V čele Egypta stane po dvouleté pauze opět prezident z armádních řad — maršál Abd al-Fattáh as-Sísí. Náčelník generálního štábu z let 2012-2014, ministr obrany a hlavní postava převratu z loňského července získal ve volbách v minulém týdnu 96,6 procenta platných hlasů. Nyní v pondělí to definitivně potvrdila egyptská ústřední volební komise.

„Sísí se zavázal, že obnoví stabilitu a řádný chod ekonomiky po třech letech nepokojů a střetů (...) Přitom se nechal slyšet, že vybudovat demokracii zabere 25 let, a vyslovil se proti přílišným svobodám, jež podněcují chaos,“ uvádí Al-Džazíra v úterní zprávě.

Sísí se stal jako relativně mladý důstojník světoznámým v roce 2012, kdy z iniciativy tehdejšího prezidenta Muhammada Mursího z Muslimského bratrstva nahradil v čele armády maršála Tantávího — hlavu Nejvyšší rady ozbrojených sil, jež převzala moc po rezignaci Husního Mubaraka v únoru 2011. Právě islamista Mursí nechal Sísího povýšit na generála.

Jen o rok později přitom Sísí zaštítil převrat, v němž vojáci sesadili po intenzivních lidových protestech nejen Mursího, ale i celou muslimskobratrskou politickou reprezentaci.

Od léta 2013 spravuje zemi prozatímní vláda, nikdo však nepochybuje, že skutečnou moc drží právě armáda. Sísí stál v jejímž čele stál až do své v prezidentské kandidatury oznámené v březnu 2014, kdy byl zároveň povýšen na maršála.

Při represích a střetech mezi bezpečnostními složkami a stoupenci Muslimského bratrstva během uplynulého roku bylo zabito 1400 osob, což je asi o 500 více než v revolučních měsících roku 2011. Na 16 tisíc osob skončilo navíc ve vězení.

Otázka legitimity

Vzhledem k drtivému vítězství se zdá být Sísího mandát jednoznačný, pozorovatelé však upozorňují na tři ale. Za prvé, většina politických proudů v zemi volby bojkotovala. Spolu se Sísím kandidoval na prezidenta pouze jediný uchazeč — socialista Hamdín Sabáhí. Liberálové, salafisté i dnes zakázané Muslimské bratrstvo se rozhodli volebního procesu neúčastnit.

Za druhé, voleb se zúčastnilo i relativně málo hlasujících. Egyptské oficiální zdroje sice uvádějí účast 47 procent, novináři i pozorovatelské mise se ale shodují, že je příslušný údaj nejspíše nadsazený. Volby, jež měly trvat dle platné legislativy dva dny, byly navíc účelově prodlouženy o dalších 24 hodin, a to při již probíhajícím hlasování.

Konečně za třetí je dle pozorovatelů otázkou, zda vůbec mluvit o demokratické legitimitě v situaci, kdy jsou potlačovány všechny razantnější opoziční či k režimu kritické projevy — ať už mediální, nebo jen prostě veřejné.

Druhý pohled

Pohled analytiků na proběhnuvší volby je v zásadě podobný novinářskému, více se ovšem zdůrazňuje širší kontext. Jednak platí, že generálové o velkou část moci nikdy nepřišli, a to ani za Mursího — nyní ji tedy spíše jen více legalizovali. A dále je pravdou, že způsob vládnutí establishmentu, jejž nechal Sísí svrhnout, měl k cestě k demokracii hodně daleko.

Jak uvádí Bahír Kamál na IPS: Veřejné instituce nefungovaly, ekonomika se hroutila a Muslimské bratrstvo obsazovalo postupně všechny rozhodující posty. Zemí se šířila plíživá islamizace, zahraniční politiku řídil Katar a opěvované satelitní televize si zvykly na žurnalistiku založenou na šíření toho, co se proslýchá, mnohdy i poplašných zpráv. Občanská společnost se bouřila, národ byl rozdělený neméně než dnes.

Jiní analytikové pak zase připomínají, že podle průzkumů touží dnes více Egypťanů po stabilitě než po demokracii a že podíl občanů nespokojených se stavem země se ve srovnání s časem těsně před revolucí 2011 zvýšil o tři procenta.

Sísího výzvy

Egypt dnes trápí objektivně chudoba (pod její hranící žije 40 procent z 94 milionů obyvatel, šest milionů Egypťanů pak přímo ve slumech), nezaměstnanost (bez práce je 3,2 milionů práceschopných, před pádem Mubaraka to bylo 2,5 milionu), populační exploze, islamistický odboj na Sinaji a makroekomické problémy.

Výše zahraničních měnových rezerv klesla od ledna 2011 z 33 miliard dolarů na loňských 19 miliard. Kurz národní měny, tj. egyptské libry, se propadl o 20 procent. Služby a turismus huntují nepokoje, střety a teroristické hrozby. Kvůli destabilizaci Libye roste riziko nových válek.

Dále je třeba připočíst odpor stoupenců Muslimského bratrstva, jehož vůdcové jsou sice dnes z větší části uvězněni, ale z menší dál organizují akce z exilu. A navíc bude stát Sísího režim před volbou zrušit dotace na potraviny a energie, což požaduje Mezinárodní měnový fond, anebo zásadně přestavět hospodářství, které ovládá z velké části právě armáda.

Mezi pozorovateli i analytiky lze dnes jen těžko najít někoho, kdo by tvrdil, že nový prezident uvedené výzvy zvládne. V komentářích pak dominuje jednoznačně názor, že Sísího nástupem se Egypt politicky vrací do mubarakovských poměrů.

Další informace:

Al-Džazíra Sisi declared as Egypt's next president

IPS More Than Generals and Troglodytes in Egypt

Al-Džazíra Sisi elected Egypt president by landslide

Al-Džazíra Egyptians protest after Sisi election victory

BBC News Egypt election: Sisi secures landslide win

The Guardian Egyptian elections: full circle