Setkání spolku Idealisté.cz s Bohuslavem Sobotkou v pražském Café Kampus bylo celkem krátké. Aby si člověk udělal obrázek, odkud a kam sociální demokracii vede, však devadesát minut stačilo bohatě.

Předseda vlády a ČSSD se předvedl jako chlapík, který svět analyzuje přesně a všechny události v něm dokáže zasadit do správného kontextu. Ví, že sociální demokracie musí umět uhájit místo a řádnou odměnu zaměstnanců v měnící se a digitalizující se ekonomice. Chápe, jak důležité je zmírňovat nerovnosti a zasypávat příkopy ve společnosti. Uvědomuje si potřebu aktivní účasti České republiky v mezinárodním dění, v první řadě participaci na evropském integračním procesu. Sociální demokracii dál hodlá otevírat a rozhýbávat, aby byla atraktivní a volitelná pro nejširší skupiny občanů.

Prakticky každou Sobotkovu odpověď by šlo bez uzardění podepsat. Výmluvné ale byly ty, které nezazněly, případně se ztratily v premiérově kličkování.

Ještě se dá rozumět tomu, že se vstupem do eurozóny souhlasí, ale nespěchá. Těžko si ale představit, jak být v Evropské unii aktivní a vlivní, a přitom neusilovat o přítomnost v nejrychlejším integračním proudu, který se jednoho dne začne zbytku unie vzdalovat. Na otázku, proč se vláda víc neorientuje na společná evropská řešení, poněkud mimoběžně odpověděl, že je sociální demokracii křivděno těmi, co tvrdí, že mlčky přijímá všechno, co se v Bruselu urodí. Taková prý není: umí si říct své, obhájit i odlišný názor, třeba na směrnici o střelných zbraních.