Španělskou levici rozděluje spor o loď Borkum, která 16. května kotvila nedaleko přístavu Cartagena. Den před plánovaným zakotvením lodě přímo v přístavu zveřejnili aktivisté ze Solidární sítě proti okupaci Palestiny dokumenty, podle nichž má náklad vojenského materiálu na lodi skončit v Izraeli. V týž den pak političky levicových stran Podemos a Sumar podaly stížnost ke španělskému Nejvyššímu soudu, v níž požadovaly blokádu a inspekci lodě.

Španělské ministerstvo dopravy, vedené socialistou Óscarem Puentem, o den později zveřejnilo smlouvu, podle níž má být koncovým uživatelem většiny vojenského materiálu na lodi české ministerstvo obrany. Podle deníku El País je zbytek nákladu určen muničnímu závodu slovenské zbrojařské firmy MSM ve městě Granada. Firma MSM je součástí holdingu Czechoslovak Group českého podnikatele Michala Strnada.

Aktivisté stejně jako političky stran Sumar a Podemos nicméně poukazují na to, že Česká republika patří v Evropě mezi největší prodejce zbraní Izraeli. Česká republika tak podle nich může sloužit pouze jako tranzitní země. Loď Borkum mezitím 17. května zamířila k slovinskému přístavu Koper, odkud má její náklad doputovat do České republiky po silnici.

Španělsko platí spolu s Irskem za největší podporovatele práv Palestinců v Evropské unii — momentálně vede iniciativu usilující o uznání palestinského státu unijními členy. Vojenský materiál přestalo Izraeli dodávat ihned poté, co Izrael zahájil válku v Gaze. V týž den, kdy u Cartageny kotvila loď Borkum, Španělsko odmítlo vpustit do svého přístavu loď Marianne Danica, která do Izraele veze indické výbušniny pod dánskou vlajkou.

„Pletou si loď. Pletou si datum. Obviňují nás z genocidy. Jdou k soudu bez sebemenších důkazů, bez sebemenší kritičnosti. Neopravují se. Neomlouvají se. Pokračují s fabulacemi a obviněními,“ tweetoval 16. května na účet političek stran Sumar a Podemos ministr dopravy Puente.

130 tisíc granátů pro českou národní bezpečnost

Dle interních dokumentů, které Solidární síť proti okupaci Palestiny získala během kampaně End Arms Trade, má náklad z lodi Borkum mířit do izraelského přístavu Ashdod, ležícího třicet kilometrů od pásma Gazy. Dokumenty zároveň obsahují doložku o důvěrnosti, která zapovídá všem zaměstnancům zapojeným do plavby zmiňovat se jakékoliv třetí straně o tom, že na přepravě se podílí společnost IMI Systems, tedy dceřiná společnost izraelské zbrojovky Elbit Systems. Autenticitu dokumentů se nepodařilo ověřit.

Podle certifikátu o koncovém uživateli zveřejněném španělským ministerstvem náklad obsahuje 130 tisíc granátů, jež mají být použity pro zajištění české národní bezpečnosti a s jejichž vývozem do jiné země by musela souhlasit i vláda exportní země, tedy Indie.

České ministerstvo obrany první dotaz Deníku Referendum z 16. května o nákladu lodi odmítlo zodpovědět s tím, „že to není dotaz na jejich sektor“. 17. května pak autenticitu smlouvy Deníku Referendum potvrdilo — s tím, že informace o účelu granátů „není možné z bezpečnostních důvodů poskytnout“.

Certifikáty o koncovém uživateli jsou závazné — oficiálně by bez souhlasu indické vlády neměly granáty putovat jinam. Deník Referendum oslovil dva experty na bezpečnostní studia a mezinárodní vztahy s otázkou, zda se v praxi děje, že oficiální koncový uživatel vojenský materiál přepošle do jiné země.

S povahou na citlivost tématu a nedostatek informací o kauze se experti odmítli vyjádřit na záznam. Shodli se nicméně, že „se to děje běžně“ a že „veškerý ilegální obchod se zbraněmi je založen na falešných certifikátech o koncových uživatelích“. Jako příklad jmenovali skutečnost, že některé oficiálně neutrální země vyvážejí zbraně na Ukrajinu přes Českou republiku — za podmínky, že se o tom nedozví Rusko.

Zároveň však zdůraznili, že prodejem zbraní Izraeli se Česká republika netají — což platí i o Indii — a těžko si tak představit, proč by tak země činila tentokrát. Nevyloučili ani možnost, že by dodávka mohla být určená jiné zemi než Izraeli, třeba právě Ukrajině.

ČR zastavit dodávky zbraní Izraeli neplánuje ani po invazi do Rafáhu