Česká republika pokračovala i vloni v praxi vyzbrojování diktátorských režimů pošlapávajích lidská práva — mezi tuctem největších dovozců českých zbraní se vyskytují země jako Egypt, Saudská Arábie, Alžírsko či Spojené arabské emiráty. Zbraně se souhlasem českého státu putovaly ale i do Bahrajnu, Thajska, Jordánska či Etiopie, jak vyplývá z výroční zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou ve sředu schválila vláda.

Vývoz zbraní přitom oproti předchozímu roku stoupl a hodnota zbraní vyvezených z ČR v roce 2013 dosáhla 7, 4 miliardy Kč. Podle Nesehnutí to dokazuje, že v české zahraniční politice v roce 2013 opět převládly ekonomické zájmy nad ochranou lidských práv.

Zbraně v hodnotě 11 milionů eur skončily v Saudské Arábii, ve které jsou zakázány politické strany, nesmí se konat volby, opozice je pronásledována, stejně jako náboženské, etnické či sexuální menšiny. Vyzbrojování Bahrajnu, který patří mezi nejrepresivnější režimy světa a který v roce 2011 brutálně potlačil demonstrace volající po demokratizaci společnosti, označuje Nesehnutí za „ostudné“.

V další ze zemí, ve Spojených arabských emirátech, skončily české zbraně v hodnotě 6 milionů eur. V zemi je přitom pronásledována opozice, vězni jsou zde podrobováni mučení a země hrubě vykořisťuje migranty.

Z pohledu ochrany lidských práv není možné považovat za uspokojivou ani situaci v dalších zemích, ve kterých české zbraně skončily — v Alžírsku (12,7 mil. eur), Etiopii (200 tis. eur), Thajsku (4 mil. eur) atd. Malé množství vojenského materiálu z kategorie „Výrobní zařízení a součásti“ bylo dokonce vyvezeno i do KLDR.

Milan Štefanec z Nesehnutí proto tvrdí, že systém kontroly zbrojních exportů z České republiky nefunguje. „Ministerstva povolí vývozy, kterými podpoří pošlapávání lidských práv, česká vláda pak zprávu o tom vezme na vědomí a tím vše končí,“ uvedl.

Nesehnutí volá po tom, aby se povolovací proces rozhodující o vývozech zbraní dostal pod veřejnou kontrolu. „Je nutné určit jasnou odpovědnost a sankce. Někdo přece musí nést následky za to, že se zbraněmi z České republiky jsou s jejich souhlasem zabíjeni civilisté, novináři, obránci lidských práv,“ komentuje informace o zbrojních exportech Milan Štefanec z NESEHNUTÍ.

Egyptská junta třetím největším zákazníkem

Typickým příkladem upřednostňování ekonomických zájmů před ochranou lidských práv představuje vyzbrojování Egypta, ovládaného od puče v červenci minulého roku vojenskou juntou. Česká republika tam podle zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu v roce 2013 vyvezla zbraně v hodnotě 24 milionů eur, čímž se Egypt stal v loňském roce třetím největším dovozcem českých zbraní.

Česká zbrojovka vloni získala zakázku na výrobu padesáti tisíc pistolí pro egyptskou policii a firma Sellier & Bellot zase zakázku na deset milionů kusů munice. Tyto zakázky však nebyly realizované celé — při zásahu egyptské policie a armády 14. srpna proti prívržencům Muslimského bratstva zemřelo v průběhu jediného dne několik stovek lidí a tento masakr přinutil Evropskou unii vývoz zbraní do Egypta přerušit.

Česká republika však začátkem roku 2014 vývoz zbraní obnovila, a to i navzdory tomu, že se tamní situace v ochraně lidských práv od srpna 2013 vůbec nezlepšila, ba naopak, podle mezinárodních lidskoprávních organizací Amnesty International a Human Rights Watch prochází momentálně Egypt největší lidskoprávní krizi ve své moderní historii.

Útoky na lidská práva přiznala paradoxně i Česká republika, když se na půdě Rady OSN pro lidská práva připojila spolu s dalšími šestadvaceti státy k dopisu vyjadřujícímu znepokojení nad stavem lidských práv v Egyptě a připisujícímu tamější policii vinu za smrt demonstrantů. Ve stejné době však zároveň povolila vývoz dalších pistolí, určených právě egyptské policii.

„Česká republika se obhajuje tím, že české pistole pomohou Egyptu v boji proti terorismu. Egypt ale pod záminkou boje proti terorismu ve skutečnosti vězní novinářů, mučí vězně a pronásleduje opozice,“ vysvětluje analytik Nesehnutí Peter Tkáč.

Zodpovědnost leží především na Ministerstvu zahraničných věcí. O udělování licencí na vývoz zbraní z České republiky rozhoduje sice Ministerstvo průmyslu a obchodu, to ale musí získat kladné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí, které v něm musí zohledňovat lidskoprávní aspekt zakázky a také dodržování mezinárodních závazků.

„Ministerstvo zahraničných věcí by při povolovaní vývozů mělo být přísnější a nepodléhat tlaku zbrojařské lobby. Vyzbrojovat nejpodivnější diktatury a podporovat jejich represe vůči svým občanům by nemělo mít v zahraniční politice České republiky místo,“ uzavírá Peter Tkáč.