemá umělá hmota na zbrani co dělat.

Srovnávají ji s Trabantem, který býval z bakelitu nebo i s částmi lidského těla včetně pohlaví, které by také z umělé hmoty nebyly to pravé. Pan Jan na pistoli Glock oceňuje, že je lehká, celkově moderní a může mít velký zásobník. I velké zásobníky francouzský návrh zakazuje.

Zvláště v devadesátých letech se ozbrojili lidé, kteří nemají nic společného s neofašismem. Svoboda byla mladá a zkoušelo se, kam ji vrazit. Sebeobrana byla jednou z cest, jak uchopit svobodu. Bujely různé duchovní směry, lidé individuálně zkoušeli různé cesty. K jakékoli formě kolektivismu panovala nedůvěra. Přestože svobodu lze mít od určité úrovně jen společně.

Jdeme s panem Janem střílet. Moc mi to nejde. Ve vedlejším stanovišti jsou chlapi s bubínkovým revolverem. Myslím, že mít zbraň, stal bych se také Glockařem, ti vedle mi přijdou děsně zastaralí.

Člověk se do světa zbraní snadno ponoří. Je přehledný. Střelnice působí téměř domáckým dojmem. Kolem strejdové, ne holé lebky. Občas nějaká teta, všechny s mužským doprovodem. I myslivci se dnes udržují spíše v rodinné tradici. Všem kolem se má vzít něco, co mají rádi.

Kdyby milovali jedovaté hady, také by to asi nebyl důvod, proč by se mělo povolit, aby si je brali na dovolenou do plného kempu. Situace ale spíše vypadá tak, že si dobrácky vyhlížející lidé ze střelnice pořídili v devadesátých letech koťátka. Proměna kontextu z koťátek učinila jedovaté hady.

Lidé ze střelnice budou „ztrácet“ své zbraně a zásobníky. V tom se ministerstvo vnitra nemýlí. Budou reptat na vládu a muslimy. Žádný Francouz se nevydá do zimních Sudet, aby místním vysvětlil, proč mají odevzdat zbraň, jedno z mála potěšení.